Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

USA

2. srpna 2012 v 1:01 | Sabina Hlavatá |  Amerika

Dějiny USA



Nejstarší obyvatelé přišli na území Ameriky z Asie, přišli však z různých oblastí a lišili se vnější podobou. Na kontinent se dostali přechodem přes Beringův průliv, který se v době poslední Doby ledové nacházel v poklesu hladiny o 85 metrů a nabízel tak pruh k přechodu, široký 1600 km. K přechodu nedošlo najednou, ale naopak velmi pozvolna a navíc jak se stalo už celkem nikdo nepochybuje, ale kdy se stalo se stále ještě vyloženě odhaduje, zatím se datuje do cca 40 000 let př. n. l. Na jih Jižní Ameriky pak indiáni doputovali kolem r. 9000 př. n. l. Je rovněž možné, že se obyvatelé na kontinent dostali nejen přes Beringův průliv, ale i z asijských ostrovů přes moře. Bez zajímavosti jistě není, že s teorií přechodu přes průliv přišel jako první čeký antropolog Aleš Hrdlička. Důvody proč lidé migrovali nejsou zcela jisté, ale patrně budou stejné, jako tomu bylo v pravěku u všech migrací. Potrava se uvádí jako nejčastější důvod. Skupiny táhly za stády a patrně si ani neuvědomili, že přešli na jiný kontinent.
Teorii o kočovných skupinách, které se živily především lovem, nasvěduje i fakt, že Indiáni nedomestikovali zvířata. Jedinou vyjímkou v Severní Americe byl pes, který byl, ale chován především pro maso. I zemědělstvím se začali zabývat až jižnější národy, cca 7000 př. n. l. a nejdůležitějšími plodinami byla kukuřice a maniok.

Nejstarší známou a nejrozšířenější kulturou na území Severní Ameriky je kultura Clovis. Je datována přibližně do období 10 000 př. n. l. až 9200 př. n. l. Živili se lovem a sběrem a jejich kořistí býval často mamut.

Kultura Mississippi dominovala rozsáhlé oblasti kolem stejnojmenné řeky. Jejich obživa už byla založená na zemědělství. Také stavěli mohyly, největší je Mohyla mnichů v Cahokia.

Indiáni postupně zaplnili celé území kontinentu a vytvořili několik oblastí, ve kterých se lišila jejich kultura, podle přírodních podmínek, i jazyk. Jazykové skupiny se pak ještě dále dělí podle nářečí (která by si mezi sebou patrně nerozumněla) a tyto skupiny se ještě neuvěřitelně dělí na obrovské množství kmenových skupin. Osobně jsem jich napočítala přes čtyřista a to určitě nejsou všechny. Není divu, že se tomuto odvětví věnuje celý vědní obor- Amerikanistika.
Ale pojďme si říct alepoň takové ty základy.
Na severovýchodě, v oblasti Velkých jezer, žily jazykové skupiny Algonkin a Irokéz. K Algonkinům patřili např. Mohykáni, k Irokézům Irokézové, ale také třeba Huroni. Byli to lesní indiáni, keří si stavěli kanoe, ve kterých byli velmi rychlí. Bydleli v Dlouhých domech, které dosahovaly délky až 50 m a bydlela v nich vždy celá rodina.
Jihovýchod patřil víceméně jazykové skupině Hoka. Nejznámější je asi kmen Seminolů. Živili se zemědělstvím, lovem a rybolovem. Jejich domy byly Chickees, dřevěné plošiny na kůlech kryté palmovým listím.
Dnes nejznámější Indiáni žili na Velkých pláních. Patřili většinou do jazykové skupiny Sioux (čte se Sú, ne Sijux) a dělí se ještě na Lakoty a Dakoty. Patří snad mezi největší indiánskou skupinu, jejich kmenů je víc než sedmdesát. Jsou jimi např. samozřejmě Siouxové, Ogallala a spousta dalších. Tito prérijní indiáni byli lovci a lovili především bizony, ze kterých zpracovávali úplně všechno. Stavěli si známé mobilní kruhové kožené stany- Teepee, udržovali mnoho tradic, díky jejich spůsobu života se u nich velmi cenila odvaha a obratnost, která se cvičila už u dětí. Byli výborní lukostřelci a když později Španělé dovezli do Ameriky koně, stali se i vynikajícími jezdci.
Na jihozápadě žily kmeny jazykových skupin Yuto- Aztec, ke kterým patřili např. Hopi, a Na- dené, což byli zase třeba Apačové a Navaho. Yuto- Aztecové daly vzniknout zvláštní skupině Pueblanů, kteří si stavěli svá sídliště- Puebla, která byla velmi účinná při obraně. Puebla se stavěla z kamenů, vepřovic apod. Neměla dveře, ale místo nich otvory ve střeše a ke vstupu se používaly žebříky. Při napadení pak stačilo žebříky vytáhnout. Navaho byli vyjímkou, nežili v Pueblech, ale stavěli si tzv. Hoghany. Kruhová obydlí s trámy, na které se navršila hlína, která na slunci vyschla do tvrda.

Lesní indián, Prérijní indián a Pueblo



Evropanem, který oficiálně objevil kontitent Amerika, byl r. 1492 Kryštof Kolumbus. Ale ten přistál u ostrova San Salvador (dnešní Bahamy). Pevniny dosáhli jeho muži při druhé výpravě a stalo se tak v Portoriku. Ale první Evropan který vkročil na území dnešních USA, byl r. 1513 španělský conquistador Juan Ponce de León a bylo to na Floridě. Neoficiálně se uvažuje i o Giovannim Cabotovy, italském mořeplavci v anglických službách, který r. 1497 prokazatelně doplul na kanadský Newfoundland a snad pokračoval podél pobřeží na jih až ke Karibiku, ale při této výpravě všichni zahynuli a tak neexistují nezvratné důkazy, že de Leóna předběhl.

R. 1565 založili španěl Pedro Menendez na Floridě první osadu, St. Augustine. První evropané byli domorodými obyvateli přijati dobře. V St. Augustin se např. r. 1621 osadníci a indiáni podělili o úrodu při společné hostině, což je první prokázaný Den díkůvzdání, svátku, který se v dnešních státech, i Kanadě, těší velké oblibě.

Angličané přišli na území USA později, než španělé a francouzi a začali osídlování od severovýchodu.
První trvalá anglická osada byl Jamestown, v dnešní Virginii, založený r. 1607. První krutou zimu přežilo 38 z původních 105 osadníků. Žádost o vyslání dalších král Jakub I. vyslyšel, ale jednalo se většinou o zchudlé šlechtice, kteří přijeli lehce zbohatnout, ne pracovat. Podle toho to taky vypadalo. James Smith se rozhodl s tím něco dělat a zavedl přísný režim, jídlo za práci. Také se vydal k indiánům, žádat o jídlo, ale byl zajat a měl být popraven. Ale náčelník Powathan se přece jenom bál jen tak zavraždit bílého muže a tak se domluvil se svou mladinkou dcerou Pocahontas, že se Smithe zastane a on mu daruje život. Láska mezi Smithem a Pocahontas je už zřejmě víc pohádkou od Disneye, než pravdou. Ale když se Smith vrátil do Anglie, připlul s novou várkou sadníků i John Rolf. Přivezl sebou tabák a brzy se ukázalo, že tudy vede cesta jak kolonii zachránit. Pocahontas se za Rolfa provdala a za jeho úspěch v kolonii byl pozván do Anglie, kam i s manželkou odcestoval. Ale Pocahontas onemocněla a zemřela, r. 1617.
R. 1619 byli do Jamestownu přivezeni první otroci z Afriky. Zpočátku nebylo jejich postavení tak zlé, byli vázáni smlouvami a po pokřtění propouštěni na svobodu, ale jak se kolonie rozpínaly, upravovaly se i zákony, až se otroci stali majetkem.

V důsledku církevních reforem v 16. století, vznikla protestantská církev Puritánů, ale jedna skupina těchto Puritánů, Kongregacionalističtí separatisté, nesouhlasili se směrem, kterým se ubírali ostatní a dostali se i do sporu s králem. Proto r. 1620 připluli na lodi Mayflower do Nového světa a založili tu další kolonii, Massachusetts. Právě zde pak r. 1692 proběhl známý případ Salemských čarodějnic.

Britští kolonisté neměli v Nové zemi lehkou pozici. Když se sem dostali, bylo už území zabráno francouzi a španěly a malá část nizozemci.
S nizozemskou konkurencí se vypořádali britové rychle. Jejich Nový Amsterodam, který nizozemci založili r. 1624 na ostrově Manhattan, r. 1664 zabrali a přejmenovali na New York.

R. 1754 vypukla Francouzsko- indiánská válka, ve které se utkala Británie s Francií, Španělskem a indiány. Válka skončila příměřím r. 1763, ale faktickými vítězi byli britové. Nová Francie prakticky přestala existovat. Západ od řeky Mississippi (kolonie Lousiana, na rozdíl od dnešního stejnojmenného státu šlo o obrovské území, dnes střed USA), byl předán španělům, kteří území připojili ke svému Novému Španělsku, východ zase Britům. V Evropě válka přerostla v Sedmiletou válku, ale i z té vyšla Británie jako vítěz a světová velmoc.
Ale anglický král Jiří III. usoudil, že britské kolonie potřebují ochranu a že by za ní měly především zaplatit. Jenže do toho koloniím značně rostlo sebevědomí a pomalu se začalo mluvit o osamostatnění. Takže problém nakonec nebyl ani tak ve výši daní, jako v tom, že kolonie neměly své zástupce v britském parlamentu, takže s nimi o daních nikdo nejednal. Cukrový, Měnový, Kolkový, Čajový a další daňové zákony vyvolaly v koloniích odpor k mateřské zemi a začaly propukat místní nepokoje a povstání. Král vyslal proti vzbouřencům vojenské jednotky a to jen rozdmýchávalo doutnající oheň.
R. 1770 proběhl Bostonský masakr, při kterém zemřelo 5 lidí, ale celá událost se nafoukla tak, že mnoho dosud loajálních kolonistů obrátilo.
R. 1773 proběhlo známé Bostonské pití čaje. Protestní akce, která byla reakcí na Čajový zákon. 50 kolonistů, převlečených za indiány, se vplížilo postupně na tři lodě a naházelo čaj z celkem 392 beden do moře.
Americká válka za nezávislost vypukla r. 1775. Po prvních dvou bitvách poslali kolonisté králi Olive Branch Petition, výzvu jako snahu o usmíření. Ale král ji odmítl a vydal Prohlášení o rebelii (Proclamation of Rebellion), která vyžadovala akci proti zrádcům.
4. července 1776 se sešli zástupci třinácti amerických kolonií a podepsali Deklaraci nezávislosti, kterou vyhlásily nezávislost na Británii. V USA se tento den dodnes slaví jako Independence day- Den nezávislosti. Z kolonií se staly státy, a z bojujících kolonistů Patrioti. Do té doby byly snahy kolonistů spíše mírové, ale od tohoto dne už šlo vyloženě o nezávislost. R. 1778 se na stranu Patriotů přidali i nepřátelé britů, Francie, Španělsko a Nizozemí. Naopak, protože Patrioti zabírali jejich území a vyvražďovali je, zapojili se do bojů, na straně britů indiáni, především kmeny z východu, kteří se spojili v Irokézkou ligu a Loyalisté, což byla menšina američanů, kteří nechtěli samostatnost.
I když chtěl král Jiří III. bojovat dál, jeho podporovatelé ztratili vliv v parlamentu a válka skončila ve prospěch USA. Konečná námořní bitva se udála 10. března 1783 u mysu Cape Canaveral (Florida). Oficiálně válka skončila 18. dubna 1783 příměřím.
Po celou dobu války měli američtí usedlíci výhodu díky zahraniční podpoře, domácímu území a vysoké morálce. Bojovali za svou svobodu a chtěli bojovat. Prakticky měli celou dobu převahu.
Ve vedení bojů se vojensky velmi vyznamenal i muž, který se r. 1793 stal prvním prezidentem USA, George Washington. Prvním hlavním městem byl New York.

George Washington, první prezident USA



Západní Evropou zatím zmítaly Francouzské revoluční války a Napoleon. R. 1800 Francie znovu získala kontrolu nad kolonií Lousiana a r. 1803 ji prodala USA. USA tak zdvojnásobilo svou rozlohu, ale stále se na jihu a na západě ztřetávalo s Novým Španělskem.

Americká válka na nezávislost byla sice skončená, ale mezi USA a Británií stále panovalo napětí a spory, především o hranice mezi USA a Kanadou, kde měla Británie stále svá území. To vedlo USA r. 1812 k vyhlášení Britsko- americké války, která se někdy označuje jako Druhá válka o nezávislost. Na straně britů opět bojovali i indiáni, především pak známý sjednotitel kmenů, Tecumseh, který v průběhu padl. Válka skončila nerozhodně, r. 1815, smlouvou z Gentu.

R. 1823 vyhlásil prezident James Monroe Monroeovu doktrínu, která reagovala na dění v Jižní Americe a která zaručovala vzájemné nevměšování se evropských a amerických zemí do záležitostí druhého kontinentu. Dočasně od bylo upuštěno během První světové války a definitivně během Druhé světové války, ale právě tato doktrína byla na vinně, že se USA zapojily do obou válek až dodatečně.

R. 1834 vydal prezident Andrew Jackson příkaz, podle kterého měly být všichni indiáni odsunuti za řeku Mississippi. Tento přesun trval víc než rok a zahynula během něj asi čtvrtina indiánů. Proto se nazývá Stezka slz. Nicméně to nebylo konečné řešení.
Mezi tím vším děním, Nové Španělsko zaniklo a místo něho vzniklo Mexiko. R. 1836 proběhla Texaská revoluce, ve které se Texas odtrhl od Mexika, jako Texaská republika. R. 1845 ji, se souhlasem, USA připojili ke svým státům. Ale spory přerostly v Mexicko- americkou válku, trvající mezi lety 1846- 1848, kterou USA vyhrály a získaly natrvalo nejen Texas, ale víceméně zbytek států, které patří k USA dodnes, jako třeba Kalifornii, Arizonu, Nové Mexiko a Oregon.

R. 1848 bylo v Kalifornii objeveno zlato. Mexičani si museli rvát vlasy.

Takže Spojené státy už měly přibližně dnešní rozlohu, ale život zdaleka nevypadal všude stejně. Severní státy žily průmyslovou revolucí, zatímco na jihu převládalo zemědělství, s používáním otroků. Odlišný životní styl a nerozhodnost některých států, který styl si vybrat, vedlo ke zvyšujícímu se napětí. Navíc každý stát měl svou vlastní vládu a proti demokratickému jihu stál republikánský sever. R. 1860 se prezidentem stal republikán, Abraham Lincoln. Přestože Lincoln prosazoval pouhé omezení otrokářství, jižanské státy zareagovaly na jeho zvolení vystoupením z Unie. Vznikly Konfederované státy americké a jejich prezidentem se stal Jefferson Davis. Konfederace zaútočila na Unii a Lincoln r. 1861 vyhlásil válku. Americká občanská válka skončila r. 1865, vítězstvím Unie. Otroctví bylo zrušeno a státy USA opět sjednoceny. Ještě téhož roku byl na prezidenta Lincolna spáchán úspěšný atentát.

Abraham Lincoln



Souběžně s dobou občanské války a po ní, probíhala také doba Divokého západu, Indiánských válek a slavných jmen, jako Sedící býk. Šílený kůň, Rudý oblak, Geronimo, ale i bělošských, jako Buffallo Bill, Calamity Jane, Divoký Bill Hickok, Billy the Kid, Jesse James, Butch Cassidy a Sundance Kid.
Black Hills jsou hory, nacházející se v Jižní Dakotě. Pro siouxské indiánské kmeny představovaly tyto hory vždycky něco zvláštního, byly pro ně posvátné. R. 1868 byly hory těmto indiánům americkou vládou oficiálně podstoupeny, ale jako už tolikrát, běloši nedodržely své smlouvy. R. 1863 zahájil George Armstrong Custer Expedici Yellowstone, jejímž cílem bylo hory prozkoumat. A právě tato expedice zde objevila zlato. Železnice začala chrlit proudy ziskuchtivých osadníků kteří spěchali do Black Hills a nebylo možné je nijak zastavit.
Indiánské války vyvrcholily r. 1876, kdy se siouxské kmeny Lakotů, Čejenů a Arapahů spojily a rozdrtily Sedmou kavalerii i s generálem Custerem, v bitvě u Little Bighornu. Bylo to jedno z mála indiánských vítězství. Ale tato bitva měla svůj dozvuk, v podobě masakru u Wounded Knee, r. 1890. Po této události Indiánské války definitivně skončily, indiánský duch a odpor byl zlomen.
Dozvukem Divokého západu byla zlatá horečka na Klondiku na Aljašce (Aljašku odkoupily USA od Ruska r. 1867), z r. 1896.

Sedící býk a George Armstrong Custer, protivníci u Little Bighornu



R. 1898 proběhla Španělsko- americká válka, ve které USA získaly Portoriko, Guam, Filipíny a Kubu, které se staly koloniemi USA. Dnes je Guam teritoriem USA, Portoriko odhlasovalo, že nechce nezávislost a už dlouho se jedná, že by se připojilo k USA, jako další stát. Ostatní země mají nezávislost.

První světová válka se USA netýkala a navíc tu byla již zmíněná Monroeova doktrína, ale když Německo zapojilo do války ponorky a začalo operovat v oblasti Severního moře, USA do války přece jen, r. 1917, vstoupily. Zapojení na poslední chvíli pomohlo vyčerpané straně Dohody k vítězství ve válce.

R. 1919 byla v USA zákonem vyhlášena prohibice. To přímo nahrávalo do rukou italské mafii, která začala na území Spojených států operovat na přelomu 19. a 20. století a pod jejímž vlivem vznikly hlavně v New Yorku a v Chicagu americké gangy. Prohibice byla zrušena r. 1933.

Ačkoliv se První světová válka neodehrávala na území USA a Státy v ní ani nehrály příliž vysokou roli, odrazila se v její ekonomice. Ekonomika USA nebyla válkou příliž zasažena, oproti evropským zemím, a byla na vzestupu. Stalo se výhodným investovat na burze, mnohdy i za cenu vysokých úvěrů. Hromadné zkupování akcií vedlo k jejich nadhodnocení. Ceny akcií dosáhly svého vrcholu a začaly se mírně propadat. Ale takové dění vyděsilo drobné akcionáře kterých, ale byla většina a začali prodávat. A to ve velkém. Každý chtěl prodávat, ale nikdo nechtěl kupovat. 24. října 1929 na Černý čtvrtek, vyhlásila newyorská burza krach. Obchod se přesunul na další burzy, které byly hned den na to, na Černý pátek, také nuceny jedna po druhé vyhlasit krach. Tím začala Velká hospodářská krize, která měla vliv na ekonomiku téměř všech světových zemí.
Když zkrachovala burza, zkrachovalo i mnoho firem a to vedlo k obrovskému zvýšení nezaměstnanosti a poklesu produkce. Vedle nezaměstanosti a stavu, kdy se i střední třída dostávala do stavu bídy, byly důsledky dalekosáhlé. Mnoho lidí obviňovalo z krize demokracii a to v mnohých státech Evropy umožnilo nástup režimů, jako fašismus, nebo nacismus. Ke zlepšení ekonomické situace byly vydány hospodářské plány, které počítaly se státními zakázkami. V USA to byl plán New Deal. V Německu pak Hitlerův program, který, ale počítal se státními zakázkami především ve zbrojařství.
Situace na americké burz se začala stabilizovat kolem r. 1932, ale ještě dlouho trvalo, než se svět s důsledky krize vyrovnal.

USA a prezident Franklin Delano Roosevelt od začátku Druhé světové války podporovali Spojence, tedy především Británii a Francii. Japonské císařství už od r. 1874 praktikovalo agresivní expanzní politiku a bylo trnem v oku USA. Když r. 1940 vstoupili japonské jednotky do Francouzské Indočíny a krátce na to vstoupilo Japonsko do Osy, USA na reagovaly zmrazením japonských aktiv v amerických bankách, uzavřením svých přístavů pro Japonsko a hlavně uvalením ropného embarga, vůči Japonsku, jenže to bylo na americké ropě velmi závislé. Japonsko mělo na výběr. Podvolit se Státům a zanechat expanze, nebo zaútočit. Aby mohlo Japonsko ve svých výbojích pokračovat, ropu potřebovalo a tak se rozhodlo jí získat silou, využitím asijských a tichomořských ropných fondů. Jenže v Tichém oceánu operovalo námořnictvo Spojených států. Bylo třeba ho zneškodnit.
R. 1941 se ke břehům Havajských ostrovů nenápadně přiblížilo 6 japonských letadlových lodí. 353 letadel vzlétlo a vybombardovalo základnu US Navy Pearl Harbor na ostrově Oahu. Zemřelo 175 japonců a 2388 američanů. Japonci paradoxně zničili většinu bitevních lodí, ale letadlové lodě se v tu doby všechny nacházeli mimo přístav a právě tyto lodě později sehráli klíčovou roli v Tichomořské válce. USA vyhlásilo Japonsku álku a oficiálně se tak připojil ke Druhé světové, která se tím stala skutečně celosvětovou.
Japonský útok na Pearl Harbor ochromil americké námořnictvo na půl roku a mělo tedy tuto dobu k pokračování ve svých invazích. R. 1942 se odehrála bitva v Korálovém moři, kterou sice japonci nad uSa vyhráli, ale nepodařilo se jim vylodit se v Austrálii a to byl pro Spojence úspěch. Navíc japonsko nedokázalo ztráty nahrazovat tak rychle, jako USA.
Dalším krokem USA byl bombardový letecký útok na Tokio a jeho okolí. Doolittlův nálet měl víc psychologiký dopad, než skutečné ztráty.
Na tahu bylo Japonsko, které chtělo zopakovat svůj úspěch z Pearl harboru a napadnout američany ovládané atolové ostrovy Midway. Souběžně měly být dobyty Aleutské ostrovy. Jenže američanům se krátce před útokem podařilo prolomit japonský komunikační kód, takže překvapení se nekonalo. Americké námořnictvo zničilo všechny japonské letadlové lodě a tím byla válka pro Japonsko prohraná. Když byla japonská expanze zastavena, soustředily se Státy na získání zpět toho, co japonci před tím získali, Válka v Tichomoří pokračovala. Po získání Aleutských ostrovů byly na řadě Šalamounovy ostrovy a Nová Guinea, kde měli japonci základnu Rabaul. Ale než se američani dostali k Rabaulu, museli získat ostrov Guadalcanal. Bitva o něj se odehrála r. 1943 a Spojenci v ní zvítězili. Byla to, po Midway, druhá klíčová bitva v Tichomořské válce. Následovalo osvobození Marshallových ostrovů a namáhavá bitva o Saipan, na Marianách. Ani v bitvě n Filipínském moři japonci nedokázali obrátit válku ve svůj prospěch. Získání Marián umožnilo američanům zapojit do války letadlové bombardéry a začít ostřelovat japonská průmyslová centra. Následoval výsadek amerických jednotek na Filipínách a tři dny trvající bitva u Leyte, z r. 1944, kde ani použití kamikaze japonce nezachránilo před definitivním rozdrcením jejich flotily.
6. června 1944, neboli Den D, začala operace Overlord, vyloděním Spojeneckých divizí na pobřeží ve francouzské Normandii, následovaném bitvou o Normandii, kde Spojenci prorazili nedokončený Atlantický val a získali Normandii pro sebe, což jim umožnilo další průnik do vnitrozemí Evropy, proti němcům. Operaci Overlord vedl americký generál Dwight David Eisenhower. Hitler se pokusil učinit protivýpad útokem na divize generála George S. Pattona, ale divize jeho tanky odrazily. Následně se američani, za pomoci francouzského odboje, vylodili v jižní Francii a poté byla Spojenci osvobozena Paříž. Obě síly se setkaly u Dijonu a táhli dál, přes Belgii na Německo. Ovšem němci obhájili Nizozemí a narušili zásobování Spojenců, což jim dalo čas situace na západní frontě se na nějakou dobu stabilizovala. Poslední Hitlerův pokus o zvrat vývoje války na západě byla, pro němce neúspěšná, bitva v Ardenách. Po menší neměcké ofenzívě v Alsasku Spojenci konečně pronikli do centra Německa. Berlín byl na dosah, ale Eisenhower se rozhodl přenechat jeho dobytí ruské Rudé armádě a pokračovat dál na východ, do Československa. Jen dny rozhodly o tom, že nás osvobodila SSSR, místo USA. A můžeme se jen dohadovat, jestli by následují desetiletí v našem státě vypadaly jinak, kdyby tomu bylo naopak.
Ačkoliv byla válka pro Japonsko prohraná a japonská města byla vytrvale bombardována, japonci stále tvrdošíjně bojovali. Jak v bitvě o Iwodžimu, tak v bitvě o Okinawu. Výzvu ke kapitulaci Japonsko odmítlo a nový prezident USA, Harry S. Truman, rozhodl o použití jaderných zbraní. 6. srpna 1945 byla svržena atomová puma Little Boy na japonské město Hirošimu, o tři dny později Fat Man na Nagasaki. Do čtyř měsíců zemřelo v obou městech víc než 200 tisíc obyvatel, z toho většinou civilistů. Následně vyhlásila Japonsku válku i SSSR a v operaci Srpnová bouře osvobodila od japonských jednotek čínské Mandžusko. 15. srpna Japonsko podepsalo kapitulaci, podepsalo ji 2. září 1945. Válka v Tichomoří, jako poslední konflikt Druhé světové války, skončila. Poválečné Japonsko přijalo Tři nejaderné zásady, odsuzující národní atomové zbrojení a dodnes je státem, který nejvíc bojuje za úplné odstranění atomové hrozby.

Hirošima, před a po svržení atomové pumy



R. 1945 byla v San Franciscu založena OSN- Organizace spojených národů, za účelem udržení světového míru.

Ačkoliv byly USA a SSSR během Druhé světové války spojenci, poválečná politika tyto dva mocné celky rozdělila. A to do té míry, že spolu začaly vést Studenou válku. Studená válka nebyla ozbrojeným střetnutím, protože obě země vlastnily jaderné zbraně a vypuknutím války by mohlo dojít ke zničení obou stran, ale řadou politických machinací. Vojenské koalice, špionáž, propaganda, závody ve zbrojení, sportovní rivalita, kosmické závody a další, to všechno bylo součástí studené války, která skončila až r. 1991, rozpadem SSSR.

Po Druhé světové válce byla Korea 38. rovnoběžkou rozdělena na Severní a Jižní. Severní Koreu spravovala SSSR a Jižní Koreu spravovaly USA a jednotky OSN. R. 1949 skončila v Číně občanská válka a vznikla komunistická Čínská lidová republika. R. 1950 napadla Severní Korea, podporovaná číňany i rusy, Jižní Koreu, ve snaze celou Koreu sjednotit pod nadvládu komunistického režimu.
Hned z počátku války Severokorejská armáda rychle postupovala na jih. Pak, ale přišly jednotky USA a spojenců a situace se obrátila. Spojenci a USA zatlačily Severokorejce zpět na jejich území a USA nabídlo Severní Koreji kapitulaci. Ta však byla odmítnuta a tak USA se spojenci postupovali na sever, až k hranicím s Čínou. Tam se zastavili, protože Čína hrozila vyhlášením války. Přesto se Čína cítila ohrožena a vyslala do boje svoje jednotky. To opět naprosto obrátilo situaci, protože Čínské armádě se znovu podařilo dostat až na jih Koreji a celá situace vypadala pro USA a spojence špatně. Silnou roli v tom hrálo i třeskuté počasí. Spekulovalo se dokonce o stažení jednotek ze země. Ale k moci amerických jednotek se po MacArthurovi dostal generál Ridgway, který dokázal celou situaci znovu obrátit ve svůj prospěch. Vytvořil obrannou linii a s tou začal pomalu, ale jistě postupovat k severu, až znovu zatlačili Severokorejce za jejich pásmo, do Severní Koreje. Zde začala zákopová válka a nastala patová situace. V mírových jednáních se odrážel vliv Studené války, úmrtí Stalina, odvolání generála MacArthura, změna prezidenta USA a Indočínská válka a tak se protáhlo na dva roky, kdy se situace na frontě nezměnila, ale lidé dál umírali. Nakonec byla r. 1953 podepsána Dohoda o příměří. Severní a Jižní Korea jsou dodnes rozděleny ostnatým drátem na jehož obou stranách hlídají vojáci. R. 2009 prohlásila Severní Korea, že se Dohodou o příměří již necítí vázána a necítí zodpovědnost za bezpečnost cizích lodí ve svých vodách.

R. 1961 byl zvolen prezidentem USA John Fitzgerald Kennedy. Kennedyho vláda provedla daňové reformy, které snížily nezaměstnanost. Kennedy sám podporoval boj afroameričanů za lidská práva, otevřeně například podpořil dr. Martina Luthera Kinga, když po pochodu na Washington pronesl svůj slavný projev I Have a Dream... Na druhou stranu jeho neúspěchem byla nepovedená akce CIA o svrhnutí Castrovy vlády na Kubě- Invaze v Zátoce sviní i následující Karibská krize, kdy se USA a Kuba dostaly téměř do války. Přesto byl Kennedy zastáncem míru a odzbrojení. Ani zakrývání mimomanželských styků za použití Hooverovy FBI nebylo nejšťastnější. Kennedyho milenkou byla i slavná Marilyn Monroe o kterou se podělil i se svým bratrem, Robertem "Bobbym" Kennedym, kterého po svém zvolení prosadil jako ministra spravedlnosti a úzce s ním spolupracoval.
Marilyn Monroe zemřela 4. srpna 1962 za ne zcela vyjasněných okolností. John Kennedy zemřel 22. listopadu 1963, když na něj byl spáchán atentát v Texaském Dallasu. Atentátníkem byl shledán Lee Harvey Oswald, který byl krátce po atentátu, během převozu do věznice, sám zastřelen. Martin Luther King se stal taktéž obětí atentátu, 4. dubna 1968, během projevu v Memphisu ve státě Tennessee. Jeh vrahem byl James Earl James a byl za tento čin odsouzen na 99 let vězení. 6. června 1968 podlehl, opět atentátu, i Robert "Boby" Kennedy. Stalo se to v době, kdy kandidoval na prezidenta a měl velmi slušnou šanci vyhrát. Jeho vrahem byl Sirhan Bishara Sirhan a původně byl odsouzen trestem smrti, ale později mu byl trest snížen na doživotí, které si odpykává dodnes.

Martin Luther King, Jackie Kennedy Onassis a John a Bobby Kennedyovi



Podobná válce v Koreji, byla válka ve Vietnamu. Po porážce francouzů byla Indočína r 1954 rozdělena na Kambodžu, Laos, Severní Vietnam (Vietnamskou demokratickou republiku v čele s komunisty, hlavní město Hanoj) a Jižní Vietnam (Vietnamskou republiku - s vedením v Saigonu). Komunisté se rozhodli, že zemi sjednotí silou. Na severu se komunistům, převážně díky solidární pomoci ostatních socialistických zemí, hlavně SSSR a Číny, dařilo rychle vybudovat silnou armádu a už po dvou letech byli schopni posílat do Jižního Vietnamu instruktory, kteří cvičili partyzány nově vznikajícího Vietkongu. Ti začali se svými teroristickými a diverzními aktivitami v Jižním Vietnamu už koncem 50. let. Válka vypukla r. 1964 střetem s američany, kteří tak vstoupili do války. R. 1965 začalo americké letectvo bombardovat Severní Vietnam. Navzdory obrovské armádě a jednotkám jiných národů, se Vietkong ukázal jako mistr boje v džungli a získával vítězství za vítězstvím. R. 1973 se američané stáhli. Bylo vyhlášeno zastavení palby, ale komunisté dál usilovali o dosažení vlády nad Jižním Vietnamem. Saigon r. 1975 padl a Vietnam byl spojen, v Socialistickou republiku Vietnam, kterou je dodnes. Hlavním městěm je Hanoj a v socialistické zemi vládne komunistická strana, ale je zde povoleno podnikání.

Krize a neustálé války první poloviny 20. století, vedly k proměně americké kultury, kdy se začala projevovat tzv. Beat generation. Literární činnost, vycházejí z veřejné únavy a experimentování s drogami a sexem, vedla ke vzniku hnutí Hippies, v 60. letech. Hnutí Hippies vzniklo va Kalifornském San Franciscu, ale rychle se šířilo dalšími státy USA a oblibu našlo především u mladých vysokoškoláků, kteří díky studiu nebyli verbováni do války ve Vietnamu. Cílem hnutí byli mír, láska a svoboda, ale cestou byla volná láska a drogy. Ale je pravda, že protiválečná nálada v USA značně přispěla k urychlení konce války ve Vietnamu. Takovým vyvrcholením kultury Hippies, byl hudební festival Woodstock, který se uskutečnil r. 1969 ve státě New York, kterého se zúčastnilo cca 500 tisíc lidí a na kterém vystoupily nejslavnější hudební hvězdy té doby a toho hnutí, jako Janis Joplin, Joe Cocker, Jimi Hendrix a The Who.

Volkwagen kombi z r. 1967 vyzdobený ruční malbou, typický dopravní prostředek Hippies



Prvními živými tvory ve vesmíru byly mušky octomilky vyslané USA r. 1947. O dva roky později to byl první savec, opice Albert, opět USA, který ovšem zahynul. R. 1951 vyslali SSSR psi Cigana a Dezika. Přežili, ale Cigan zemřel hned při dalším letu a Dezik byl z programu ztažen. Ve jménu Studené války začali SSSR panikařit a tak po letech testů, při kterých zahynula polovina testovaných psů, nastoupila r. 1957 Lajka. Sověti ji poslali do vesmíru, ale už nějak zapomněli říct, že ještě neumí vrátit raketu zpátky. Lajka tak ve vesmíru zemřela, ale byla první na oběžné dráze a stala se symbolem doby.
Prvním člověkem ve vesmíru byl Jurij Garanin, opět SSSR, který r. 1961 obletěl Zemi a po 108 minutách se vrátil. Ale prvním člověkem na Měsíci, byl Neil Armstrong, američan, r. 1969.
Armstrong se jako velitel posádky dostal na Měsíc v rámci programu Apollo 11. Jeho první věta, kterou proneslo po vstupu na Měsíc, se zapsala do dějin: "Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo".

Od r. 1969 byl prezidentem USA republikán Richard Milhous Nixon. R. 1972 se pět bývalých agentů CIA vloupalo do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate ve Washingtonu D.C., aby do budovy nainstalovali odposlechy. Během rozsáhlého vyšetřování vyšlo najevo spojení mužů s republikánským Výborem pro znovuzvolení prezidenta Nixona a rozvědkou Bílého domu a dále existence tajného fondu, který spravoval šéf Výboru John N. Mitchell a kterým byla financována diskreditace Demokratické strany. I přez tyto skutečnosti byl Nixon zvolen prezidentem podruhé. Ovšem další svědectví odhalilo, že Nixon nechal nainstalovat odposlechy i v Bílém domě a nahrával si své návštěvy. To zažehlo podezření o jeho spojení s aférou Watergate. Nixon nechtě musel pásky z odposlechů v Bílém domě vydat a vyšlo najevo, že o o celém spiknutí věděl a navíc se ho snažil utajit. R. 1974 byla za spiknutí odsouzena tzv. Watergateská sedmička, sedm významných Nixonových spolupracovníků a následně započal soud se samotným Nixonem. Na to byla nalezena ještě jedna páska, na které se Nixon přímo domlouval o utajení svého spojení s Watergate. To byl jeho konec, vše bylo jasné. Prezident měl být odvolán Impeachmentem, což je v USA jediný způsob, jak odvolat prezidenta z funkce. Ale než mohl být Impeachment vyhlášen, Nixon sám odstoupil. O Impeachmentu se jednalo dál, aby Nixon mohl být uvězněn, ale nový prezident, který po Nixonovi nastoupil, Gerald Ford, Nixona omilostnil.
Na této aféře je zvláštní především to, že hlavní kroky ve vyšetřování neprovedla policie, nebo jiný odpovědný orgán, ale tisk.

R. 1978 provedla komunistická strana v Afghánistánu krvavý převrat, při kterém zavraždila tehdejšího prezidenta, i s celou jeho rodinou. Země se stala komunistickou a byla přímo spojena se SSSR. USA se do tohoto dění vložily v rámci Studené války a po vzoru Vietkongu ve Vietnamské válce, začala americká CIA tajně cvičit a financovat v Afghánistánu muslimské Mudžahídy, kteří měli provést revoluci za účelem svrhnutí komunistické vlády. Na nepokoje reagovala SSSR vysláním jednotek, podobně jako tomu bylo v ČSSR r. 1968. Jenže tady sověti přijeli a zavraždili prezidenta Hafizulláha Amína. Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu a trvala deset let. Takže jak bylo pro Studenou válku typické, opět nešlo o přímý střet mezi USA a SSSR, ale o boj mezi SSSR a afghánskými muslimskými bojovníky Mudžahídy, kteří byli USA podporováni. SSSR během války nikdy neovládli celou zemi, ale při svých bojích postupovali nesmírně brutálně. Válka skončila r. 1988 ztažením SSSR ze země. Důvodem byl mezinárodní tlak a vysoké vlastní ztráty, ačkoliv ztráty na muslimské straně byly mnohem vyšší. Ale tím se celá věc zdaleka neskončila.
Když sověti odešli a USA přestaly podporovat Mudžahídy, založil v Afghánistánu Usáma bin Ládin vojenskou islámskou organizaci Al- Káida. V zemi zatím začaly mezi sebou frakce Mudžahídů bojovat o moc a boje přerostly v občanskou válku. V islámských náboženských školách se začalo formovat hnutí Tálibán, které mělo původně zastavit bratrovražedné boje. Jenže po r. 1994 se do vedení Tálibánu dostali radikální muslimové a začali usilovat o převzetí moci v zemi. První útok na hlavní město Kábul se jim nezdařil, ale poté začal Tálibán podporovat finančně i vojensky Usáma bin Ládin a r. 1996 se útok podařil a Tálibán moc v zemi převzal.
11. září 2011 provedla Al- Káida teroristické útoky v USA. Sebevražední atentátníci unesli čtyři ledadla. Dvě z nich narazila do dvou věží Světového obchodního centra v New Yorku, třetí letadlo narazilo do budovy ministerstva obrany USA, Pentagonu. Čtvrté ledadlo se zřítilo po souboji pasažerů s únosci a spekuluje se, že mělo zasáhnout Bílý dům, nebo Kapitol. Přímý přenos téměř od začátku útoku, sledovalo po celém světě miliony lidí.
USA po tomto aktu vyhlásily Válku s terorismem, jejímž prvním důsledkem bylo svržení Tálibánu v Afghánistánu. Válka proti terorismu je dlouhodobá koncepce, která zahrnuje mnoho, především vojenských operací. Po útocích se k této koncepci hlásila většina vyspělých zemí, kromě Německa a Francie, ale protože jde o kontroverzní záležitost, podpora tohoto konceptu ve světě upadá. Ale zatím stále pokračuje a jejími důsledky jsou např. probíhající Válka v Íráku, zásahy v Somálsku, na Filipínách, v Maroku, atd.

věže World Trade Center, 20. září 2001



R. 1998 šokovala svět Monica Lewinská svým prohlášením o sexuálním vztahu, který měla mít s prezidentem USA, Billem Clintonem v době, kdy pracovala v Bílém domě jako stážistka. Clinton dlouhou dobu zapíral, ale nakonec byl Impeachmentem odvolán, za křivou přísahu a bránění spravedlnosti. R. 2001 předal úřad Georgovi W. Bushovi.

Monica Lewinská a Bill Clinton



Prezidentské volby r. 2008 byly v USA napínavou záležitostí. Poprvé v dějinách se mezi kandidáty objevila žena, Hillary Clintonová a afroameričan, Barack Obama. Barack Obama volby nakonec vyhrál, stal se prvním arfoamerickým prezidentem USA a je jím dosud.

současný prezident USA, Barack Obama



Zdroj: Wikipedie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrňous Mrňous | 7. listopadu 2016 v 9:18 | Reagovat

rozsáhlý text a informace. nejlépe by vynikli a v Googlu by boly jistě dohledanější, pokud by nešlo o jeden velký článek, ale více menších. Jistě by to bylo i lépe čitelné.

americkomexická válka přinesla i kuriozity jako http://zn.sk/mexicky-general-santa-anna-pohreb-nohe/
a také spory o Kalifornii, která dodnes nese mnoho mexických názvú, jako San Francisco, Los Angeles a jiné.

2 ndfequash ndfequash | E-mail | Web | 6. května 2018 v 21:38 | Reagovat

no credit cheque payday loans https://creditrepairlabs.com/ title loan vs payday loan <a href=https://creditrepairlabs.com/#>payday loan</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama