Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Indie 1. část

26. října 2013 v 1:27 | Sabina Hlavatá |  Asie

Dějiny Indie



Indie. Pár písmen a přitom tolik exotiky a tajemství. Jak málo toho o ní v naší Evropě víme...

Osídlení jižní Asie, kde se Indie dnes nachází, patří k nejstarším na světě. Úplně nejstarší stopy osídlení byly nalezeny v nalezišti Bhimbetka. Jde o sérii skalních úkrytů. Jsou tu stopy po Homo erectus, staré cca 100 tisíc let. A dál množství nástěnných maleb, které jsou jedny z nejstarších na světě, cca 30 tisíc let. Malby většinou zobrazují každodennost, lov, tanec i hudbu, zvířecí souboje i jednotlivá zvířata jako například bizona, tygra, lva, divoké prase, slony, psi aj. Často zobrazuje i náboženské a rituální symboly.
Homo sapiens se v Indii usadil před 12- 9 tisíci lety.
Do rozmezí let 7000- 5500 př. n. l. se zase datuje naleziště Méhrgarh, které dokazuje přechod k zemědělsví a domestikaci zvířat. Pěstovala se tu hlavně pšenice a ječmen a chovaly se kozy, krávy a ovce. Ale toto naleziště se nachází v dnešním Pákistánu.

jedna z nejstarších maleb, naleziště Bhimbetka



Nejstaší městskou civilizací je Harrapská kultura, která vznikla s počátkem Doby bronzové v jižní Asii, před cca 3300 lety. Nacházela se na hranicích Indie a Pákistánu. Říše měla několik center, nejdůležitějšími a největšíími byli Harrapa a Mohendžodáro, v dnešním Pákistánu. Každé z těchto měst měřilo po obvodu více jak 5 kilometrů. Harappané znali odlévání bronzu i mědi a živili se převážně zemědělstvím. Pěstovala se pšenice, ječmen, luštěniny, rýže aj. Není jasné, ke které jazykové rodině patřili, ale našlo se množství malých pečetítek, které nesou znaky podobné písmu. Jestli to písmo je se neví a nebylo ani rozluštěno. Harrapané stavěli domy z cihel a patrové budovy. Domy byly vybaveny koupelnami, dokonce splachovacími záchody, skladem s potravinami a někdy i studnou. Z domů vedl odpadní systém ústící do kanalizačních kanálů vedoucích podél jednotlivých ulic pod jejich úrovní. Harappská kultura měla obchodní styky s různými zeměmi, především s Mezopotámií. Zboží se do oblasti Mezopotámie dováželo po suchozemské i mořské trase. Hlavním vývozním zbožím do mezopotámské oblasti byla bavlna, polodrahokamy a slonovina, naopak z Mezopotámie proudily do oblasti Poindí především drahé kovy.
Přesné příčiny úpadku této kultury nejsou známy, ale mohl nastat následkem klimatických změn. Ale mnohé důkazy také svědčí o tom, že její zánik byl dovršen náhlou událostí. Co přesně se stalo se stále neví, ale zatím stále nejpřijímanější teorií je, že kultura již delší dobu upadala kvůli klimatickým změnám. A poslední ránu jí dal příchod Indoevropanů- Arjů. Harrapská kultura zanikla cca 1500- 1300 let př.n.l.

ukázka harrapského pečetidla



Následující dobu , která jinak byla Dobou bronzovou a poté Dobou železnou, nazýváme Védské období, protože vznikly nejstarší indické literární památky- první hinduistické texty- Védy. Ale je těžké určit stáří těchto textů, protože se nejprve předávaly ústně, védským jazykem, ze kterého vznikl Sanskrt.
V tomto období existovalo několik kultur, třeba Kultura černě a červeně malované keramiky a Kultura šedě malované keramiky, ale největšího pokroku dosáhli Indoárijci. Především zavedli kastovní systém. V jeho čele byl rádža, ale hlavní slovo měli kněží, kteří rádžu vybírali. Konec období se uvádí kolem r. 500 př.n.l.

Někdy mezi 600- 400 př.n.l. se narodil Siddhártha Gautama, z rodu Šákjů, rodu válečníků. Mělo se tak stát v Kapilavastu, které však ještě nebylo s jistotou nalezeno. Siddhártha byl synem regenta a tedy vysoce postavený. Jeho matka zemřela krátce po porodu a matkou mu tak byla její sestra. Jako dítě žil v ohromném blahobytu. V šestnácti letech ho oženili a zapojil se do správy území, kde jeho rodina vládla. Ale i když měl nádherný život, stále ho něco trápilo. Radoval se z požitků, ale trápila ho jejich pomíjivost. Toužil po něčem trvalém a tušil, že to uprostřed blahobytu nenajde. Proto odešel a stal se dobrovolně bezdomovcem. Udělal tak okamžitě po narození syna, ani se na něj nepodíval. Bylo mu 29 let.
Šest let Siddhártha putoval, mluvil s různými větci, čaroději, filosofy a učitely. Zjistil, že svého cíle může dosáhnout jen zkušenostmi a tak zkoušel co se dalo. Narazil na teorii o znovuzrození. Někteří věřili, že když se budou chovat jako určité zvíře, zrodí se v příštím životě právě do něj. Siddhártha to vyzkoušel. Jiní tvrdili, že osvobození lze dosáhnout pohrdáním tělem. Siddhártha se tedy přestal oblékat a mýt. Podle Džinistů mohl člověk ovlivnit své znovuzrození i nechtěně. Omylem zašlápnete červa je zle. Proto dávali pozor na každý svůj krok. Stejně tak Siddhártha. Další nápad Džinistů byl oprostit se od tělesných funkcí. Siddhártha trénoval zadržování dechu tak dlouho, až měl pocit že mu vzduch proudí nohama i rukama. Také se týral hladem.
Ale jeho snahy začaly přitahovat pozornost. Přidalo se k němu pět následovníků. Ne, že by dělali co on, ale doufali, že když najde osvícení, řekne jim jak to udělal. Siddhártha, na prahu smrti, zatím sám začínal pochybovat. Nakonec zanechal svých pokusů a začal zase žít normálně. Jeho následovníci ho nepochopili, přestal pro ně být vzorem a opustili ho.
Siddhártha putoval dál, až přišel na nádherné místo. Sedl si a zavřel oči. A v tu chvíli k němu přišla vzpomínka z dětství, ve které taky takhle seděl na krásném místě, a dosáhl vyjímečného stavu. A tehdy pochopil. Ne skrze trýznění, ale naopak skrz štěstí lze dosáhnout osvobození. Klíčem bylo přestat se o něco snažit. Prostě jen sedět, spokojený s tím co je. Vnímat to a nechtít víc. Omezit se na pozorování sebe sama, svého sezení, dýchání, okamžitého myšlení a cítění. Řeč je o meditaci. Siddhártha ji popsal jako proces čtyř vnorů. V hlubokém meditativním stavu pak poznal, že kvalita současného života (karma) ovlivňuje kvalitu života příštího. Toto osvícení byl zlomový bod. Bódhi- Probuzení. Proto je od té doby nazýván Buddhou.
První týden potom Buddha přemýšlel o tom na co přišel. Druhý týden o tom řekl jednomu kolemjdoucímu kněžímu. Třetí týden pršelo a podle pověsti ho sám Nágů- král přírodních duchů s hadí podobou zaštítil svým hadím tělem. Po bouřce přišli dva obchodníci a Buddhova osobnost na ně tak zapůsobila, že se spontánně stali jeho žáky. Pak šel Buddha do města, aby našel své bývalé učedníky, tu pětici co mu utekla. Stalo se, Buddha je zasvětil a jeho nauka- Dharma, se začala šířit.
Buddha žil od svého probuzení dalších 45 let. Když nakonec zemřel, bylo jeho tělo spáleno. Dorazili poslové z různých států a začali se přít o Buddhových osm ostatků. Ale jeden z přítomných mnichů je napomenul. Nakonec byly relikvie rozděleny a v různých krajích byly vystavěny náhrobky- Stúpy.

důležitou součastí Buddhismu je meditace



Ke konci Védského období Indický subkontinent pokrývala řada menších zemí. Nakonec se jejich počet ustálil na čísle šestnáct a nazývaly se Mahádžanapady. Z většiny mahádžanapad se kolem roku 500/400 př.n.l. staly čtyři větší země, a to Vatsa, Avanti, Kóšala a Magadha. Království ležela na severo-východě podél toku Gangy, která byla hlavním zdrojem komunikace a obchodu.

Kolem let 400 a 300 př.n.l. vznikla další významná literatura, tradiční staroindické eposy Mahábhárata a Rámájana.

Když, kolem r. 520 př.n.l., v jihozápadní Asii, v Perské říši, vládl Achaimenovec král Dareios I., svými výboji se mu podařilo obsáhnout i část Indického subkontinentu, tam co je dnes Afghánistán a Pákistán.R. 334 př.n.l. dobyl říši Alexandr Veliký a dostal se se svým vojskem až na hranici dnešní Indie. Zde se mu, r. 326 př.n.l., postavil král Póros a proběhla bitva u Hydaspés. Alexandr sice zvítězil, ale ocenil Pórovu odvahu a ponechal mu vládu. Avšak Alexandrova vyčerpaná armáda se nedlouho nato vzbouřila a odmítla následovat Alexandra dále do Indie. Konflikt s Řeky i Peršany sice neměl téměř žádný politický vliv, ale měl důležitý vliv na indickou kulturu.

Z Mahádžanapad získala nakonec na síle hlavně jedna- Magadha. V této zemi vládla dynastie Šišunágů, ale tu kolem r. 424 př.n.l. nahradila dynastie Nandovců a tu zase zastoupili Maurjové. Maurjovská říše byla první říší v Indii, které se podařilo sjednotit pod jednotnou vládu takřka celý subkontinent. Existovala zhruba mezi lety 322- 185 př.n.l. a jejím zakladatelem byl Čandragupta Maurja. Ale největším panovníkem říše byl Čandraguptův vnuk, Ašóka. Ten vládl cca mezi lety 304- 232 př.n.l. Jeho význam tkví v tom, že za jeho vlády dosáhla říše největší rozlohy. Stalo se tak potom, co po hodně krvavém tažeí získal jižní stát Kalingu. Jenže pak zajal a nechal mučit jednoho buddhistického mnicha. A ten ho obrátil k Buddhismu takovou silou, že Ašoka už nikdy nepoužil násilí a začal Buddhismus masově rozšiřovat.
Kamenný sloup v Sárnáthu, který nechal Ašóka vztyčit, završovala hlavice se čtyřmi lvy stojícími na podstavci s reliéfní výzdobou. V současné době jsou tito lvi zobrazeni na státním znaku Indie a jeden z reliéfních motivů na podstavci zvaný ašokáčakra tvoří součást indické vlajky.
Po Ašókově smrti říše trvala asi 50 let a pak se začala štěpit. Ašókovým nástupcům se nepodařilo udržet jednotu impéria. Rozpadlo se na dvě části - východní s centrem v Pataliputře a západní s centrem v Taxile.
Říše skončila r. 185 př.n.l., kdy byl zavražděn poslední maurjovský vládce Brhadratha.

Následovala dlouhá doba, kdy Indickému subkontinentu vládly různé dynastie a existovalo zde několik království, ale území bylo rozdrobeno. Jsou to:
Dynastie Sátaváhanů, mezi lety cca 230 př.n.l. - 220 n.l.
Království Kunindů, mezi lety cca 200 př.n.l. - 300 n.l.
Dynastie Šungů, mezi lety 185 - 73 př.n.l.
Indo-řecké království, mezi lety 80 - 10 př.n.l.
Indoskythské království, 85 př.n.l.- 20 n.l.
Dynastie Kánvů, mezi lety 71 - 26 př.n.l.
Indoparthské království, mezi lety 21 - 130 n.l.

Další větší říší byla až říše Kušánců, mezi lety cca 100 - 300 n.l. Kušánci přišli na Indický subkontinent z Číny. Prvním kušánským králem se stal Kudžúla Kadphises a stejně jako s ním, s každým dalším králem se Kušánská říše rozšiřovala. Za nejvýznamnějšího krále bývá považován král Kaniška. Kušánci udržovali diplomatické kontakty s Římem, Čínou i Persií. Přes Kušánskou říši vedla jedna z tras hedvábné stezky a sami Kušánci obchodovali zejména s mincemi, kořením a hedvábím. Místem střetávání různých kultur včetně té indické, perské a řecké, se stala oblast Gandháry, kde začal přibližně na začátku letopočtu vznikat ojedinělý druh umění, které se označuje jako gandhárské. Revoluční změnou bylo, že se pod vlivem řecké tradice přestal Buddha zobrazovat formou symbolů a začal se zobrazovat jako člověk. Od třetího století začala říše upadat. Nejpve se rozdělila a pak se začala zmenšovat její rozloha. Z části příchodem Sasánovců, později vznikem Guptovské říše. Ve 4. století se ze zbytku říše stalo Kidaritské království.

Gandhárské umění mísilo řeckou a buddhistickou tradici



Guptovká říše se rozprostírala na většině území severní Indie přibližně v období let 320- 550. Celé období vlády dynastie Guptů je označováno jako zlatý věk Indie, jelikož velký rozmach zažila věda, matematika, astronomie, náboženství i filosofie. O původu Guptů se mnoho neví, první panovník z této dynastie nesl jméno Šrí Gupta. Avšak ani jemu, ani jeho synu Ghatótkačovi se ještě nepodařilo vybudovat stabilní říši. To dokázal až jejich společný potomek Čandragupta I. Dalšími významnými králi byli Samudragupta a Čandragupta II. Guptové vyznávali Hinduismus a za jejich vlády se do čela hinduistického panteonu dostali Šiva a Višnu. Ale byli velice tolerantní k ostatním náboženstvím.
Z doby Guptovců pocházejí jedny z nejvelkolepějších indických uměleckých památek. Ze staveb se toho moc nedochovalo, ale k nejúžasnějším památkám patří Adžanta. Jde o jeskynní komplex skalních chrámů, plný úžasných nástěnných maleb a soch. Nástěnné malby rovněž patří k největším dochovaným sbírkám buddhistického umění na světě.
Ohromnou říši zničily nájezdy Hunů.

Adžanta



Po pádu Guptovské říše byla Indie opět ovládána vícero menšími královstvími. V 7. století nastává v Indii "klasické období", kdy sever Indie dobyl a sjednotil na delší dobu jediný, král Harša. Ale jeho království vznikne a přetrvá jen s ním, mezi lety 590-647.

I přes nejednotnost v Indii kvetl mezinárodní obchod. Byly tam v té době totiž jediné známé diamantové doly na světě. A tak byla celá indická civilizace byla v rozmachu. A toho si povšimli Peršané. Jejich ovládnutí Indie nebylo nikdy úplné a trvalo několik staletí. Začalo loupežnými nájezdy. R. 708 se muslimové, pod vedením Muhammada bin Kásima, zmocnili města Débalu a postavili zde první mešitu na území Indie.
R. 1206 začalo období tzv. Dillíských sultanátů. Jednalo se o šest postupně vládnoucích muslimských dynastií. Dynastiím se podařilo vybudovat silnou říši se stabilní ekonomikou a rozsáhlou sítí obchodních tras. Dillískému sultanátu mezi lety 1236- 1240 vládla výjimečně žena, sultánka Razijja, což je v dějinách Indie věc ojedinělá. Konec sultanátu nastal r. 1526.

Bábur byl potomlem Čingischána i Tamerlána. Na vojenskou výpravu vytáhl jako vladař už ve svých třinácti letech. Nebyl zpočátku moc úspěšný, ale nakonec, r. 1526 v bitvě u Pánípatu, porazil posledního sultána Dillíského sultanátu, posledního, protože v oné bitvě i zemřel. Bábur pak založil Mughalskou říši. Ale sám zemřel už o čtyři roky později.

Mughalská říše měla několik skvělých císařů. Mezi nejvýznamnější se řadí Akbar Veliký. Podstatně rozšířil říši a přesunul hlavní město z Dillí do Ágry. Ale především se věnoval architektuře. To hlavně díky němu vznikl zvláštní sloh- Mughalská architektura, což byla architektura staveb, ale i zahrad.
Přímo v Ágře nechal Akbar r. 1565 vybudovat slavnou pevnost, někdy nazývanou Rudá pevnost. Asi 13 km od Ágry zase leží Sikandra. Je to Akbarova hrobka, kterou, podle turkického zvyku, si navrhnul, vybral místo a nechal pro sebe postavit také sám Akbar (ačkoliv nakonec jí dokončil až jeho syn).
Vedle architektury podporoval Akbar i ostatní umění a vědu. Na jeho dvoře působilo "devět klenotů", což byla skupina učenců, literátů a filosofů, například kronikář Abul Fazl, matematik Tódar Mal nebo hudební skladatel Tánsén.
Akbar proslul také jako zákonodárce a reformátor. Mughalové byli (až na jednu vyjímku) nábožensky tolerantní vládci, ale Akbar jím byl obzvlášť. Dokazuje to i fakt, že na již zmíněné Sikandře, jsou vytesána jména bohů 99 různých náboženství. Akbar zrušil sice některé zvyky jiných náboženství, které považoval za nelidské, jako dětská manželství, zvířecí oběti, nebo upalování vdov, ale jinak zavedl rovnost náboženství, zrušil daň pro nemuslimy, zasadil se o překlad hinduistických knih do perštiny, pozval do Indie Jezuity a nechal postavit Ibadat Khana (persky Dům uctívání), jakési centrum pro náboženské diskuze, jimž sám předsedal. V pozdějších letech zavedl vlastní náboženství Dín e-Illáhí (Boží víra), které spojovalo některé prvky jiných náboženství. To si sice nezískalo velkou oblibu, ale Akbar ho nikomu nevnucoval.
Akbar provedl i celou řadu ekonomických a správních reforem. Upravil daňovou soustavu, sjednotil měnu, provedl pozemkovou reformu a zavedl první policii v Indii.
Zemřel r. 1605.

Ovšem nejznámnějším bude mughalský císař Šáhdžahán, který vládl v letech 1627- 1658. Nebo když ne on, tak jeho dílo.
Šáhdžahánovou manželkou se r. 1612 stala patnáctiletá kráska Ardžumand Banú Bégam, známá spíš jako Mumtáz Mahál- Perla paláce. Císařem se Šáhdžahán stal r. 1628 a kupodivu si za své sídelní město vybral Dillí. Zde nechal vystavět palácový komplex- Červenou pevnost. Ale postavil i další stavby, jako třeba Šalimarovi zahrady. Vedle architektury byl také mecenášem malířství, především miniatur. Ale vraťme se k Mumtáz Mahál. Šáhdžahán jí moc miloval a splodili spolu čtrnáct dětí. Ale krátce po porodu toho posledního, ve věku třicetišesti let, Mumtáz zemřela. Císařovi prý u smrtelné postele jeho ženy náhle zešedivěly vlasy. Po její smrti vyhlásil vdovec dvouletý státní smutek, během kterého bylo zakázáno slavit, poslouchat hudbu, nosit šperky a používat parfémy. Jeho žal byl tak veliký, že pro ni truchlil celé dva roky a učinil slib, že postaví pomník hodný její památky, něco, čemu by se nevyrovnalo nic na světě. Tak vznikl Tádž Mahal- Koruna paláce. Je to 73 metrů vysoká stavba. V různé denní době za různého osvětlení má zajímavé zbarvení . Ráno je barva narůžovělá, navečer mléčně bílá a zlatou se stává vždy, když na ni dopadnou měsíční paprsky. Zdá se, že se vznáší mezi nebem a zemí - jeho proporce, jeho symetrické členění, okolní zahrady a zrcadlení ve vodě se spojují v dojem, který vám okamžitě vyrazí dech. Pro mnoho lidí je dnes Tádž Mahal symbolem Indie a byl zařazen mezi Nové divy světa.

Tádž Mahal



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama