Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Čechy 1. část

2. srpna 2012 v 2:09 | Sabina Hlavatá |  Čechy

České dějiny



Pravěk

Nejstarší doba Kamenná- Paleolit
Umístění našeho území do srdce Evropy nám poskytuje velkou výhodu. Máme tu celkem ideální klimatické podmínky, hojnost zvěře, dostatek vody. Až příště budete smutnit, že nemáme moře, uvědomte si, že nemáme ani neblahé důsledky přímořských států. Nárůst orkánů, povodní, nebo i třeba krup, je vinnou našeho přetváření přírody. Za Pravěku bylo naše území pokryté lesy, protkané vodními toky s pramenitou vodou a půdou, ideální pro zemědělství.
Snad právě proto tu členové rodu Homo sídlili už v Nejstarším Paleolitu. Nejstarší nálezy patří Homo habilis, Člověku zručnému a jedná se o kamenné nástroje. Člověk zručný měřil 120 - 140 cm, vážil 30 - 40 kg. Patřil k jednomu z nejméně Homo podobných dnešnímu člověku. Usuzuje se, že měl příliž dlouhé paže, ale měl už oddělený palec oproti ostatním prstům, což mu umožňovalo pracovat s nástroji. Živil se pravděpodobně úlovky velkých šelem a naopak, často se stával kořistí těchto šelem, jako třeba Dinofelsi barlowi- kočkovité šelmě, podobající se leopardovi. Nejstarší nálezy pozůstatků Člověka zručného, pocházejí z Afriky.
V období Starého Paleolitu se na našem území pohyboval Homo erectus, který byl pravděpodobně tvůrcem Acheulské kultury. Homo erectus, Člověk vzpřímený, byl už vyvynutější, oproti svému předchůdci. Byl vyšší (170 - 180 cm), těžší (60 - 80 kg), prodělával přestavbu a zvětšování mozkové kapacity, také chrupu a začali se odlišovat samci od samic. Také už nebyl tolik ochlupený, tvořilo se mu víc potních žláz a vznikal nový systém regulace tělesné teploty. Živil se lovem a sběrem, dokázal spolupracovat. Stále ještě neměl příliž dobré jazykové schopnosti, takže se dorozumíval pomocí mimiky a gest. Ovládal již oheň. Typickým pro Acheulskou kulturu je pěstní klín. Pozůstatky Homo erectus byly nalezeny v Africe, Asii a Evropě, což byla nejspíš trasa migrace tohoto druhu.
Ve Středním Paleolitu tu byl stále ještě Homo erectus, ale později už zde nalézáme Homo neanderthalensis, Neandrtálce. Typickou pro Neandrtálce, je Mousterská kultura, u nás prezentovaná regionální variantou, nazvanou Micoquien. Tyto kultury se vyznačovaly levalloiskou technikou výroby nástrojů. Jedná se o odštěpování. S Neandrtálci je spojováno také první doložené pohřbívání. Velikost těla má přímou spojitost s regulací tělesného tepla (velká výška, dlouhé předloktí a lýtka zabraňují přehřátí a naopak). Tomuto pravidlu se přizpůsobovaly i těla předků člověka. Proto je výška a váha různých druhů tak kolísavá. Nejinak tomu bylo i u Neandrtálce, který přežil dvě doby ledové. Neandrtálec měřil cca 165 cm a měl silné a těžké kosti. Měli světlou pleť a někteří zrzavé vlasy. Obsah jejich mozkovny už umožňoval značnou inteligenci. Potravou Neandrtálců bylo maso velkých býložravců. Neandrtálci žili bok po boku s nastupujícími zástupci rodu Homo a má se za to, že se s těmito modernějšími druhy zřejmě dokonce i křížili.
V období Mladého Paleolitu už se setkáváme s člověkem dnešního typu, Homo sapiens sapiens, Člověkem moudrým. Ten se pohyboval v rozvinuté lovecké společnosti. Žil polousedlým životem v sídlištích, zakládal pohřebiště a pohřby vykonával rituálním způsobem. Byl velmi šikovný, vypaloval keramiku, splétal rohože a měl smysl pro umění. Vyráběl šperky a jiné umělecké předměty. Výtvorem tohoto člověka byla Věstonická Venuše, jejíž nález dodal naší zemi světového věhlasu.
V Pozdím Paleolitu bylo naše území osídleno jen řídce.
Věstonická Venuše



Střední doba Kamenná- Mezolit
V tomto období bylo naše území osídleno jen velmi řídce, skupinami loveckých a sběračských tlup. Má se za to, že příčinou byly klimatické změny.

Mladší doba Kamenná- Neolit
Společnost v této době žila především zemědělstvím, doplněným lovem, sběrem a rybolovem. Lidé žili v malých osadách v tzv. Dlouhých domech. V závěru Neolitu vznikají Rondely- velké, nejčastěji kruhové monumentální stavby, o jejichž účelu se vedou četné diskuze.
Na našem území se vystřídalo několik kultur:
Starší Neolit- Kultura s lineární keramikou- dělí se na Západoslovenskou a Východní větev, keramika se zdobila rovnými, či zavinutými čarami.
Střední Neolit- Kultura s vypíchanou keramikou- pohřívání ve skrčené poloze a poprvé v Čechách žehem, keramika hruškovitého tvaru zdobená krokvicemi z dvojvpichů.
Mladší Neolit- Kultura s moravskou malovanou keramikou- keramika se po vypálení zdobila přírodními barvami, hlavně červenou a žlutou, a černou a bílou.

Doba Měděná- Eneolit
V této době došlo ke zdokonalení v zemědělství. Začalo se používat oradlo a tažná zvířata. Předpokládá se, že lidé této doby používali i vozy. Z mědi se vyráběly luxusní zbraně a šperky. Společnost se dokázala specializovat. Byli tu zemědělci, ale také řemeslníci různých oborů, zpracovatelé kovů, obchodníci. Do hrobů se přidávala bohatá výbava. Lidé žili v sídlištích a hradištích, které se, ale početně zmenšily. Na jednu osadu připadalo cca 30 osob a místo Dlouhých domů se stavěly spíš čtvercové stavby. V této době se na našem území vystřídala celá řada kultur.

Doba Bronzová
Z bronzu už se nevyráběly jen zbraně a šperky, ale také pracovní nástroje, jako třeba sekery a srpy. Zatímco měď byla u nás celkem vzácná, bronz byl hojně rozšířen. Doba bronzová je dána kulturami Únětickou, Mohylovou a kulturou Lidu Popelnicových polí.

Doba Železná
V době Halštatu se díky znalosti zpracování železa více rozvíjí obchod, především s přímořskými oblastmi. Společnost se začíná formovat i po stránce vojenství. Významnou lokalitou tohoto období je Býčí skála- jeskyně v Moravském krasu.
Doba Laténská přináší na naše území Kelty. První etnikum známé z písemných pramenů. Nejznámnějším keltským kmenem na našem území byli Bójové. Římský dějepisec Cornelius Tacitus pak označoval jejich území jako Boiohaemum, z čehož se později stalo Bohemia- latinsky Čechy. Keltové daly jméno nejenom naší vlasti, ale zbylo po nich mnoho názvů, které užíváme dodnes. Např. Albis- Bílá řeka, je Labe, Vultava- Divoká řeka, je Vltava, Agara- Řeka rychlého toku, je Ohře, Isara- Bystrá řeka, je Jizera, atd. Keltové si stavěli menší osady a větší, opevněné, se nazývaly Oppida. Pozůstatky mnoha takových Oppid se také dochovaly dodnes.
Osobně jsem navštívila jedno méně známé, nedaleko Jičína. Mohu říct, že jsem byla překvapená velkou rozlohou, přestože se jedná o tak málo známé. Že se jedná o oppidum je patrné jen podle velkého dvojitého valu, jinak je potřeba dost fantazie, aby taková návštěva měla smysl, ale přesto to můžu doporučit. Keltové žili v souznění s přírodou a místa pro osídlení si pečlivě vybírali, takže taková místa mají svou magickou sílu dodnes.

největší oppidum v Čechách, hradiště Závist nad Zbraslaví



Starověk

Doba římská (50 př. n. l. - 350/380 n. l.)
Doba římská začíná odchodem Keltů a příchodem Germánských kmenů na naše území. V severních Čechách se ještě na počátku období držela kulturně smíšená Kobylská skupina, zatímco přicházely první Germánské kmeny, z oblasti Durynska. Ve druhé vlně se u nás začali usazovat Markomani a krátce tu měl svou říši jejich vůdce Marobud. Na Moravu se dostali Kvádové. Po zániku Marobudovy říše odešla část obyvatel do Podunajského kvádského, Vanniova království.
Germánské kmeny, včetně Markomanů, podnikli od r. 165 několik útoků na Římskou říši, kterou v té době vedl Marcus Aurelius. Důvody pro takový čin nejsou jasné. Když se Germáni dostali až do severní Itálie a už tak vážně ohrožovali Římskou říši, zahnal je Marcus Aurelius zpátky za Dunaj a vyrazil na trestnou výpravu, při které Germány přemohl a mimo jiné zřídil posádky svých vojsk na našem území. Vzápětí byl Marcus Aurélius odvolán do bojů se Sýrií. Germáni dlouho v klidu nevydrželi a stále se snažili Římany přemoci. Ti je poráželi a sjednávali nové smlouvy. Než byly všechny boje definitivně ukončeny, Marcus Aurelius zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn. Ten neměl zájem na bojích se severem. Uzavřel proto s Germány mír. Protože i tak docházelo k nepokojům, začal opevňovat severní hranice a dokonce platil některým kmenům za příměří.
Germánské osady většinou stály na mírných svazích obrácených k jihu nebo jihovýchodu, obvykle v blízkosti vodního toku. Domy měly podobu šestiúhelníkových zemnic a polozemnic a dále se tu vyskytovaly odpadní jímky, studny atd. Pro Germány bylo typické pohřbívání žehem a rozsáhlá pohřebiště. Popel se ukládal jak v popelnicích, tak jámách. Do hrobů se přidávaly milodary, které rovněž prošly žehem. Jednalo se o zbraně, bronzové nádoby, keramiku a spony do vlasů i opaskové.

Doba stěhování národů (380/400 - cca 568)
Pojem stěhování národů označuje rozsáhlou migraci kmenů. Již od Pravěku se lidé stále stěhovali, migrovali. Důvody pro to nejsou vždy zřejmé, ale mohly jimi být klimatické podmínky, růst počtu obyvatel a později také přechod od pasteveckého způsobu života k primitivnímu zemědělství, které nedostatečně vyživovalo půdu a proto se půda rychle vyčerpávala a bylo třeba hledat novou. Pohyb jednoho početného kmene tak mohl vyvolat masovou vlnu migrace.
Na přelomu Starověku a Středověku bylo velmi lákavé území Římské říše. Ta byla již v krizi a její hranice nebyly dobře chráněné. Navíc bylo na území říše možné získat bohatou kořist a při úspěšné válečné výpravě i prestiž.
První výrazný posun obyvatelstva měli na svědomí Gótové. Sídlili na severu Evropy, možná až na území dnešního Polska. Jejich posun k Černému moři přiměl k přesunu Vandalů a Markomanů na jih a Burgundů na západ. Tyto posuny měly za následek Markomanské války.
Druhou vlnu migrací, označovanou jako začátek stěhování národů, měli na svědomí Hunové. Označení Hunové zahrnuje turkické, mongloské a ugrofinské kmeny. Hunové byli nebezpeční válečníci a strašní nepřátelé. Od malička se učili jízdě na svých malých koních a jejich jezdecké umění bylo dokonalé. Mytí považovali za znesvěcení, jedli syrové maso a tváře si mazali krví. Jejich těla pokrývali jizvy nejen z boje, ale i schválně pořízené. Není známo, kde přesně v Asii vlastně byla jejich pravlast, ale právě kvůli jejich nájezdům vystavěli číňané Velkou čínskou zeď. Okolo r. 100 př. n. l. se nacházeli ve střední Asii, ale udajně proto, že jim vyschly tamnější zdroje vody, se začali přesouvat na západ. R. 370 rozdrtili kmen Alanů, sídlící na území dnešní východní Ukrajiny. O pět let později porazili Góty a následně vyplenili Balkán. Největšího rozmachu dosáhli Hunové za Attily. Jejich říše sahala od středoasijských stepí, na západě do dnešního Německa a na jihu po jižní hranici Rumunska. Po Attilově smrti se obrovská Hunská říše rozpadla.
Góty rozdělil nájezd Hunů na dvě skupiny. Ostrogóti zůstali v područí Hunů. Vizigóti se po domluvě s Římskou říší usadili na jejich hranici, aby ji hlídali. Nedostatečné zásobování však vedlo ke vzpouře. R. 410 Vizigóti dobyli a vyplenili Řím. Potom se usadili v jižní Francii, ale tam je porazili Frankové, vedení Chlodvíkem I. a zatlačili je do dnešního Španělska, kde jejich Vizigótskou říši zničili r. 710 Arabové. Pokuď jde o území Čech, Vandalové a Alani odešli r. 706. Markomani v první polovině 5. století. Pak nastal chaos hunské nadvlády. Následně se na jižní Moravě snad usadili východogermáští Herulové. Ti byli poraženi vlnou Langobardů, která se přez Čechy přehnala cestou do Rakouska.
Hunové



Středověk

Počátky slovanského osídlení
Pro nás je podstatná druhá fáze stěhování národů, kdy se na scéně zjevili Slované. První zmínky o této indoevropské skupině, máme ze 6. století, kdy sídlili na území dnešní západní Ukrajiny. Mezi 6- 9. stoletím se víceméně spojovali, asmilovali a zase rozdělovali s jinými národy. Nenápadně tak pronikali po většině území Evropy a přispěli tak ke vzniku několika dnešních národů, jako třeba Rumunů a Bulharů.

Sámova říše
Část Slovanů žijících na našem území byla po řadu let vystavena loupeživým nájezdům a násilnostem Avarů, jejichž říše se rozkládala na území dnešního Maďarska. R. 623 se Slované proti Avarům vzbouřili a v té době přišel do Čech francký kupec Sámo. Sámo se se Slovany spojil a Avary úspěšně potlačili. Na to si Slované zvolili Sáma za svého vůdce. Tak vznikla Sámova říše. Vládce Francké říše, Dagobert I. chtěl rozšířit území své říše na východ, ale byl poražen r. 631 v bitvě u Wogastisburgu. Po Sámově smrti se říše rozpadla a další záznamy z dějin Čech máme až z r. 805.

Velkomoravská říše
Název Velká Morava byl poprvé použit byzantským císařem r. 950, ale označení "velká" mělo pouze odlyšit území od jiného územního celku, nacházejícího se uvnitř Byzanstké říše, který se také jmenoval Morava. Byzantinci takto řešili všechny územní shody jmen. Co bylo uvnitř říše, označovalo se jako "malý", co bylo za hranicemi, dostalo označení "velký".
Po rozpadu Sámovi říše se začala rozšiřovat Francká říše, pod vedením Karla Velikého, až k hranicím Moravy, na kterém bylo několik knížectví. Pravděpodobně tato knížectví pomohla Karlovi Velikému s podrobením Avarské říše, která poté zanikla a její území zabralo především Moravské knížectví. R. 833 uskutečnil Mojmír I. výpravu proti Nitranskému knížectví, kterému vládl kníže Pribina. Mojmír se zmocnil nitranského hradiště, Pribina byl nucen uprchnout a Mojmír začlenil Nitranské knížectví do Moravského. Mojmír I. se tak stal prvním vládcem prvního státního útvaru na našem území (na Moravě, území Čech spadalo pod Východfranckou říši) a zakladatelem Mojmírovské dynastie. Zemřel pravděpodobně r. 846 a na trůn byl dosazen jeho synovec, svatý Rostislav.
Mojmír I.



Za vlády Rostislava se vztahy se sousední Východofranckou říší přiostřily a Rostislav se rozhodl navázat vztahy s Byzantskou říší. Vyslal tedy k byzanstskému císaři, do Konstantinopole poselstvo, žádájící biskupa a učitele, který by kázal ve srozumitelném jazyce (Východofrancká říše používala latinu) a pomohl tak Velkomoravskou říši učinit nábožensky nezávislou na Východofrancké. Michael III. Rostislava vyslyšel a poslal Konstantina (později Cyril) a Metoděje. Bratři prosadili používání staroslověnského jazyka a stvořili písmo Hlaholici. Pokřtít se od nich nechal i první doložený český vládce, Bořivoj I. Přemyslovec.
Hlaholice



R. 870 Rostislav svěřil část Velkomoravské říše do rukou svého synovce Svatopluka I. Ten se ovšem spojil s východofranky a společně Rostislava uvěznili. Svatopluk očekával, že ho frankové dosadí na strýcovo místo, ale ti místo toho pověřili vládou nad Velkomoravskou říší své dva markrabí. R. 871 došlo k lidovému povstání, pod vedením Slavomíra, kněze z rodu Mojmírovců. Ludvík II. Němec, panovník Východofrancké říše, vyslal vojsko k potlačení porážky a do jeho čela dosadil Svatopluka, který mu slíbil, že povstání potlačí. Ale Svatopluk přeběhl, moravští francké vojsko rozdrtili a Svatopluk se tak stal vládcem Velkomoravské říše. Za své vlády Svatopluk výrazně rozšířil území říše. R. 890 připojil ke své říši i Čechy, ale ty se znovu oddlělily o pěl let později, kdy už Velkomoravské říší vládl Svatoplukův syn, Mojmír II. Ten měl, ale spory se svým bratrem Svatoplukem II. Navíc se některé kmeny začaly od říše odtrhávat, sílil také tlak ze strany maďarů a území také zasáhla vlna povodní. To všechno dohromady mělo za následek zánik Velkomoravské říše, připisovaný k r. 907.

České knížectví
Podle pověsti žili na území dnešního Chorvatska dva vládnoucí bratři, vojvodové Čech a Lech (podle jiných pověstí ještě s třetím bratrem Rusem, praotcem ruských národů). Kvůli válečným konfliktům se rozhodli odejít se svým národem na západ. Putovali velmi dlouho, až došli pod Říp, kde zastavili k odpočinku. Ráno vystoupil Čech sám na horu a viděl krásný kraj. Řekl o tom ostatním a ti volali jeho slávu a rozhodli, pojmenovat zem po něm. Nějakou dobu v klidu žili a hospodařili, až se Lech rozhodl cestovat dál. Usadil se v Polsku a stal se praotcem poláků. Potomkem českého národa má být vojvoda Krok. Ten měl tři dcery. Bylinkářku a léčitelku Kazi, která si vzala za manžela Bivoje. Tetu, která byla kněžkou a mluvila s duchy. A Libuši, která měla věštecké schopnosti. Libuše předpověděla budoucnost Prahy, po otci převzala vedení Čechů, kdy se stala kněžnou a vzala si za manžela Přemysla Oráče, s nímž založila rod Přemyslovců. Jejich následníky měli být Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Hostivítovým synem měl být Bořivoj I. A tím končí pověsti. Bořivoj I. je prvním historicky doloženým přemyslovcem, vládnoucím na území Čech s centrem v Praze. Jeho ženou byla svatá Ludmila.
Dalším vládcem byl Bořivojův syn, Spytihněv I., který položil základy Pražského hradu. Dalším byl jeho bratr Vratislav I. Ten měl šest dětí a k jednomu z nich se připisuje zpříbuznění s rodem Slavníkovců. Po něm na trůn nastoupil jeho syn, patron země České, svatý Václav.
lebka sv. Václava



Svatý Václav získal relikviář s ostatkem částí ramene sv. Víta, pro který dal vystavět rotundu, později se z ní stala bazilika a ještě později katedrála sv. Víta. Sv. Václav byl asi 28. září 935, ve Staré Boleslavi, zavražděn svým bratrem Boleslavem I. Ukrutným, který se poté ujal vlády. Boleslav vládl oproti bratrovi razantněji a významně rozšířil hranice Českého knížectví, sjednotil více vládu pod sebe. Dalším knížetem v řadě byl jeho syn Boleslav II. Pobožný. Za jeho vlády se začaly razit první české mince- denáry a České knížectví ekonomicky posilovalo. Také se postaral o vyvraždění Slavníkovců. Dalšího významného rodu, obývajícího především východní Čechy. Vyvraždění Slavníkovců z r. 995 přežili pouze tři členové rodu, jedním z nich byl sv. Vojtěch. Další přemyslovský vládnoucí kníže byl Boleslav III. Ryšavý. Špatný vládce, za jehož vlády bylo České knížectví ochuzeno o Krakovsko. Další v řadě, Vladivoj, jehož příbuznost s přemyslovci je sporná, se upil k smrti. A dalšími byli Jaromír, Oldřich, Břetislav I. , Spytihněv II., Vratislav II. (byl uznán českým králem), Konrád I. Brněnský, Břetislav II., Bořivoj II., Svatopluk Olomoucký, Vladislav I. , Soběslav I., Vladislav II. (druhý český král).
první český král, Vratislav II.



České království
Na konci 12. stol. panovaly velké spory mezi Přemyslovci v Praze, Olomouci, Brně a Znojmě. Důsledkem těchto sporů bylo roku 1182 odtržení Markrabství moravského a roku 1187 i Pražského biskupství od zbytku státu.
R. 1172 rezignoval Vladislav II. a na trůn chtěl dosadit svého syna Bedřicha. Ale císař, Fridrich I. Barbarossa dal tento post synovi Soběslava I., Oldřichovi, který se, ale vzápětí vzdal titulu ve prospěch svého bratra Soběslava II. Ale r. 1178 padl Soběslav II. u císaře v nemilost. Nechal se uplatit Bedřichem a ten se podruhé stal českým knížetem. Jenže nepanoval moc dobře a tak došlo ke vzpouře a na trůn usedl moravský markrabě Konrád II. Ota. Císař se sice snažil posílit svoji moc rozdělením Čech, které vrátil Bedřichovi a Moravy, kde dal vládu Konrádovi, ale Konrád zmařil jeho plány, když uznal svrchovanost Bedřicha. R. 1189 Bedřich zemřel a vládu převzal znovu Konrád II. Ota, ale jen do r. 1191, kdy rok panoval Václav, než byl rychle svržen. Další rok panoval Přemysl Otakar I., ale nový císař Jindřich VI. dosadil na trůn Jindřicha Břetislava. Ten zemřel r. 1197 a na trůn nastoupil Vladislav Jindřich, ale ještě toho r. předal trůn Přemyslu Otakaru I. Ten byl r. 1198 uznán králem.
25. září 1212 byla vydána Zlatá bula sicilská, která potvrdila královský titul jako dědičný, osvobodila Čechy od poplatků, rozhodla o nedělitelnosti českých zemí (Čechy a Morava) a poskytovala další výhody.
R. 1215 se konal Lateránský koncil, který zaručil nezávislost církví.
R. 1230 Přemysl Otakar I. zemřel a jeho následníkem se stal Václav I. R. 1253 byl svržen a nastoupil Přemysl Otakar II. Ten, výhodným sňatkem, rozšířil území o Rakousko. Ale dostal se do sporu s císařem Rudolfem Habsburským a ten ho v bitvě na Moravském poli, r. 1278 zabil. Vlády se měl ujmut podle práva Václav II., ale ten byl vězněn Otou Braniborským a tak bylo bezvládí. Šlechta zabrala majetek a lid trpěl nouzí a hladem. R. 1283 byl Václav II. konečně propuštěn. Ještě sedm let bojoval o korunu se Závišem z Falkštejna, ale nakonec přece jen mohl vzít vládu pevně do svých rukou. A vládl velmi dobře. Dokázal sjednotit šlechtu, pozvednout ekonomiku a vypracoval, na svou dobu přelomový zákoník, Ius regale monatorum. R. 1305 zemřel. Na trůn nastoupil Václav III., ale již po roce vlády byl zavražděn. A tak skončila vláda Přemyslovců, kteří tak vymřeli po meči.
Následující rok vládl Rudolf Habsburský a další tři roky Jindřich Korutanský. Od r. 1310 vládl Jan Lucemburský, ale víc než o vládu se zajímal o války. Za jeho působení opět šlechta rozebrala majetek. R. 1346 byl zabit v bitvě u Kresčaku.

Karel IV.
Za vlády Karla IV. dosáhly české země značného rozkvětu.
Narodil se 13.5.1316, jako syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a byl pokřtěn jménem Václav. Když mu bylo sedm let, byl poslán na vychování ke dvoru francouzského krále, svého strýce a následně kmotřence, Karlovi IV. Sličnému, po kterém dostal jméno Karel. Ještě ten rok byl oženěn s rovněž sedmiletou dívenkou, která se jmenovala Markéta, ale všichni jí pro její pavé vlasy říkali Blanche- Blanka. Blanka z Valois, se stala první z jeho čtyř manželek. V Paříži se Karel naučil čtyři jazyky a dostalo se mu i dalšího vzdělání. Jeho učitelem byl pzdější papež Klement VI. Z Paříže se Karel přesunul do Lucemburska, kde se poprvé setkal se svým bratrem, Janem Jindřichem. V sedmnácti letech se poprvé zůčastnil obléhání hradu a byl pasován na rytíře. R. 1333 se vrátil do Čech.
Prahu a Čechy vůbec, našel Karel ve zbědovaném stavu. Panující král, Jan Lucemburský, ho jmenoval moravským markrabětem a Karel začal jednat. Spojil se s mocnými, získal peníze a v první řadě dal do pořádku vypálený Pražský hrad, aby v něm mohl uvítat svou manželku, která dosud setrvávala v Lucembursku. Krátce po jejím příjezdu se narodila první dcera, Markéta Lucemburská.
R. 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic. A byla zahájena stavba katedrály sv. Víta.
R. 1346 byl Karel zvolen Římským vzdorokrálem. Měl se stát Římským císařem po smrti současného císaře, Ludvíka IV. Bavora. Ten zemřel náhle, o rok později. Karel se se svým oponentem, Ludvíkem V: Braniborským, utkal v bitvě u Kresčaku, ve které padl jeho otec, Jan Lucemburský. Karel se tak ještě toho roku stal Českým králem. R. 1349 se Karel stal Římským králem.
Karlova universita byla založena z rozhodnutí církve- papeže, 26.1.1347. O rok později jí Karel udělil imunitu proti zásahům světské moci a tento rok se často považuje mylně, za rok založení university. Karel také oficiálně vymezil a pojmenoval české území, jako Země Koruny české a tento útvar se stal centrem Římské říše a Praha největším a nejhlavnějším městem Evropy. Proto nechal Karel IV. založit Nové město pražské, s trhovými náměstími- Senný trh, Koňský trh (dnes Václavské náměstí) a Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí). Dále započala výstavba Hladové zdi. R. 1348 založil hrad Karlštejn, určený k uložení korunovačních klenotů Svaté říše římské. R. 1357 Karel položil základní kámen nového mostu, který od r. 1870 nese jméno Karlův most.
Nepěknu stránkou Karlova života byl jeho postoj k židům. Předem promíjel násilné skutky vůči nim a dával najevo, že je nehodlá trestat. Jeho vinnou zemřelo nejméně 560 židů.
R. 1348 také zemřela Karlova manželka Blanka, pravděpodobně na tuberkulozu. Ačkoliv Blanche miloval, rok na to se oženil s Annou Falckou. Ta byla jeho manželou čtyři roky, než také zemřela. Ještě téhož roku se Karel oženil potřetí, s Annou Svídnickou.
R. 1355 byla Karel IV. jmenován císařem Svaté říše římské. Stal se tak nejmocnějším panovníkem Evropy.
Jeho manželka Anna Svídnická zemřela při porodu r. 1362. Rok poté se Karel oženil se svou poslední manželkou, Alžbětou Pomořanskou.
R. 1373 připojil k Českému královsví Braniborsko, které získal pro svého syna Zikmunda.
Karel IV. byl ke konci svého života dost nemocný. Trápila ho dna pozůstatky úrazů. 29.11.1378 zemřel, na zápal plic.V pohřební řeči byl poprvé nazván Otcem vlasti.
Karel IV.



Václav IV., Husitství a Zikmund Lucemburský
Když Karel IV. zemřel, byl jeho syn, Václav IV., již dva roky Římsko- německým králem. Po smrti svého otce, nastoupil i na český trůn. Václav nebyl dobrým panovníkem. Kromě problémů s Morovou ránou musel čelit i konečnému vytěžení stříbra v Kutné hoře a papežskému trojschizmatu. Sám si ještě přivodil problémy s církví, když chtěl v Plzni založit biskupství, čímž by omezil území a moc Pražského arcibiskupství. Tento spor vyvrcholil r. 1393 umučením Jana Nepomuckého. S králem, který se věnoval spíš pití, než vládnutí, nebyla spokojena ani šlechta.. R. 1400 byl sesazen z římsko- německého trůnu. Rok byl dokonce vězněn svým bratrem Zikmundem ("Liška ryšavá") ve Vídni. Po svém úprku musel podepisovat stále větší a větší ústupky šlechtě. Zvolen r. 1410, znovu o rok později, a r. 1414 korunován, byl římsko- německým králem Zikmund. R. 1409 vydal, stále ještě český král, Václav IV., Dekret kutnohorský. Ten výrazně omezil moc cizinců na Karlově universitě. Ti ji začali houfně opouštět a vliv university klesl.
Mezitím se po Evropě šířilo učení angličana jménem John Wickliffe (česky Jan Viklef). Ten ve svém spisu O církvi těžce církev kritizoval, především za prodávání Odpustků. U nás se k tomuto učení otevřeně přihlásil a kázal o něm Jan Hus.
R. 1415 uspořádal Zikmund koncil v Kostnici. Pozván byl i Jan Hus. Přišel, i když věděl, že zde není pod ochranou krále. Hlavním bodem projednávání koncilu bylo papežské trojschizma a jen tak mimochodem, byl Jan Hus uvězněn a upálen.
upálení Jana Husa



R. 1419 se uskutečnila První pražská defenestrace, když Husité, následníci Jana Husa a jeho učení, vtrhli na Novoměstkou radnici a vyházeli konšely z oken na předem připravená kopí. Tím se odstartovala Husitská revoluce.
Pár dní na to, král Václav IV. zemřel. Českým králem se stal jeho bratr Zikmund "Liška ryšavá" Lucemburský. Husité předložili Zikmundovi své požadavky, za jakých by ho jako krále podpořili. Ty, ale byli nepřijatelné. Král vytáhl proti kacířům (Husitům) s křižáckými vojsky. Husité založili město Tábor a jedním z jeho představitelů se stal Jan Žižka Trocnova, který se ukázal jako vynikající vojevůdce.
Husitské války trvaly od r. 1420 do r. 1434. Během nich bylo podniknuto pět křižáckých výprav proti Husitům. Všechny Husité vyhráli. I po smrti Jana Žižky r. 1424. Bojovalo se po celé zemi. Ale Husité nedokázali zůstat jednotní. Rozdíly mezi jejich názory je přivedly až k bratrovražedné bitvě u Lipan r. 1434. R. 1436 byl Zikmund konečně oficiálně přijat jako český král a tím definitivně skončily hustiské nepokoje. V zemi byly dvě církve, katolická a kališnická (ilegální byl ještě Jednota bratrská, založená Petrem Chelčickým). Města Hradec Králové a Tábor Zikmunda dále neuznávala, ale nakonec si je král naklonil povýšením na královská města. Posledním zaníceným radikálem byl Jan Roháč z Dubé, ale r. 1437 byl oběšen. Téhož roku Zikmund zemřel.

Období interregna (1439 - 1453)
Zikmund Lucemburský zemřel bez dědice a vláda připadla jeho zeťi, Albrechtu II. Habsburskému. Bohužel vládl jen rok, když r. 1439 zemřel na úplavici. Na řadu měl přijít jeho syn Ladislav, který se narodil čtyři měsíce po Albrechtově smrti a dostal proto přídomek Pohrobek. Jenže dítě vládnout nemohlo. Nikdo jiný vhodný nestál o vykradenou a spory zničenou zemi a zavládla tady anarchie a mezivládí (interregnum). Monarchii nahradil Stavovský stát, což bylo v té době v Evropě dost neobvyklé. Aby se zachoval aspoň nějaký pořádek, země byla rozdělena na tv. Landfrídy, menší územní celky. Ale časem se začaly některé z nich spojovat do mocnějších celků. Také tu stále panovalo napětí mezi katolíky a kališníky. Nebezpečí ze strany katolíků se obával Jiřík z Poděbrad a tak r. 1448 přepadl Prahu a prohlásil se Zemským správcem. Podařilo se mu mladého Ladislava Pohrobka dosadit na trůn a díky tomu se stal zemským správcem oficiálně, r. 1453. Ladislav byl králem, ale Jiřík vládl. Jenže Ladislav Pohrobek náhle r. 1457 zemřel, na leukémii. A tak se Jiřík z Poděbrad stal jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty. Po něm vládli již pouze králové z cizích dynastií.

Jiří z Poděbrad
"Husitský král" vládl dobře a k nyní již katolické menšině se choval tolerantně. Ne už tak k Jednotě bratrské, ale ta jediná byla považována za kacířství. Jenže r. 1462 papež Pius II. zrušil Basilejská kompaktáta. Husité ztratili všechno čeho ve svých válkách dosáhli a husitství se stalo kacířstvím. Dokonce byly obnoveny křížové výpravy, v jejichž čele stanul uherský král Matyáš Korvín, kterého předtím pomáhal Jiřík dosadit na trůn. R. 1469 se střetli křižáci s Jiříkovými vojsky a Jiřík vyhrál. Podařilo se mu zajmout Matyáše, kterého donutil, aby se stáhl z Moravy a ukončil křížové výpravy. Matyáš slíbil, Jiřík ho propustil, ale Matyáš nedodržel. Odjel do Olomouce a tam se nechal jmenovat českým králem. Takže od roku 1469 vládl v Čechách Jiřík a ve zbytku Českých zemí Matyáš. Boje pokračovaly a řešení bylo v nedohlednu. Jiřík z Poděbrad se dohodl s Jagellonci, že po jeho smrti převezmou vládu. To se také r. 1471 stalo. Na český trůn nastoupil Vladislav Jagellonský, ale stále vládl i Matyáš Korvín. Nastalo dvojvládí. Ale Vladislav už byl, jakožto katolík pro papeže přijatelnější, než byl Jiřík a tak byl domluven mír.
Jiří z Poděbrad, poslední král pocházející z Čech



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josephmex Josephmex | E-mail | Web | 7. února 2018 v 19:46 | Reagovat

Сериалы ТУТ! смотреть онлайн бесплатно
http://indianfilm.ru/ - Click here!

2 Coreyerusa Coreyerusa | E-mail | Web | 18. března 2018 v 20:46 | Reagovat

You actually said this terrifically!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama