Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Střední Amerika a Mexiko

2. srpna 2012 v 1:05 | Sabina Hlavatá |  Amerika

Dějiny střední Ameriky, včetně Mexika



Mexiko, ostatně jako celá střední Amerika, se obvykle řadí k severní Americe, ale pro nás je, z historického hlediska, důležitější rozvržení, kdy Mexiko přiřadíme sem.

Nejstarší obyvatelé přišli na území Ameriky z Asie, přišli však z různých oblastí a lišili se vnější podobou. Na kontinent se dostali přechodem přes Beringův průliv, který se v době poslední Doby ledové nacházel v poklesu hladiny o 85 metrů a nabízel tak pruh k přechodu, široký 1600 km. K přechodu nedošlo najednou, ale naopak velmi pozvolna a navíc jak se stalo už celkem nikdo nepochybuje, ale kdy se stalo se stále ještě vyloženě odhaduje, zatím se datuje do cca 40 tisíci let př. n. l. Na jih Jižní Ameriky pak indiáni doputovali kolem r. 9000 př. n. l. Je rovněž možné, že se obyvatelé na kontinent dostali nejen přes Beringův průliv, ale i z asijských ostrovů přes moře. Bez zajímavosti jistě není, že s teorií přechodu přes průliv přišel jako první čeký antropolog Aleš Hrdlička. Důvody proč lidé migrovali nejsou zcela jisté, ale patrně budou stejné, jako tomu bylo v pravěku u všech migrací. Potrava se uvádí jako nejčastější důvod. Skupiny táhly za stády a patrně si ani neuvědomili, že přešli na jiný kontinent.
V oblasti střední Ameriky se Indiáni objevili zřejmě kolem r. 21 000 př.n.l. Jednalo se o lovce a sběrače. Mezi 7 000- 4 000 př.n.l. se zvýšily teploty, protože severomerické ledovce začaly ustupovat. Mnoho lovených zvířat vymřelo a společnost byla nucena přejít k zemědělství. Nejdůležitějšími plodinami byla kukuřice a maniok a podle oblastí potom spousta dalších plodin, které se v Evropě nevyskytovaly a dostaly se tam až po objevení kontinentu Kryštofem Kolumbem. Ani domestikace zvířat nebyla nijak rozšířená. Z větších zvířat šlo pouze o lamu, jinak se pěstovali jen menší, jako morčata, krocany a kachny. První keramika se objevila kolem r. 2500 př.n.l.
Nejvýznamnější civilizace během předkolumbovského období se rozvíjely na území tzv. Mezoameriky (všechny kromě Incké říše, která existovala v jižní Americe).

mapa Mezoameriky



Nejdůležitější a nejdéle trvající kulturou Mezoameriky byli Mayové. Nejstarší nálezy spojené s kulturou Mayů byly objeveny v oblasti dnešního Belize a ohadují se na stáří cca 2600 př.n.l. Tito první Mayové byli zemědělci a používali kamenné nástroje. V tzv. Raně předklasickém období, mezi lety 2000- 900 př.n.l., se k zemědělství přidalo hrnčířství a tkalcovství. Společnost vedl šaman nebo náčelník a uctívány byly kulty deště a plodnosti. Začala také vznikat první mayská města. Ale hlavní slovo v této době měla Olmécká civilizace. Od té, někdy během Středně předklasického období mezi lety 900- 300 př.n.l., převzali Mayové systém hierarchické společnosti vedené králi a šlechtici. Kolem r. 600 př.n.l. založili Mayové důležitá centra, město Tikal v dnešní Guatemale a město Copán v Hondurasu. Copán byl v době své největší slávy střediskem vědy, především astronomie a matematiky a Tikal byl politickým a náboženským centrem. V Pozdním předklasickém období mezi lety 300 př.n.l.- 100 n.l. vznikl známý mayský kalendář a také písmo, které jako jediné mělo všechny znaky skutečného písma. Z mayských knih přežily španělskou conquistu jen čtyři kodexy, ale množství textu se zachovalo na stavbách. Mayský kalendář byl vlastně složitým kalendářním systémem pracujícím s několika cykly. Podle kalendáře Dlouhého počtu pak začal pátý cyklus- svět r. 3144 př.n.l. a skončit má 21. prosince 2012. S tímto datem je pak spojen fenomén roku 2012. Ať je to s fenoménem jakkoliv, faktem zůstává, že mayský kalendář byl neuvěřitelně přesný, dokonce přesnější než náš dnešní kalendář. Stvoření takového kalendáře vyžadovalo výborné matematické a astronomické znalosti. V matematice používali Mayové nulu, kterou neznali ani staří řekové a římani. Astronomie byla taktéž velmi vyspělá. Mayští kněží velmi pravděpodobně věděli, že Země je kulatá dávno před Koperníkem. Mimo to Mayové stavěli dálkové cesty přes džungli, vysušovali močály, stavěli podzemní nádrže na vodu a především umělecky hodnotné monumentální stavby. Také jako první objevili čokoládu a přednosti mízy stromu Chicle, předchůdkyně zvýkačky. V Klasickém období, mezi 100- 900 n.l. dosáhla Mayská civilizace vrcholu. Do r. 600 byly dokončeny stavby měst s jejich paláci, pyramidami, hřišti, náměstími a chrámy. Na významu získalo město Palenque v dnešním mexickém státě Chiapas. Obrovská Mayská říše byla rozdělena na dvě království- Tikalské a Calakmulské. Na konci Klasického období však mayská kultura v oblasti Jižních nížin upadla. Příčin bylo několik. Války se sousedními kmeny, nákladnost dvora, nový zvyk obětovat i poddané (předtím se obětovali jen králové a zajatí šlechtici), ale hlavně populační exploze a soustředění obyvatel do měst a s tím související nedostatek půdy, potravy a zničení okolní přírody. To se ovšem netýkalo severního Yucatánu, kde vznikla města Chichén Itzá a Uxmal. V následujícím Poklasickém období, mezi lety 900- 1521 tedy pokračovala mayská civilizace v Chichen Itzá. Došlo ke vzrůstu kultu boha Quetzalcoatla a přibylo lidských obětí. Ve výstavbě se Mayové silně insprovali sousedními Toltéky, se kterými po r. 1100 i sdíleli Chichén Itzá, ale pak Mayové odešli do lokality Chakanputún a město nechali Toltékům. V sousedství se začalo prosazovat město Mayapán. R. 1263 ho Mayové dobyli a znovu vystavěli. Ale do r. 1461 bylo město opět vylidněno. Příčinou mohla být válka se sousedním kmenem, ale i vzpoura mayského lidu proti vládnoucí dynastii. Když se na Yucatán dostali španělé, byla už velká města opuštěna a území nebylo jednotným státem, což jim znesnadnilo dobývání. R. 1450 založili Mayové poslední město- Tayasal. Ovšem španělské dobývání podpořily epidemie, patrně planých neštovic, které sebou španělé přivezli. Poslední mayské územé dobili španělé r. 1697.

Kukulkánova (Quetzalcoatlova) pyramida El Castillo, v mayském městě Chichén Itzá



Vznik Olmécké kultury se datuje mezi cca 1450- 1200 př.n.l. a Olmékové obývali oblast Veracruz, na pobřeží Mexického zálivu, v dnešním Mexiku. Jejich největšími středisky a náboženskými cenrty byly San Lorenzo a La Venta, kde se nacházejí i jejich největší památky. Nejvýraznějšími prvky těchto středisek byly monumentální chrámy, které měly podobu sopek, kterých se v okolí vyskytovalo dost a Olmékové je uctívali. Olmékové také byli první, kdo začal s výstavbou těchto monumentálích staveb v této oblasti. Dalšími posvátnými monumenty byly obrovité čedičové hlavy, které jsou hlavním poznávacím znamením jejich kultury. Dochovalo se jich sedmnáct a jejich účel není znám. Dalšími charakteristickými prvky jejich civilizace jsou obrovské vytesané oltáře, stély a tyrkysové mozaiky. Důležitou součástí olméckých obřadních center byly kurty, na kterých se hrála posvátná míčová hra Tlachtli, kterou Olmékové sice převzali, objevila se již kolem r. 1600 př.n.l., ale po nich ji převzali další kultury. Olmékové uctívali celou řadu božstev a nejvýznamnějším byl jaguár. Při náboženských obřadech praktikovali šamanismus a debatuje se o možném rituálním pouštění krve, lidských obětech a kanibalismu. Jinak byli Olmékové výbornými matematiky a astronomy a zřejmě jim byl znám i koncept nuly, o několik století dříve, než v Evropě. Znali i obrázkové písmo. Zánik Olmécké civilizace přineslo rozšíření Mayské civilizace kolem r. 400 př.n.l.

jedna ze záhadných Olméckých hlav, typických pro Olméckou kulturu



Zapotékové byli další z významnějších kultur Mezoameriky. Obývali oblast dnešního mexického státu Oaxaca a hlavním centrem bylo město Monte Alban. Vznik kultury se datuje do cca 800 př.n.l. a tato kultura byla silně inspirována sousedními Olméky. I Zapotékové stavěli pyramidy, chrámy a hrobky a důležitou roli v jejich životě hrálo náboženství, v němž ústřední roli hrál jaguár. Obětování se v tomto případě omezilo zřejmě jen na občasné obětování zajatců. Kolem 700 př.n.l. vyvinuli Zapotékové vlastní systém písma, které je tak nejstarším písmem Mezoameriky a dodnes nebyla zcela rozluštěno. Zapotékové také zdokonalili způsob měření času a výpočtů a zavedli propracovaný kalendářní systém. Rozpad Zapotéckého státu nastal zřejmě kolem 700 n.l. a šlo o vnitřní záležitost. Stavby v Monte Albánu byly před opuštěním města pečlivě zahrabány. Ovšem další civilizace, Mixtékové, je opět vyhrabali a používali pro své účely.

Zapotécké písmo, dosud rozluštěno jen částečně



Kolem r. 700 n.l. založili Toltékové své hlavní město Tula, dnes Tula de Allende, v mexickém státě Hidalgo, nedaleko mexického hlavního města. Toltécká říše se rychle rozrůstala a v jejím vedení se vystřídalo 11 vládců. Kolem r. 1100 n.l. však byla říše napadena a zničena. Toltékové se přesunuli na Yucatán do Chichén Itzá, kde spolu s Mayi vytvořili Toltécko- mayskou kulturu. Ale už r. 1160 bylo i Chichén Itzá napadeno a Toltékové byli od Mayů odtrženi. Někdy se Toltékové považují za předchůdce Aztéků.
Toltékové se považují za velmi zkušené stavitele, ačkoliv jejich stavby nebyli ničím zvláštním. Stavěli různé paláce, domy a parní lázně (temascal, dodnes užívané indány) pomocí kamene a malty. Vynikali i v zemědělství a tkalcovství. Vlastní keramiku moc nevyráběli, spíš jí získávali obchodem. Celou říši řídil jeden válečník urozeného původu. Tito válečníci byli rozdělení do mnoha klanů, např. na klany orlů, kojotů nebo jaguárů. Náčelník měl jen jednu ženu a ani jeden se po smrti druhého nesměl znovu oženit, na rozdíl od prostého lidu. Náčelníkova manželka také mohla dědit. V náboženství se poprvé objevuje opeřený had Quetzalcoatl, který byl hlavním bohem i u Aztéků. A stejně jako Aztékové, i Toltékové mu obětovali válečné zajatce. I Toltékové hrály posvátnou míčovou hru Tlachtli a měly velice propracovanou a rozsáhlou mytologii. Používali i kalendář, velmi podobný aztéckému a mayskému.

jaguár na toltécké pyramidě v Tule, jaguár hrál hlavní roli v mytologii většiny mezoamerických civilizací



Mixtékové nahradili Zapotéky v oblasti Oaxaca kolem 1100 n.l. I Mixtékové obývali Monte Albán, ale centrem bylo město Achiutla, kde byl v centrálním chrámu údajně umístěn obrovský smaragd, zvaný mixtéky Srdce národa. Kultura vynikala zvláště keramikou, ale i zlatými šperky. Vytvořili vlastní piktografické písmo, které se podařilo rozluštit. Mixtékové neprosluli stavbami, ale zanechali o sobě rozsáhlé písemné záznamy. Tak třeba víme, že první králoská dynastie byla založena r. 692 n.l. Jejich písmo později převzali Aztékové. Ale Mixtékové se nikdy nepokusili vybudovat centrální stát, to umožnilo Toltékům ovládnout mixtécké území, cca r. 1200 n.l., ale asi 250 tisíc indiánů žijících v dnešním středním Mexiku odvozuje svůj původ právě od Mixtéků.

Mixtécký zlatý prsten



Původ Aztéků je stejně jako údajný první vládce Ténoch, legendární. Nicméně r.1325 dorazili Aztékové na ostrov v jezeře Texcoco a postavili tu Tenochtitlán. Ale město mělo nepřátele a tak se po jedné válce spojilo s dalšími dvěma městy Texcocem a Tlacopánem. Utvořili tzv. Aztécký trojspolek a ten se stal základem mocné Aztécké říše. Hlavním městem byl Tenochtitlán. Následně byl vystavěn viadukt dodávající do města pitnou vodu a tři nové cesty po hrázi, spojící město s pevninou. Vlastnictví půdy se stalo privilegiem šlechty a znakem moci. Ale počet obyvatel města neúnosně rostl a tak říše zahájila expanci. Do konce 15. století obsahovala Aztécká říše většinu středního a jižního Mexika. Kolem r. 1485 došlo k rozšíření centrálního chrámu Templo Mayor. Při slavnostním zasvěcení bylo v době čtyř dnů pravděpodobně obětováno bohům až dvacet tisíc lidí. Během své existence musel Tenochtitlán ustát přemnožení kobylek, rozsáhlé povodně a hladomor. Dvakrát bylo město těžce poničeno a muselo být znovu vystavěno. R. 1502 se stal králem Montezuma II. V říší žilo cca 11 milionů obyvatel. Ale nejednalo se o jednotný stát, ale spíš konfederací podmaněných měst s centrální vládou. Proto byla Aztécká říše víceméně stále ve válce, protože podmaněné státy se snažily osamostatnit. Taková situace byla příznivá pro španěly, v čele s Hernánem Cortésem. Montezumu Cortésův příchod nepřekvapil. Přesně se to shodovalo s aztéckou legendou a Montezuma považoval Cortése za ztělesnění boha Quetzalcoatla. Na výpravu s cílem dobít Aztéckou říši se Cortés vydal r. 1519 s 550 vojáky a po cestě do nitra říše získával, silou nebo dohodou, spojence z řad indiánů. Kdo na španěly zaútočil, byl zmasakrován. Když Cortés konečně dorazil do Tenochtitlánu, Montezuma ho přivítal jako přítele. Ale Cortés ho uvěznil v paláci, který mu Montezuma poskytl a udělal z něj loutkového vládce. Tím se ovšem zbavil ochrany. Aztékové si vyvolili nového vládce, Montezumova bratra a na Cortése a jeho muže zaútočili. V následující bitce byl Montezuma Aztéky zabit a většina španělů pobita, ale Cortésovi se podařilo uniknout. Sehnal nové spojence a vrátil se k Tenochtitlánu. Čtyři měsíce ho obléhal, až ho nakonec, r. 1521 dobil. To byl konec Aztécké říše. Na místě Tenochtitlánu bylo postaveno dnešní hlavní město Mexika, Ciudád de México, takže pozůstatky starého aztéckého města jsou minimální.

aztécké město Tenochtitlán



Ovšem když r. 1492 Kryštof Kolumbus objevil nový kontinent, přistál na bahamském ostrově San Salvador. Ještě téhož roku doplul k ostrovům Kuba, Haity a dalším ostrovům v Karibiku. A tak první indiáni se kterými se evropané setkali, byli právě indiáni karibských ostrovů. Aravacký kmen Taínovů a Sibonejové byli primitivní společnosti mírumilovných rybářů a pěstitelů manioku. Bojovnější byli Karibové, kteří praktikovali rituální kanibalismus, slovo kanibal je odvozeno právě ze jména tohoto etnika. Ovšem španělé je vyhladili prakticky všechny. Buď je pobili, nebo vymřeli následkem epidemií evropských nemocí. Většina indiánských historických památek byla zničena. Z tříset tisíc Taínů jich na Haity žije cca 200. Aravaků zbylo ještě míň. Karibové přežívají v malých skupinkách na izolovaných ostrovech.

rekonstrukce taínské vesnice



R. 1535 bylo španělským králem Karlem V. ustanoveno místokrálovství Nové Španělsko a hlavním městem se stalo Ciudad de México. Časem bylo obrovské území místokrálovství rozděleno na generální kapitanáty a dnešní samostatné státy se začaly rýsovat.

Lodě vozily z Nového světa do Španělska obrovské bohatství a ostatní evropské mocnosti se snažily urvat si z objevu Kolumba také něco pro sebe. Pirátsví nebylo vynálezem této doby, bylo známé už ve Starověku, ale v této době se velice rozmohlo. Karibik se stal rájem pirátů, mnohdy více, či méně otevřeně podporovaných domovskou zemí (v takovém případě se jim říkalo korzáři nebo privatýři). Piráti založili přístavy Tortuga a Port Royal, Port později dobili Angličani a udělali z něj centrum protipirátského boje. Nejznámějším korzárem byl patrně Henry Morgan. Korzár, pocházející z Walesu, se nejdřív proslavil svými zločiny, aby nakonec obrátil a jako guvernér Jamajky proti pirátům bojoval. Dalším známým korzárem byl Francis Drake, kterého Alžběta I. vyznamenala titulem Sir. William Dampier, první anglický autor realistické zprávy o Austrálii. Sir Walter Raleigh, který toužil objevit bájné El Dorado. Piráti, jako Edward Teach známý jako Černovous, se svou lodí jménem Pomsta královny Anny. John Rackham, také známý jako Calico Jack, údajně autor známé prátské vlajky. William "Kapitán" Kidd, který byl popraven jako pirát, ačkoliv byl možná korzárem. Ale byli tu i francouzští korzáři, kterým se říkalo bukanýři, jako třeba Robert Surcouf, nebo Jean Bart. A dokonce jeden muž, který byl původem z Čech, Augustin Heřman. Jeho loď La Grace, byla vůbec nejslavnější korzárská loď za raných dnů Ameriky. Ale i nizozemští piráti, kapeři. A nešlo jen o muže, i několik žen bylo pirátkami. Většinou se jimi staly potom co sloužily na nějaké pirátské lodi a často se oblékaly jako muži. Až r. 1854 se na jednání v Paříži sedm evropských států dohodlo, že už nebudou provozovat korzárství, tedy podporovat piráty v jejich činnosti.

replika pirátské lodi La Grace



Během své existence ztratilo Nové Španělsko kontrolu nad některými svými částmi, které připadly většinou Británii. R. 1697 předalo Španělsko část ostrova Hispaniola Francii a ta si zde zřídila vlastní kolonii. Naopak mezi roky 1763 a 1800 spadala pod Nové Španělsko původně francouzská kolonie Louisiana. R. 1819 byla Florida prodána USA.
Napoleonské války, americká a francouzská revoluce a myšlenka suverenity, přivedla po r. 1810 téměř všechny španělské kapitanáty v Americe k myšlence osamostanění. 15.9.1821 byla v Ciudad de Guatemala vyhlášena nezávislost Střední Ameriky na Španělsku. Ve španělských rukou zůstaly po roce 1821 pouze Kuba, Portoriko a některé otrovy v Pacifickém oceáně.
R. 1822 vzniklo První mexické císařství a císařem se stal Agustín I. de Iturbide. Ale ne všichni souhlasili s císařstvím, mnozí by raději republiku a navíc většina evropských zemí samostatnost Mexika neuznala. Po revoluci r. 1823 se pět států- Kostarika, Nikaragua, Honduras, Salvador a Guatemala- od císařství odtrhlo a utvořily Spojené provincie Střední Ameriky (o rok později přijaly novou ústavu a přejmenovaly se na Federativní republika Střední Ameriky). První mexické císařství tak skončilo a pokračovalo jako Mexiko. Augustín uprchl do exilu do Evropy, ale už r. 1824 se vrátil. Byl ovšem zatčen a po soudu popraven zastřelením. Nejznámější postavou republiky Mexiko se stal Antonio López de Santa Anna, který byl prezidentem celkem 11krát, během dvacet let.
R. 1836 proběhla Texaská revoluce, ve které se Texas odtrhl od Mexika, jako Texaská republika.
Ale revoluce probíhaly i mimo Mexiko. Federativní republika Střední Ameriky se už delší dobu pohybovala na hranici udržení a tak r. 1838 bylo vyhlášeno, že se kterýkoliv stát může odtrhnout. V následné občasnké válce to do r. 1840 státy udělaly a Federace se rozpadla. V 19. a 20. století sice proběhly čtyři pokusu a její obnovení, ale všechny ztorskotaly do dvou až tří let. Státy Federace jsou od jejího rozpadu samostatné, ačkoliv v některých měly silný vliv na další dějiny USA, obzvlášť během Banánových válek.
R. 1845 USA připojily se souhlasem Texas ke svým státům a spory přerostly v Mexicko- americkou válku, trvající mezi lety 1846- 1848, kterou USA vyhrály a získaly natrvalo nejen Texas, ale víceméně zbytek států, které patří k USA dodnes, jako třeba Kalifornii, Arizonu, Nové Mexiko a Oregon. Tato válka bya nesmírně krvavá, známý je třeba masakr u Alama, nebo zabíjení zajatců v Goliadu.

obraz Bitva o Veracruz od Carla Nebela



Prohra Mexika ve válce oslabila diktátorský režim Santa Anny, ale klid nebyl ani náhodou. Tříletá Válka o reformu dostala Mexiko do zadlužení vůči evropským státům, především pak Francie (Druhého francouzského císařství v čele s Napoleonem III.) a nová vláda prvního indiánského prezidenta, Benita Juaréze, z kmene Zapotéků, situaci nezvládala. Navíc konzervativci začali projevovat snahy o vytvoření konstituční monarchie a králem se měl stát arcivévoda rakouský, Maxmilián.
R. 1862 došlo k Francouzské intervenci v Mexiku, z počátku podporované ještě Británií a Španělskem. Benito Juaréz začal vyjednávat. Slíbil spalcení dluhů jak jen to bude možné a Británie se Španělskem se ztáhli. Ale Napoleon toužil Mexiko ovládnout a tak ve válce pokračoval. Dobil hlavní město Ciudad de Mexico, vyhlásil Druhé Mexické císařství a Maxmilián přijal císařskou korunu, jako Maxmilián I. Mexický. Ovšem Juaréz a jeho republikáni Maxmiliánovu vládu neuznali a pokračovali v boji. Maxmilián reagoval vydáním tzv. Černého zákona podle kterého mohli být povstalci okamžitě popravováni a několik vysokých důstojníků skutečně popraveno bylo. Abraham Lincoln byl na straně Juaréze, ale nemohl mu pomoci, protože v USA probíhala Americká občanská válka a pak byl zavražděn. Ale po válce nový prezident Andrew Johnson a generál Grant poslali vojsko 50 tisíc mužů na Mexicko- Americké hranice, aby zastrašili Francouze, Juarézovým mužům dodávali zbraně a r. 1866 oficiálně vyzvali Francii ke ztažení vojsk z Mexika. Francouzi se definitivně ztáhli o rok později. Válka skončila a Maxmilián byl po odsouzení zastřelen. Jeho tělo bylo převezeno k pohřbení do Vídně. Benito Juaréz byl znovu zvolen prezidentem.

Benito Juaréz, první indiánský prezident a hrdina války s Francií



R. 1898 se odehrála Španělsko- Americká válka. Španělsko prohrálo a muselo USA přenechat své poslední državy v Americe, Kubu, Portoriko a několik ostrovů v Pacifiku.
Mezi lety 1876- 1911 ( s krátkou přestávkou mezi lety 1880- 1884) byl prezidentem Mexika Porfirio Díaz. Pro 27 let jeho vlády se toto období nazývá obdobím Porfiriátu a byla to doba výrazného technického pokroku a hospodářksého růstu, ale také sociálních nerovností, vyháněním rolníků z půdy a vykořisťováním dělníků.

R. 1902 vyhlásila Kuba nezávislost na USA. USA souhlasily za podmínky, že jim zůstane v nájmu vojenská základna Guantanámo.
R. 1903 se od jihoamerické kolumbie odtrhla Panama, která se od té doby snaží o sblížení se svými středoamerickými sousedy.

V letech 1911- 1917 došlo k Mexické revuluci, která přerostla v občanskou válku a ve které velkou roli hráli Emiiano Zapata a Pancho Villa, kteří požadovali zemědělskou reformu, ale dál šlo i o dělnickou otázku a zahraniční kapitál v zemi. Revoluce dokonce vyvolala intervenci USA. Vše nakonec skončilo novou ústavou, která byla v té době nejmodernější.
Pozůstatkem revoluce je EZLN, neboli Zapatova armáda národního osvobození, která vznikla kolem r. 1970 a dodnes působí v mexické části Chiapas, kde vytvořila v podstatě autonomní oblast, neuznávající mexickou nadvládu.

Mexičani bojující v Mexické revoluci



R. 1933 se prezidentem Kuby stal Ramón Grau, ale nejvyšším vojenským velitelem jmenoval Fulgencio Batisti a Batista brzy převzal faktickou moc v zemi. Vládl jako krvavý diktátor. Několik povstání a pučů potlačil a jejich vůdce nechal popravit. Prezidenta Graua donutil k abdikaci, v následujících měsících se vystřídalo několik prezidentů, až se r. 1940 stal prezidentem sám Batista. Za druhé světové války vyhlásil válku Japonsku, Německu a Itálii, válečných operací se však Kuba přímo neúčastnila. Ale ve funkci vydržel Batista pouhé čtyři roky, než byl znovu zvolen Grau. Batista žil osm let na Floridě, v přemíře bohatství. Ale z kubánské politiky se neztáhl a byl zvolen senátorem v nepřítomnosti. R. 1952 se na Kubu vrátil a chtěl kandidovat znovu na prezidenta. Ale protože bylo jasné, že by nevyhrál, vyvolal puč a země se zmocnil násilím. V dalších letech byl ještě krvavějším diktátorem než dřív. Hlavní město Havana se stalo centrem prostituce, gamblerů a americké mafie. Země žila pod nátlakem korupce a policejní brutality. Jedním kdo se r. 1593 pokusil Batistův režim svrhnout byl i mladý Fidel Castro. Jeho akce evyšla a Castro sám byl uvězněn na Ostrov borovic. O tři roky později byl na základě amnestie osvobozen. Odcestoval do Mexika a tady začal cvičit svou soukromou armádu. Přestože ke konci své vlády byl již Batista široce nenáviděným, byla Kuba v období jeho vlády jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky a vzdělanost se pohybovala kolem 80%, což bylo víc, než třeba ve Španělsku. R. 1956 se Castro vrátil a vyvolal Kubánskou revoluci, která skončila r. 1959, jeho vítězstvím. Batista uprchl ze země, do Portugalska, kde v poklidu dožil. Castro slíbil svobodné voby, ale k těm už nikdy nedošlo. Vládu převzal on, jeho pravá ruka Ernesto "Che" Guevara a bratr Raúl Castro. Začalo masové zatýkání, popravy a násilné vystěhovávání. Zatčeno bylo víc než sto tisíc osob a kapacity věznic nestačily. Komunistická strana Kuby se stala jedinou legální stranou.
Castro z počátku neměl za hlavní cíl rozkol s USA, ale chtěl se zbavit závislosti na nich. Navíc jako socialistická země byla Kuba podporována SSSR a dalšími zeměmi východního bloku a to USA vzhledem ke Studené válce nerady viděly. Odmítly zpracovávat ropu dodanou kubě ze SSSR a Castro reagoval znárodněním amerického majetku na Kubě. USA vyhlásily naoplátku embargo na vývoz amerických výrobků na Kubu a pokusila se neúspěšně o svržení Castrova režimu vyloděním v zátoce Sviní, r. 1961. Rok na to nastala Kubánská krize, když USA umístily jaderné rakety středního doletu do Turecka. Castro požádal SSSR o ochranu a další várka raket mířila na Kubu. Ale USA na to přišly a vyhlásily blokádu Kuby. SSSR souhlasilo ztáhnout svou dodávku raket, pokuď USA neprovedou invazi na Kubu a ztáhnou rakety z Turecka. Tím byla krize zažehnána, USA se zavázaly, že nepodniknou ani nepodpoří žádné vojenské akce vedoucí ke svržení diktátorského režimu rodiny Castrů.

R. 1980 byl Castro nucen povolit volný odjezd kubáncům, keří o to budou mít zájem. Emigrovalo víc než 125 tisíc obyvatel. R. 1989 bylo několik vysokých funkcionářů obviněno z korupce a pašování drog. Následně byl odsouzen a zastřelen generál Ochooa. Spekuluje se, že šlo o dostranění politického odpoůrce a že do pašování mohl být zapleten sám Castro. Po rozpadu SSSR se Kuba ocitla v krizi a musela se přeorientovat na Venezuelu a Čínu. R. 2004se začaly šířit zvěsti o Castrově podlomeném zdraví. Byla to pravda, ale španělský tým lékařů nakonec Castra zachránil. R. 2006 převzal funkci a pravomoci jeho bratr Raúl. Fidel zůstal prvním tajemníkem strany. Tuto funkci, ale nakonec také předal bratrovi, r. 2010, kd ybyl zároveň uveřejněn plán k vybudování podnikatelské sféry.

kubánského vůdce Fidela Castra (napravo) vystřídal jeho méně známý bratr Raúl (nalevo)



Zdroj: Wikipedie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama