Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Čechy 2. část

2. srpna 2012 v 2:10 | Sabina Hlavatá |  Čechy
Novověk

Jagellonci
Matyáš Korvín zemřel r. 1490 a Vladislav se ujal vlády nad všemi Zeměmi Koruny české, jako Vladislav II. Jagellonský. Vladislavovi se nelíbila dvojí víra, panující v Čechách. Katolíci chystali převrat a král o tom věděl, jenže plány katolíků byly prozrazeny a r. 1483 se odehrála Druhá pražská defenestrace. O dva roky později byl svolán zemský sněm, na kterém se obě strany dohodly na náboženské toleranci, což bylo v Evropě zcela nezvyklé.
R. 1516 Vladislav zemřel. Na trůn nastoupil jeho syn, Ludvík Jagellonský, u nás panující jako Ludvík II. Jagellonský. Ludvík sídlil v Uhrách a tak prestiž Čech klesla. R. 1526 proběhla bitva u Moháče, do které vyrazil i Ludvík, postavit se proti Turkům, kteří již delší dobu ohrožovali východní Evropu. Bitva dopadla katastrofálně a Ludvík se při útěku utopil v bažinách.

Habsburkové
Dědickým nárokem připadla koruna Zemí Koruny české, Ferdinandovi I. Habsburskému. Čechy byly stále stavovským státem, ale právě Ferdinand dělal všechno proto, aby to změnil na absolutistickou monarchii a šlechta ztratila své výsadní postavení. Ferdinand před korunovací přislíbil mít své sídlo v Praze, ale ve Vídni zřídil všechny státní úřady a všechny své země spojil do Habsburské monarchie.
Zemřel r. 1564 a své země rozdělil mezi své syny. České země, Rakousy a Uhersko, připadly Maxmiliánu II. Habsburskému. Protestanstské církve požadovali zrušení zastaralých kompaktát a nahradila je Česká konfese, která vyhovovala všem protestantským církvím.
Maxmilián zemřel r. 1576 a na trůn nastoupil Rudolf II. Habsburský (Pekařův císař, Císařův pekař :-D ). Rudolf byl vychováván na španělském dvoře, ale r. 1583 přesídlil do Prahy. Osobnost Rudolfa byla celkem problematická. Pravděpodobně trpěl maniodepresivní psychozou. Rudolf byl jako vladař neschopný a naprosto nezvládal tureckou hrozbu. Situací byl zděšen jeho bratr Matyáš Habsburský a dokonce vytáhl s vojskem na Prahu, r. 1608. Vše bylo v rukách šlechty a ta se nakonec přiklonila na stranu Rudolfa, potom, co slíbil naprostou náboženskou svobodu. Slib splnil a vydal Majestát Rudolfa II. Nakonec došlo k dohodě. Rudolf měl na starost Čechy a Matyáš ostatní země. Ale Rudolfův zdravotní stav se stále zhoršoval. Přidaly se příznaky syfilis a král a císař, se dokonce pokusil o sebevraždu. R. 1611 se neúspěšně pokusil o převrat (vpád pasovských) a byl donucen podepsat abdikaci a o rok později zemřel.
Rudolf II.



R. 1611 se tak stal českým králem Rudolfův bratr Matyáš Habsburský. Situace v Čechách se přiostřovala. Matyáš se ukázal jako zarputilý katolík a přenesl své sídlo z Prahy do Vídně, čímž opět oslabil pozici Prahy, jako císařského sídelního města.

České stavovské povstání
Matyáš byl bezdětný a proto již r. 1617 ustanovil svým nástupcem Ferdinanda II. Štýrského, který okamžitě převzal vládu. R. 1618 vypukly ostré spory mezi evangelíky a katolíky, ohledně Majestátu Rudolfa II., který Matyáš nedokázal, aby byl dodržován. Vše vyvrcholilo, v pořadí již třetí, Pražskou defenestrací. Nepokoje v Čechách a tato Třetí pražská defenestrace odstartovala Třicetiletou válku. Ferdinand II. byl r. 1619 sesazen a nahradil ho "zimní král" Fridrich Falcký. Jenže r. 1620 se odehrála bitva na Bílé hoře.

bitva na Bílé hoře



České stavy byly poraženy a Fridrich Falcký uprchl. Ferdinad zrušil Majestát Rudolfa II. a jako poslední tečku za povstáním dal r. 1621 popravit 27 českých pánů, vůdců povstání. Po potlačení povstání začal Ferdinand ještě tvrději prosazovat svou politiku. R. 1627 vydal Obnovené zřízení zemské, ústavu, která ustanovila Čechy jako dědičné pro Habsburky, zavedla absolutní monarchii, místo stavovského státu, zrovnoprávnila Češtinu s Němčinou, jako úřední jazyky a zavedla katolictví jako jediné náboženství.

V době Třicetileté války
Tato ústava přiměla mnoho lidí k emigraci. Mezi nimi např. i Jana Ámose Komenského. Šlechta měla na výběr, jestli emigrovat, nebo přestoupit na katolickou víru, ale obyčejní lidé měli přestoupení povinné a protestanstské šlechtě byl zabaven veškerý majetek. Ten král rozdělil mezi své stoupence a do Čech se přestěhovalo několik významných cizích šlechtických rodin (Buquoyové, Picolominiové, Kolloredové). To vše nakonec znamenalo kulturní a jazykový úpadek. Totéž, co nastolil Ferdinand tady, chtěl i pro zbytek Svaté říše římské a dovedlo ho to např. k zapojení švédska do Třicetileté války.
Ferdinand II. Štýrský zemřel r. 1637 a na trůnu ho nahradil jeho syn Ferdinand III. Habsburský.
R. 1648 byl podepsán Vestfálský mír, kterým skončila Třicetiletá válka.

Habsburská monarchie a Marie Terezie
Ferdinand III. Habsburský pokračoval v krocích svého otce, ale již mírněji. Jako první nechal udělat soupis obyvatel a vytvořit první katastr. Po něm vládl Ferdinand IV. Habsburský, ale nakonec zemřel dřív, než jeho otec, r. 1654, na pravé neštovice.
Na řadu přišel Leopold I. Celý život se věnoval vojenství a vedl stálé konflikty s Francií a Tureckými vojsky. R. 1683 úspěšně odrazil turky, při Druhé bitvě o Vídeň. Ale tato vojenská politika ruinovala státní finance.
Zemřel r. 1705 a po něm vládl Josef I. Habsburský, ale zemřel již r. 1711 a nastoupil Karel VI. (u nás jako Karel II.).
Problém s Karlem byl, že byl posledním mužským žijícím Habsburkem. R. 1713 tedy vydal Pragmatickou sankci, kterou kterou zaručil dědičnost trůnu i pro ženy. Ta ovšem nebyla zcela uznána a vedlo to k Válkám o rakouské dědictví.
R. 1740 Karel VI. zemřel a panovnicí Čech se stala Marie Terezie. Ve Válkách o rakouské dědictví jí, ale porazil její oponent, který neuznal Pragmatickou sankci, Karel VII. Bavorský. Válkou získal část z Habsburské monarchie, včetně území Čech a r. 1741 se zde nechal korunovat králem. O rok později se stal i císařem. Ale Marie Terezie postupně dokázala získat svá území zpět, kromě Slezka, které připadlo Prusku a Marie se s tím nikdy nesmířila. R. 1743 byla v Praze korunována. R. 1745 Karel VII. zemřel.
Marie Terezie zřídila státní soudy, provedla reformaci školství (mezi studenty neblaze proslulá povinná školní docházka :-D ), nutila lid robotovat na panském, což vedlo k místním povstáním, jako např. r. 1775 povstání sedláků u Chlumce nad Cidlinou ("dopadli jak sedláci u Chlumce"), ale celkově je její vláda velebena, jako osvícenecká.
Marie Terezie



Marie Terezie zemřela r. 1780 a na trůn nastoupil její syn Josef II. , kreý byl v té době již císařem a s vládou měl zkušenosti. R. 1781 zavedl Toleranční patent. Ten kromě katolictví povolil kalvinismus, luteránství a pravoslaví a Židé již nemuseli být označení. Josefovy reformy vypadaly tak, že co nemělo svůj účel, to zrušil. Zrušení se tak nevyhlo několik církevních svátků, aby bylo víc času na práci, klášterů a žebravých řádů. Za účelem ušetřit, dokonce zakázal pohřby v rakvích a nařídil hromadné hroby, ale to bylo kvůli nevoli rychle zrušeno. R. 1781 výrazně omezil nevolnictví. Lidé se již mohli svobodně stěhovat a brát se. Také zrušil šlechtě některé monopoly. Josef II. zemřel r. 1790 a nastoupil Leopold II. Ten zrušil některé Josefovi reformy, které nebyly moc populární, protože potřeboval v zemi klid, kvůli počínající Velké francouzské revoluci. Vládl, ale pouhé dva roky, než zemřel.

Moderní dějiny

Národní obrození
R. 1792 na trůn na nastoupil František I. Byl také posledním císařem Svaté říše římské národa německého.
Od nástupu Habsburků na český trůn docházelo postupně ke stále větší a větší germanizaci. Došlo to tak daleko, až za vlády Josefa II. se Němčina stala jediným úředním jazykem. Česky už mluvili jen úplně obyčejní lidé a česky se učilo už jen na základních školách (do 12 let, potom byla měšťanka, nebo gymnásium a tam už se mluvilo jen Německy). Takový vývoj, ale probouzel národní vědomí, až postupně docházelo k jevu, zvanému Národní obrození, vedenému národními obroditely. Takovými byly třeba František Palacký, F. L. Čelakovský, K. H. Borovský, J. K. Tyl, K. H. Mácha, Božena Němcová, a spousta dalších. Nejednalo se o otevřený konflikt, nebo vzpouru, ale o jasnou snahu zachovat vše české a národní povědomí. Za konec Národního obrození se považuje revoluční rok 1848. Ale to už byl, po Františkovi I., vládcem poslední korunovaný český král, Ferdinand I. Dobrotivý (vládl jako Ferdinand V.), krounovaný r. 1836.

Ferdinand I. Dobrotivý a revoluční rok 1848
Ferdinand I. Dobrotivý byl potomkem blízských příbuzných a podobně jako další jeho sourozenci byl těžce geneticky poškozen. Ačkoliv nebyl nijak hloupý, trpěl epilepsií a křivicí a tyto zdravotní komplikace mu nedovolily prakticky vládnout. Ještě jeho otec vložil vládu do rukou kancléře Klemense Wenzela von Metternicha a státní rady. Metternich se bál jakékoliv změny a byl velmi podezřívavý. I proto omezil svobodu slova. Když došlo r. 1848 ve Vídni k nepokojům, utekl do Anglie. Ferdinand stál na straně Čechů a jak moc Češi toužili o sproštění germánského vlivu, dokázal František Palacký. K nepokojům a revolucím postupně docházelo i v dalších státech Habsburské monarchie a z jiných důvodů se revoltovalo i v jiných zemích, až nakonec proběhla revoluce snad ve všech zemích Evropy. Výsledkem revoluce pro Čechy bylo zrušení roboty, zrušení privilegií šlechty, zrušení trestu smrti a zavedení rovnosti před zákonem. A také abdikace Ferdinanda ve prospěch Františka Josefa I.

František Josef I. a Rakousko- Uhersko
František Josef I. byl jedním z nejdéle vládnoucích panovníků na světě (68 let).
František Josef I.



Jeho manželkou byla oblíbená císařovna Alžběta, přezdívaná Sisi. Když nastoupil na trůn, netěšil se zrovna moc popularitě. K tomu nepřispěla ani krvavá porážka maďarského povstání r. 1849, v bitvě u Világoše. R. 1853 na něj byl dokonce spáchán neúspěšný atentát maďarského radikála. R. 1860 František otevřel cestu k přeměně z absolutistické monarchie na konstituční, Říjnovým diplomem. R. 1866 prohrálo Rakousko válku s Pruskem a definitivně přišlo o severoitalská území, Benátsko a Lombardsko. R. 1867 přistoupil František k vyrovnání s Uherskem a tak vzniklo Rakousko- Uhersko. Během Krymské války se Rakousko dostalo do sporu se svým dřívějším spojencem, Ruskem. R. 1879 uzavřelo Rakousko- Uhersko spojenectví s Pruskem, proti Rusku. R. 1882 se přidala ještě Itálie. Vznik tohoto Trojspolku a další napětí, vedlo k 1. světové válce, která vypukla r. 1914.

1. světová válka
František Ferdinand d´Este a jeho zkvavené šaty



28.6.1914 došlo v Srbsku k úspěšnému atentátu na Františka Ferdinanda d´Este, který měl bý následníkem Františka Josefa I. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a zajistilo si pro případnou válku podporu Německa. Srbsko požadavky rakouského ultimáta téměř zcela přijalo, ale jelikož nebyly přijaty zcela, přerušilo Rakousko-Uhersko jednání, vyhlásilo částečnou mobilizaci a potom válku. Tímto začala 1. světová válka.
Ačkoliv to nebyla váka Čechů, Češi byli přinuceni bojovat na straně Německa a Rakousko- Uherska. Za války u nás panovala vojenská diktatura, militarizace hospodářství a německý teror (popravy, persekuce). V zahraničí vznikaly odbojové skupiny. Skupinu Maffie vedl T.G.Masaryk a Eduard Beneš. Práce těchto skupin spočívala ve zpravodajské a osvětové činnosti. Západ nevěděl nic o separatistických snahách českého národa. V čele Maffie byli i K.Kramář a A. Rašín, který se za První republiky stal ministrem financí a vytáhl Československo z poválečné krize mnohem dříve, než se to podařilo v okolních státech.

Poslední císař a král Karel I.
R. 1916, uprostřed války, císař František Josef I. zemřel a místo něj nastoupil poslední rakouský císař a český král (obojí byl nekorunovaný), Karel I. Zajímavé na něm bylo, že byl voják a aktivně ve válce bojoval. Sloužil u mnoha posádek v Čechách, ale k politice se dostal až po svém nástupu na trůn. On to byl, kdo přijal zákon na Ochranu nájemníků, vytvoření Ministerstva sociální péče, či Ministerstva národního zdraví, které existují dodnes. Také se snažil o prosazení míru, když po vstupu USA do války bylo jasné, že Ústřední mocnosti nemají šanci zvítězit. Bohužel, narazil na tvrdohlavost ostatních států, zvláště Německa, které do poslední chvíle věřilo, že vyhraje. Karel se snažil alespoň zmírnit válečnou krutost. R. 1918 se zřekl v rakouské části monarchie účasti na státních záležitostech a tak vznikla republika Německé Rakousko, které existovalo rok a jeho součástí bylo i, tehdy již, Československo. O rok později byl vydán zákon, který zrušil vladařská práva celé Lotrinsko- Habsburské dynastie a Karel I. byl vyhoštěn ze země. Snažil se sice o návrat a rekontrukci monarchie, ale to by vedlo k občanské válce a proto se těchto snah nakonec vzdal. Karel I. zemřel r. 1922 na zápal plic. R. 2004 byl pro své mírové snahy blahořečen.
poslední český král, Karel I.



Československo- První republika
Demokratická republika Československo vznikla 28. října 1918 a prvním prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk, zvaný Prezident Osvoboditel.
první český prezident, Tomáš Garrigue Masaryk



Zásadními zlomy v přístupu Čechů k samostatnosti byla změna na trůně, vývoj situace na frontě, vstup USA do války a deklarace amerického prezidenta Wilsona, který vyslovil právo národů na sebeurčení. Tak jsme se tedy sebeurčili. Ale vznik republiky nebyl bez problémů. Na našem území žilo stále dost Němců, zvláště v pohraničních Sudetech. Sudetští Němci požadovali nezávislost svého území na Československu a přirazení k Německému Rakousku, ale Češi trvali na svých historických hranicích.
Podobně to bylo se Slováky na Maďarském území. Slovensko bylo k Čechám, v Československo připojeno bez potíží. Ale toto připojení jim přineslo vzdělání a prosperitu, která probudila Slovenské národní obrození, které se vygradovalo až k odtržení a vytvoření samostatného Slovenského státu r. 1993. K Československu patřila ještě Podkarpatská Rus (dnes část Ukrajiny), do r. 1939.
R. 1919 proběhla měnová reforma a byla zavedena Koruna československá. Ústava vznikla r. 1920. Obyvatelé se na základě ústavy považovali za příslušníky Československého národa a oficiálním jazykem byl Československý.
T.G.Masaryk r. 1935, pro nemoc a stáří abdikoval. Druhým prezidentem se stal Edvard Beneš.

Mnichovská dohoda
R. 1933 převzal moc v Neměcku Adolf Hitler se svou Nacistickou stranou a Československu hrozilo okamžité nebezpěčí napadení, hned z několika důvodů. Nacisté získali dojem, že na území Čech mají právo a navíc ho kvůli prosperující ekonomice a hospodářství chtěli získat. Tomuto nebezpečí se Československo snažilo čelit jak budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění, tak i posilováním spojeneckých svazků se západními velmocemi. Jenže západ raději obětoval Československo a doufal, že se tak s Nacisty bude možné dohodnout. Tak byla r. 1938 podepsána Mnichovská dohoda, kterou podepsali zástupci Velké Británie, Francie, Německa a Itálie. Zástupci Československa byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Podstatou Mnichovské dohody bylo, že Československo přišlo o pohraniční území Sudety. Tím i o veškeré připravené opevnění na hranicích a možnost bránit se vpádu ze strany Německa. Během let 1938- 1939 přišlo Československo nejen o Sudety, ale také o Těšínsko, které připadlo Polsku, ale také o značnou část východního Slovenska a Podkarpatskou Rus, což připadlo Maďarsku.
Hitler při podpisu Mnichovské dohody



Druhá republika
Druhou republikou se nazývá období mezi podepsáním Mnichovské dohody a nástupu Protektorátu Čechy a Morava. Druhá republika trvala pouhých 167 dní.
Po podepsání Mnichovské dohody Edvard Beneš abdikoval a emigroval. Prezidentem se stal Emil Hácha.
Hitler chtěl Československo rozložit zevnitř a spolehl se přitom na Slováky. Hitler přímo nabádal Slováky k radikálnějšímu postupu při kladení požadavků na samostatnost. Jako odměnu za úspěšné rozbití Československa Hitler Slovákům nabídl, že je bude chránit před Maďary. Slováci si skutečně založili Slovenský štát.

Protektorát Čechy a Morava- Druhá světová válka
15.3.1939 vtrhl Hitler do Čech, které obsadil a vyhlásil Protektorát Čechy a Morava. Celá okupace Československa byla interpretována jako snaha Německa o zachování pořádku. Armáda byla kompletně zabavena. Prezidentem zůstával Emil Hácha, skutečnou moc, ale držel protektor - prvním byl Konstantin von Neurath který, ale příliž stranil Čechům a tak po něm nastoupil Reinhard Heydrich.
Druhá světová válka začala 1.9.1939.
Češi škodili Němcům většinou nenápadně, ale funkčně, např. kolaborací. Na Slovensku to bylo trochu jinak. Existence Slovenského štátu přímo závisela na Třetí říši, ale s postupem nacistů narůstal ve Slovácích odpor k vlastnímu státu. 17. 11. 1939 byly uzavřeny vysoké školy. Právě proto byl tento den vybrán k převratu v r. 1989, který vyvolali právě studenti vysokých škol. Heydrich zavedl politiku cukru a biče. Dobře si uvědomoval, že v Čechách je velký průmyslový a zbrojařský potenciál. Kdo chodil do práce a nestýkal se s odbojáři, tak měl klid. Heydrich dokonce výrazně zvýšil příděly, takže stoupla životní úroveň. Kdo, ale odmítl spolupracovat, po tom Gestapo tvrdě šlo.
Příkaz k odstranění Heydricha vydala přímo exilová vláda v Londýně. Úspěšný atentát byl spáchán odbojovou skupinou Anrodpoid 27.5.1942. Odplatou za Heydrichovu smrt byla Heydrichiáda a vypálení Ležáků a Lidic.
Památník dětí z Lidic



To, ale výrazně pomohlo exilové vládě, která byla ustanovena r. 1940 a prezidentem byl znovu Edvard Beneš (Hácha byl uznán jako nastrčená figurka). V srpnu 1942 byla oficiálně zrušena Mnichovská dohoda. R. 1943 došlo ke schůzce mezi Benešem a Stalinem. Československo tam podepsalo se Sovětským svazem smlouvu o ochraně před Německem. Stalin se dále zaručil, že nebude zasahovat do naší vnitřní politiky a zároveň si prosadil, že v poválečných českých vládách budou sedět komunisté. Na začátku války mnoho vojáků odešlo do Polska, protože tam se očekával první útok. Když se tak nestalo, odešli do Francie, kde z nich nejprve nebyli nadšeni, ale nakonec byl povolen Čechům vstup do cizineckých legií. Ve Francii a Anglii působily řádově tisíce našich vojáků, z toho asi 600 letců. Většina přeživších legionářů, kteří nasadili své životy za obnovení naší nezávislosti, skončila rozhodnutím zločinného poúnorového režimu ve věznicích a tzv. nápravných zařízeních. V květnu r. 1945 začali kolovat zvěsti a špatné situaci Němců a brzké porážce. V Praze pod vlivem těchto informací došlo k povstání, ale pokuď by rychle nepřišla pomoc, bylo by potlačeno. Pražané se tedy zabarikádovali a čekali. Zatím se k demarkační linii (České Budějovice- Plzeň) dostali američani a chtěli táhnout na Prahu, ale sověti je ujistili, že jsou s tanky již před Prahou a zasáhnou sami. Nebyli ještě tak blízko, ale nakonec opravdu dorazili a Prahu osvobodili. Druhá světová válka skončila 8.5.1945 v Evropě a 2.9.1945 ve zbytku světa. Československo bylo obnoveno.

Poválečné Československo
Ještě před koncem války už se uvažovalo o tom, co se udělá s Němci na českém území. Nakonec bylo rozhodnuto nekompromisně- odsun. Během něho bylo vyhnáno asi 600 000 lidí a to včetně oblastí Sudet. Sudetští Němci, kteří neměli s válkou nic společného a žili na sudetském území třeba několik generací, byly den ze dne vyhnáni do, pro ně, cizí země a doma museli nechat veškerý majetek. Navíc byl odsun neorganizovaný a někteří češi si hráli na hrdiny, když šli a tyhle Němce stříleli, jako ty zlé, proti kterým vedli válku. Během odsunu byl uplatněn princip kolektivní viny a navíc byla zásadně pošlapána presumpce neviny. Přesto v Československu tisíce Němců zůstali, například jako odborníci v průmyslu. Vláda do uvolněného pohraničí posílala až na výjimky různé problémové skupiny obyvatel, sociální případy, Romy či Maďary ze Slovenska, kde bylo potřeba rozptýlit početnou a koncentrovanou menšinu.
Po válce probíhaly tzv. retribuční soudy, jejichž úkolem bylo potrestat kolaboranty a další činitele protektorátu. Ve vězení skončil i Emil Hácha, který nikdy nikoho neudal a v podstatě se snažil jen přežít v situaci, kdy stejně nemohl nic dělat. Celkem se retribuce týkaly 80 000 obviněných, 30 000 bylo odsouzeno, 800 popraveno.

Komunistický převrat
Výrazným zlomem ve vývoji směrem ke komunistické diktatuře byly volby v roce 1946. Komunistická strana Československa (dále jen KSČ) změnila hlasovací systém tak, že prakticky nemohla být zvolena žádná jiná strana. 25.2.1948 podali nekomunističtí ministři demisi, čímž byl završen Komunistický převrat. Tato událost se pak označovala jako Vítězný únor. Na to byla přijata nová ústava a Klement Gottwald se stal prezidentem. Země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku.
KSČ si okamžitě přispůsobila svým potřebám policii a vznikly Sbory národní bezpečnosti (SNB), z nichž Veřejná bezpečnost (VB) vykonávala práci policie a Státní bezpečnost (StB) byla zaměřená na zpravodajství a boj s vnitřím i venkovním zločinem. Zpopularizovat tyto složky mezi obecnou veřejností měl seriál Případy majora Zemana, který si za náměty bral skutečné případy, ale brutálně je překrucoval k obrazu svému. Hrdinové, kteří se snažili s režimem něco dělat, v něm vypadali jako odporní zločinci. Odvážných poslanců, kteří se protiústavním praktikám komunistů v politice veřejně postavili, bylo málo, např. Milada Horáková.
Milada Horáková



Čistce komunistů se nevyhla ani církev. Církevní myšlenky odporovaly marxistickým a navíc církve nabízely morální oporu lidem, proto bylo třeba se jich zbavit. Kontemplativní řády byly okamžitě zrušeny a řeholníci internováni v klášterech v Želivi a Broumově. Ženské řády byly uzavírány pomaleji, protože řádové sestry často pracovaly například v nemocnicích.
Situace ve věznicích byla strašlivá. Mnoho dozorců bylo sadisty, byl nedostatek jídla a málokdo uvěznění přežil. Političní vězni putovali do Leopoldova, odbojáři na Mírov.
R. 1953 se vyměnili prezidenti a Železná opona, která se začala budovat r. 1948 se v té době stala definitivně neprostupnou. Po Gottwaldovi se prezidentem stal Antotnín Zápotocký, ale již r. 1957 zemřel na infarkt a prezidentem se stal Antonín Novotný.
Železná opona nebyl jen pojem



ČSSR
R. 1960 vznikla nová ústava a Československá republika (ČSR) byla přejmenována na Československou socialistickou republiku (ČSSR). Přišla nová generace, která neznala nic než komunismus. Vyrůstali za protektorátu, zažili německé represe a přídělový systém. Pokud jejich rodiče byli za první republiky dělníky, tak věděli, že za kapitalismu byla hospodářská krize a dělnictvo na tom bylo bídně. Všichni této generaci vemlouvali, jak se mají skvěle. Jakýkoliv kontakt ze západu jim, ale přinášel zprávy o tom, že je to pouze iluze. Ale Novotný také podepsal několik amnestií. Mnoho vězňů bylo propuštěno a očištěno. Postupně se nálada uvolnila, poslouchalo se rádio se stanicemi, jako Lucemburk a Svobodná Evropa. Začínalo se svobodněji psát i hrát v divadlech (Werich, Horníček, Semafor). Do kin přicházely špičkové české filmy (Obchod na Korze, Ostře sledované vlaky, Spalovač mrtvol). Měnil se i postoj k církvím, spousta kněží se navracela z emigrace. Katolíkům bylo dovoleno vycestovat na druhý vatikánský koncil, který naprosto proměnil myšlení církve i liturgii. Toto uvolnění, ale trvalo jen krátce a dostalo název Pražské jaro.
Antonína Novotného r. 1968 nahradil Ludvík Svoboda.

Pražské jaro, sovětská okupace a období Normalizace
V období, kdy na krátko došlo k odklonu od tvrdé linie komunismu, se objevily snahy vnést do společnosti prvky demokratického vývoje, oproštění se od minulosti, odsouzení politických procesů a otevření se západu (tzv. socialismus s lidskou tváří). Tyto snahy byly ukončeny, když r. 1968 do Čech vpadli okupanti v podobě Sovětských vojsk a setrvali až do r. 1991. Těsně po invazi mnoho lidí emigrovalo. A udělali dobře. Byla to na dlouhou dobu poslední jednoduchá šance. (Na toto téma doporučuji film Rebelové, nebo knihu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí).
Nastalo období tzv. Normalizace. A lidé se se situací pomalu, ale jistě vyrovnávali. Šířila se atmosféra smíření, ze které vybočili dva upálivší se studenti Jan Palach a Jan Zajíc.
hrob Jana Palacha a Jana Zajíce



R. 1975 se opět změnil prezident z Ludvíka Svobody na Gustáva Husáka.
Na začátku 70. let (jako odpověď na pokles počtu obyvatelstva mimo jiné i po masivní emigraci po roce 1968) prosadil velké zvýšení přídavků na děti. Generaci dětí narozených od roku 1970 do roku 1980 se proto říká Husákovi děti. Porodnost opravdu rapidně stoupla, ale společnost tehdy na takový babyboom nebyla připravena - chyběly školky, školy, obchody, jesle, byty apod. Výstavba obrovských panelových sídlišt na okraji velkých měst byla dalším z důsledků.
Život za Husáka se měl v podstatě tak, že se společnost dělila na komunisty a ostatní. Komunisté profitovali z režimu a byli spokojení. Ostatní věděli, že režim není v pořádku, ale naučili se v něm žít. Malým dětem se vštěpovalo, že co se probírá doma není vždycky pro veřejné uši a ty to rychle pochopily. Vyvěsit pár vlaječek do okna ve svátek nikomu neuškodilo, chodilo se do průvodu, konaly se spartakiády a propagantistické řeči se pouštěly jedním uchem tam a druhým ven. Kdo se ozval hlasitěji, byl urychleně a nenápadně odstraněn do vězení.

Sametová revoluce
Komunismus je vlastně docela pěkná myšlenka. Bohužel, myšlenka a skutky se lyšily a komunismus se ukázal jako nefunční utopistická idea, která se dá lehce zneužít. Uvolnění za účelem ozdravení ekonomiky způsobilo probuzení nacionalismu a jedna po druhé se země začali stavět na odpor, až došlo ke zhroucení Východního bloku. U nás došlo nejprve k několika menším demonstracím a jedna byla dokonce povolená, ale byly krutě potlačeny a jejich strůjci, vč. Václava Havla, uvězněni. Režim se bránil, ale režim věděl, že je konec. 17.11.1989 vyrazili do ulic demonstrovat studenti pražských vysokých škol. I ti byli napadeni, ale akce odstartovala dění, které už nešlo zastavit.
Sametová revoluce



Nikdo nezůstal ušetřen té nálady přicházející svobody. Lidé se scházeli na ulicích a zvonili klíči, aby vyjádřili podporu změně režimu, známí herci, zpěváci a další osobnosti dělali proslovy, zpívaly se písně a každý do jednoho cítil to vzrušení. A přitom se, kromě napadení studentů při demonstraci, celý převrat odehrál bez jediné oběti, proto je nazýván Sametovou revolucí. Bylo založeno Občanské fórum a Václav Havel byl jeho čelním představitelem. Následně byl zvolen prezidentem. Po 41 letech tak opět na Hradě zasedl nekomunistický prezident. Tímto symbolickým vítězstvím dosavadní opozice zároveň skončilo období velkých demonstrací, byly odvolány stávky a stávkové pohotovosti a společnost se začala vracet do normálního stavu.
Václav Havel



Václav Havel a Česká republika
Prvním a dodnes kontroverzním činem v úřadu, byla Havlova téměř totální amnestie. Václav Havel také nikdy neprosazoval radikální zúčtování s přisluhovači komunistického režimu. Avšak svůj hlavní úkol, přípravu svobodných voleb a budování základů demokratické společnosti splnil. Řadou projevů i symbolických aktů dodával občanům sebevědomí a zároveň nezakrýval obtížnost situace. Známým se v tomto smyslu stal jeho první novoroční prezidentský projev z 1.1.1990. Václav Havel byl zvolen prezidentem i podruhé.
Název republiky se r. 1990 nejprve změnil na Československá federativní republika (ČSFR), pak byl upraven na Česká a Slovenská Federativní Republika (vznikl tenkrát spor o pomlčku :-D) a r. 1992 jsme se rozpadli na Českou republiku a Slovenskou republiku.
Od r. 1999 jsme v NATO, od r. 2004 v Evropské unii a od r. 2007 jsme členem Schengenského prostoru.
Po Václavu Havlovi se r. 2003 prezidentem stal Václav Klaus a ten je jím dosud.
Václav Klaus, současný prezident



Zdroj: Wikipedie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama