Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Severské státy Evropy

2. srpna 2012 v 0:58 | Sabina Hlavatá |  Evropa

Dějiny států severní Evropy



V textu jsou sjednocené dějiny Švédska, Finska, Dánska a Norska a dále jsou pak dějiny Islandu a dějiny Grónska.

Osídlení severských evropských států postupovalo z východu na západ. Třeba ve Finsku se Neadrtálci nacházeli už před cca 130 tisíc let př.n.l. Trochu jinak tomu bylo jen v Norsku na pobřeží, kde bylo osídlování silně ovlivněno poslední Dobou ledovou, táním ledového pancíře a oteplováním Golfským proudem. Kolem r. 7 tisíc př.n.l. bylo tání ledovce dokončeno a došlo k velikému sesuvu půdy, v důsledku čehož se komplex střední Evropy spojil se Skandinávským masivem. Takže se touto cestou mohla šířit nová kultura Doby kamenné.
Nejstarší osídlení Homo sapiens pak najdeme v Dánsku, před cca 12 tisíci lety. I v severkých státech, podobně jako po celém světě, najdeme pravěké nástěnné malby. Nejstarší se nacházejí ve Švédsku a datují se do doby před cca 9 tisíci lety. Ale nejzajímavější jsou malby z Norska, například z Ekebergu, poblíž Osla, nebo v Altě. Dokazují používání kola, pluhu a povozů v Době bronzové. Velmi vzácné nálezy z této doby v Norsku jsou potom výrobky z cínu, protože ten se tu prakticky nevyskytoval. Získat se dal jedině obchodem. A další zajímavostí je vynález lyží. Na rozdíl od současných lyží se místo dvou stejně dlouhých dřevěných prken tehdy používala jedna asi tři metry dlouhá skluznice a druhá, asi jen metr dlouhá lyže, kterou se jezdec odrážel. To vše později převzali Vikingové. Náboženstvím těchto prvních obyvatel pak byl kult Slunce.

Další záznamy o severských zemích máme ze spisu římského dějepisce Tacita, z doby cca 100 n.l. Ten se zmiňuje o Svea Rike (dnes Svealand, území ve středním Švédsku) a Göta Rike (dnešní Götaland, na jihu Švédska.) Později si Svea podrobilo Göta a z té doby pochází pojmenování celého státu, Sverige- Švédsko.
V závěrečné fázi doby železné, kdy nastal čas velikého stěhování národů, mezi 5. - 7. století n.l., dorazili do Skandinávie Germáni. Samotný termín Scandinavia razil jako první Plinius starší, v 1. století n.l. V literatuře, která se tohoto území týkala, se pro Skandinávii používalo v překladu nejčastěji výrazu "Ostrov škod" nebo "Ostrov temnoty". Germánské osídlení se rychle šířilo až k polárnímu kruhu. I Dánové byli germánský kmen, který do Dánska přišel ze Švédska. Podle některých teorií jsou Dánové větví Švédů. Oba národy pak patří do Východoskandinávské větve Severogermánských jazyků. Zato původ Finů je poněkuď záhadný. Ačkoliv jsou geneticky příbuzní se středoevropany, nejblíže mají k belgickým Vlámům, jejich jazyk patří do naprosto odlišné skupiny Uralských jazyků. Po r. 3200 př.n.l. začala do oblasti pronikat kultura pocházející z Pobaltí a mluvící pobaltskými indoevropskými jazyky. Došlo k promísení oněch dvou jazyků a Laponština se naopak oddělila. Během prvních století n.l. pak postupně vykrystalzovaly tři společnosti, nacházející se na území dnešního Finska. Vlastní finové sídlili na západě, na východě to byli Karelové a uprostřed Tavastiové. Laponské oblasti na severu byli kulturně a jazykově izolované až do Středověku.
Všechny germánské kmeny vyznávaly náboženství severské mytologie, která je dodnes velmi populární. Od hlavního boha této mytologie, Odina, má také pocházet Runové písmo, které germánské kmeny používaly a které nesloužilo pouze k zápisům, ale bylo s mytologií úzce propojeno, protože se užívalo i k rituálům a magii. Runové písmo bylo rozluštěno, ale i tak nám význam některých textů uniká.

runová abeceda se nazývá futhark/futhork



Osady seveřani zakládali v hlubokých fjordech (vik= kořen slova Viking) a hlavní obživou byl lov, rybolov a kde to šlo, protože úrodné půdy bylo málo, zemědělstvím. Ale počet obyvatel začal poměrně rychle stoupat a obživa přestávala stačit. Začalo docházet k drobným válkám mezi kmeny a nakonec začali seveřeni vyrážet na loupežné výpravy- Viking.
Kolem r. 750 byla vystavěna vikingská osada v Dánsku- Hedeby, která se během následujících dvou století vyvinula v v nejdůležitější severoevropské centrum obchodu a r. 948 se stala sídlem biskupa. Osada byla v dalším století několikrát dobyta a vyplněna, takže nakonec ztratila na významu a časem byla dokonce úplně zapomenuta, včetně polohy. Znovuobjevena byla r. 1900 a protože zde díky bahnu byly uchovány i třeba dřevěné předměty a stavby, které by normálně podlehly rychlé zkáze, navíc se tu přez 800 let nic nestavělo, ani jinak nezměnilo jedná se dodnes o významné archeologické naleziště, ačkoliv dodnes byla odkryta jen asi dvacetina osady.

zrekonstruovaná vikingská osada Hedeby, Dánsko



Oficiálně začala Doba Vikingská r. 793, když Vikingové podnikli nájezd na anglický klášter Lindisfarne. Finsko jako jediné nebylo Vikingskou érou nijak významně poznamenáno. Vikingové sem sice jezdili, za obchodem i loupit, ale nikdy se tu nepokusili usadit.
Na výpravy se vydávali na rychlých dlouhých lodích veslicích, z nichž nejznámější jsou tzv. Drakkary. Ženy zůstávaly doma spolu s dětmi, starci a otroky a měly všechno na starosti, díky čemuž měly ve společnosti velice slušné postavení. Vikingské nájezdy ustávaly jen na zimu, kdy Vikingové opravovali a vyráběli své zbraně a plánovali výpravy na další rok.
První vikingské výpravy směřovaly na Orkeneje, Shetlandy, Faerské ostrovy a britské pobřeží. R. 841 se norští Vikingové natrvalo usadili v Irsku a založili Dublin. Osídlili severoskotské ostrovy, přivlastnili si ostrov Man a dále se zachytili ve Skotsku.
Dánští Vikingové se soustředili nejprve na Anglii. Zde se jejich největším oponentem stal Alfréd Veliký. Ale r. 886 s nimi uzavřel mír a přidělil jim území, tzv. Danelaw. Ale Dánové v bojích stejně pokračovali a to dokonce tak úspěšně, že pět anglických králů bylo vikingských. Dál pokračovali do Francké říše, kde byli nazýváni Normany a kde r. 845 vyplenili Paříž a francký král Karel II. Holý byl nucen jim platit výpalné- Danegeld. V nájezdech zde pak pokračovali až do r. 911, kdy jim král Karel III. věnoval území na severu Francké říše, které po nich bylo pojmenováno jako Normanské vévodství. Opěrný bod v Normandii umožnil norským Vikingům další výpravy, dál na jih. Nejprve to bylo portugalské pobřeží, další opěrný bod na Sicílii a dál do východního Středomoří, na Maltu a Kypr a pobřeží Byzancké říše.
Švédští Vikingové byly elitní družiny ozbrojených kupců, kteří se zaměřili na východ. Na dnes ruském území založili Varjagové, jak zde byli nazýváni, osadu Gardarike, která se stala opěrným bodem pro náročnou výpravu až k Černému moři. Mimo to v Rusku založili vládnoucí Rurikovskou dynastii a v podstatě stáli u zrodu Ruské říše.
Výborné stránky o Vikinzích jsou zde

mapa vikingských cest a osídlení



První dánský panovník je pouze legendární a měl jím být Skjöld, syn boha Ódina. Prvním doloženým vládcem je až Gudfred, který vládl v letech 804- 810. Odvrátil hrozbu Karla Velikého, který se pokoušel na dánský Jutský poloostrov proniknout.

Sjednocení Norska je podle legend tak trochu milostnou romancí. Příběh začal nabídkou k sňatku, jehož výsledkem bylo odmítnutí a opovržení Gydy, dcery sousedního krále, která řekla, že se nestane Haraldovou ženou "dokud se on nestane králem celého Norska". A Harald přísahal, že se neostříhá ani neučeše, dokud nebude jediným králem Norska, a již o deset let později na něj mohly norské fjordy oprávněně patřit jako na upraveného, načež si změnil také svoje přízvisko z "Rozcuchaný" na to, pod kterým je znám dnes, "Krásnovlasý". Většina odborníků pokládá tento příběh za smyšlený, nicméně Harald I. Krásnovlasý prvním norským králem skutečně, mezi lety 872- 930, byl. Křesťanství se tu pak prosadilo v letech 995- 1000, s králem Olafem Tryggvassonem.

Sjednocování Dánska začalo cca r. 936 a dokončeno bylo cca 980. R. 965 navštívili Dánsko němečtí misionáři, kteří podle legendy prošli zkouškou ohněm, čímž přesvědčili krále Haralda konvertovat ke křesťanství.

Přesný rok vzniku Švédského království není znám, ale většinou se za něj považuje již zmíněné spojení Svea a Göta pod jednoho panovníka, kterým byl Erik VIII., vládnoucí v letech 970- 995. Král Stenkil, který vládl v letech 1060- 1066, byl tvrdým bojovníkem proti pohanství a r. 1064 založil arcibiskupství v Upsale. Ale až Anund Gårdske r. 1070 vydal zákaz konání lidských obětí v Upsale, za což byl ještě ten rok svržen z trůnu a Blot-Sven vládnoucí v letech 1084- 1087 byl posledním pohanským králem. Jeho smrt znamenala konečné vítězství křesťanství nad pohanstvím ve Švédsku.

Ve Finsku zakořenilo křesťanství přibližně souběžně jako ve Švédsku, ale dlouho tu bylo neorganizované. Napravit to měl pravděpodobně angličan, svatý Jindřich, který do Finska zavítal r. 1155. Jindřich byl brzy zabit, ale jeho kult tu zaujal významné místo.

Přechod od severské mytologie- pohanství, ke křesťanství je důležitý, protože v podstatě znamená konec Vikingů a jejich doby. Vikingové nebyli křesťané.

R. 1248 se ve Finsku jarlem (titul hned po králi) stal Birger. Ten podnikl Druhou křížovou výpravu do Finska (První se uskutečnila již dříve, ale nebyla úspěšná) a výsledkem bylo připojení Finska do Švédského království. Birger se pak chtěl stát králem, ale to se mu nepodařilo. Tak alespoň prosadil na trůn svého nezletilého syna a vládl místo něj, jako regent. V dalších letech se věnoval upevňování vztahů se sousedními zeměmi a zřejmě založil město Stockholm, které se r. 1523 stalo hlavním městem Švédska.

I v dalších letech se severské země navzájem ovlivňovali, jedna země ovládala druhou, ta se pak odtrahla a podobně. Větší sjednocení přišlo až s Kalmarskou unií. Kalmarská unie sjednotila všechny čtyři severské státy. Oficiálně byla ustanovena r. 1397 a hlavně se o ní zasloužila Markéta I. Dánská. Bohužel, unie neměla dlouhého trvání. Dánové vedli války s německými městy, což se nezamlouvalo Švédsku, protože právě do německých měst směřovaly jejich hlavní bchodní cesty.R. 1434 povstal švédský majitel dolů Engelbrekt a od té doby nebyl král unie často na území Švédska ani vpuštěn. R. 1448 si pak Švédsko zvolilo vlastního krále a tím v podstatě z unie vystoupilo. Nějakou dobu sice ještě probíhaly pokusy o obnovu unie, ale to se již nepodařilo a unie se r. 1521 formálně a definitivně rozpadla.

Po zániku Kalmarské unie se v Dánsku a Norsku rozhořely občanské války. Nakonec byly ukončeny novou personální unií, když r. 1536 vzniklo Dánsko- Norsko. Stejný rok byla na obou územích zavedena Reformace. Ale hlavní tu bylo Luteránství, jakékoliv jiné protestantské náboženství bylo potíráno.

Ve Švédsku se zatím r. 1523 stal králem Gustav I. Vasa a i tady proběhla Reformace. Gustav Vasa také r. 1550 založil Helsinky, dnešní hlavní město Finska.

R. 1618 vypukla v Čechách Třicetiletá válka, která se brzy rozrostla do celoevropského konfliktu. V severských zemích byla hlavním důvodem Reformace.
Dánská válka začala r. 1625, vznikem Haagské koalice, ve které se spojily Nizozemí, Anglie, Dánsko a severní státy Svaté říše římské proti Habsburkům. Kristián IV. Dánský byl luterán a obával se sílící moci katolíků v sousední Svaté říši římské hlavně z toho důvodu, že zde měl rodinné vazby. Právě Kristián IV. se stal vrchním velitelem vojsk Haagské koalice. Císař římské říše Ferdinand II. na obranu proti koaliční armádě najal Albrechta z Valdštejna. Kristián vstoupil do války, aniž by věděl o Valdštejnově vstupu do války. Sice se mu podařilo postoupit přes Moravu a Slezsko až na území Uher, ale byl brzy přinucen se stáhnout. Již v r. 1626 byl Kristiánův generál Mansfeld poražen Valdštejnem v bitvě u Dessavy a později náhle zemřel a sám Kristián byl poražen v bitvě u Lutteru. Ke Kristiánově smůle se ukázalo, že ve chvíli největší potřeby ostatní státy Haagské koalice nezafungovaly jak měly. A Albrecht zatím sám postupval na sever, až na dánský Jutský poloostrov, který ovládl, ale hlavní město Kodaň se mu dobýt nepodařilo, protože mu chyběla flotila. Ovšem i to Valdštejnovi stačilo, aby přiměl Kristiána r. 1629 podepsat Lübecký mír. V tomto míru se Kristián zavázal, že nebude podporovat severoněmecké protestantské státy a za to mu bude ponechána vláda nad Dánskem.
Roku 1630vstoupilo do války Švédsko s králem Gustavem II. Adolfem, který se postavil do čela prostestantů. Gustava podpořila Francie a Nizozemí, což mu umožnilo vytvořit velice silnou armádu. Valdštejna ve velení císařských vojsk vystřídal Tilly. Ten r. 1631 postoupil do německého- saského města Magdeburg, kde bylo při této příležitosti zmasakrováno cca 20 tisíc lidí. Tato krvavá událost vešla do dějin jako "Magdeburská svatba" a stala se nejkrvavější událostí celé Třicetileté války. Sasko se potom pochopitelně přidalo na stranu Gustava a společně se s Tillym utkali v bitvě Breitenfeldu, kde Tillyho porazili. Ferdinand chtěl po této události nazpět Valdštejna, ale ten se vymluvil na nemoc. Ale Gustav a sasové vtrhli do Bavorska a následně do Čech a začali v Praze rabovat. Valdštejn tedy pomoc přislíbil, ale jen na tři měsíce. Na to, r. 1632 Tilly náhle zemřel, na tetanus. Valdštejn zatím postupoval na Prahu. Gustav opustil Prahu a vydal se do Bavorska, kde porazil bavorského Maxmiliána I. v bitvě u Donauwörthu a zpustošil Mnichov. Valdštejn se pokusil vyjednávat se Sasy, ale ti ho odmítli. A tak obsadil Prahu a postupoval na Sasko. Gustav Valdštejna chvíli naháněl a pak se spolu konečně utkali, v bitvě u Lützenu. V této bitvě padlo mnoho mužů z Valdštejnovy armády a Valdštejn sám byl zraněn, obvykle se ale nemluví o švédském vítězství, protože v této bitvě padl i sám Gustav II. Adolf, což mělo neblahý vliv na morálku švédské armády v dalších bojích. Dalším švédským úspěchem bylo už jen dobytí Řezna r. 1633. Albrecht z Valdštejna byl r. 1634 v Chebu zavražděn a poslední švédské oddíly byly poraženy spojenými císasko- španělskými vojsky v bitvě u Nördlingenu.
Švédsko se pak zapojilo do Třicetileté války ještě jednou, po boku Francie. Ta byla sice katolická a na svém území vedla s protestanty dlouhé boje, ale obávala se rostoucí habsburské moci a proto podporovala ve válce protestanty. Ale r. 1628 byl napaden francouský přístav La Rochelle. Francie uzavřela spojenectví se Švédskem a Nizozemím a vstoupila do války aktivně. Španělé reagovali vpádem do Francie a dostali se až k Paříži. Ale později byli vyhnáni, byli poraženi i na moř, Portuglasko využilo španělského oslabení a odtrhlo se. Švédové zatím zatlačili císařská vojska až k Drážďanům. R. 1643 se odehrála rozhodující bitva u Rocroi, mezi Francií a Španělsko- císařskými vojsky, která rozhodla o vítězství Francie a jejích spojenců. Švédové se zatím zase dostali do Čech, k Praze a na Moravu, kde r. 1645 obsadili Olomouc. S císařskými vojsky se střetli v bitvě u Jankova, kde švédové vyhráli a chtěli táhnout na Vídeň. Při této příležitosti useli překonat Brno, které obléhali. Téměř čtyři měsíce Brno odolávalo obrovské přesile a k naprostému úžasu uspělo a obléhání ustálo. Švédové odtáhli domů. Ale jeden voj to vzal přez Prahu a protože útok byl neočekávaný, švédům se podařilo levý břeh Vltavy dobýt. Právě při této přiležitosti byli z Pražského hradu uloupeny cenné cenné umělecké sbírky, které švédové dodnes nevrátili. Pravý břeh pražané uhájili zahrazením Karlova mostu. Boje trvali ještě několik měsíců po zavření míru, ale nakonec Švédové odtáhli.
Třicetiletá válka skončila podepsáním Vestfálského míru r. 1648.

smrt švédského krále Gustava II. Adolfa v bitvě u Lützenu během Třicetileté války



Přestože Kritián IV. Dánský v Třicetleté válce značně pohořel a navíc bylo Švédsko mnohem úspěšnější, je považován za jednoho z nějvětších dánských králů. Reformoval námořnictvo, založil kolonii v Indii a udělil licenci Dánské Východoindické společnosti, ale především většina velkých stavebních projektů v Dánsku byla postavena za jeho vlády a proto se mu často přezdívá "Architekt na trůnu". Vedle založení několika měst, jako třeba Kristiansand (v současnosti v Norsku), nechal vystavět i několik nádherných zámků, jako Frederiksborg, Rosenborg a Halmstad a dokonce sám vytyčil stavební pozemek královského dvora v Glückstadtu.

zámek Frederiksborg v Dánsku nechal vystavět Kristián IV.



Ale když Kristián IV. Dánský r. 1648 zemel, na trůn se dostal jeho syn Frederik III. a ten r. 1657 vyhlásil válku Švédsku. Chtěl využít situace, domníval se totiž, že švédský Karel X. Gustav bude zaměstnán válkou v Polsku, kterou zatím Švédsko vedlo. Jenže Karel na nic nečekal a okamžitě jak se dozvěděl o dánském vyhlášení války, zaútočil od jihu na Dánsko. Měl potom obrovské štěstí, protože tu zimu byly mrazy tak kruté, že zamrzl Malý Belt a Karel se s armádou dostal až na ostrov kde se nachází Kodaň, po ledu. Když ohrožoval samotné hlavní město, Frederik nemohl jinak, než r. 1658 podepsat mírovou smluvu z Roskilde. Švédsku tak přibylo, po Třicetileté válce, další rozsáhlé území. Karel pak bez ohledu na smlouvu zaútočil o pár měsíců později na Dánsko znovu, ale tentokrát dánům pomohlo Nizozemsko. Během dalších mírových jednání pak Karel X. Gustav Švédský zemřel.

R. 1697 se staly dvě věci. ve Finsku začal obrovský hladomor, který trval tři roky a vyžádal si cca 30% obyvatel země, a ve Švédsku se stal králem Karel XII. Nástupu mladého nezkušeného krále hodlalo využít rozmáhající se Rusko a r. 1700 napadlo švédský přístav Narva. V následující bitvě u Narvy sice Karel ruského cara Petra I. Velikého porazil, ale zároveň mu nabídl čas na zformování vojska a tak začala Velká severní válka. Ačkoliv se Karel nakonec ukázal jako velmi slušný protivník, r. 1718 padl a Švédsko válku prohrálo. Skončila r. 1721 Nystaldským mírem. Švédsko přišlo o velkou část svého území, ztratilo pozici evropské velmoci a jih Finska, které bylo stále součástí Švédského království, Rusko anektovalo.

Dánská kolonizace, kterou započal Kristián IV. pokračovala i v dalších letech. Vedle Indie, kolonizovalo Dánsko i v Karibiku a západní Africe. Dánská Východoindická společnost během svého největšího rozkvětu dovážela, společně se Sˇvédskou, větší množství čaje, než Britská Východoindická společnost. Více jak 90 % takto dovezeného čaje bylo poté pašováno do Británie. Ovšem všechny východoindické společnosti postupně zanikly po začátku napoleonských válek.

Napoleonské války probíhaly mezi lety 1803- 1815 a jejich výsledek přinesl obrovské změny. V první řadě Švédsko ztratilo Finsko, které se stalo autonomním velkoknížectvím Ruské říše a naopak získalo Norsko, což znamenalo konec Dánsko- Norska. Norům se připojení ke Švédsku značně nelíbilo. Nejprve bylo odhlasováno, že obě země budou mít vlastní parlament a zákony, ale nakonec bylo po dlouhých jednáních r. 1905 dohodnuto rozdělení obou zemí.

Protože bylo Finsko několik staletí součástní Švédského království, švédština tu hrála hlavní roli. Ale když se dostalo pod ruskou nadvládu, Rusko se snažilo společné kořeny se Švédskem zpřetrhat, aby si zajistilo finskou oddanost. Přelomovým se stalo vydání finsko-karelského národního eposu Kalevala autora Eliase Lönnrota, r. 1849. R. 1863 se finština dostala na úřady, r. 1892 se stala rovnocenným oficiálním jazykem ke švédštině a nakonec začala mezi lidmi převažovat.

R. 1864 proběhla válka mezi Dánskem a Prusko- Rakouskem. Šlo o to, že autonomní součástí Dánského království byla značnou dobu i německá území Šlesvicko a Holštýnsko. Válku vyvolalo to, že Dánsko chtělo německé oblasti připojit úplně a výsledek byl přesně opačný, Dánsko o ně přišlo. Dánsko potom, stejně jako tomu bylo ve Švédsku, přijalo politiku neuzrality a soustředilo se na vnitřní rozvoj.

R. 1873 byla vytvořena Skandinávská měnová unie, mezi Švédskem a Dánskem. Norsko přistupilo o dva roky později. Všechny země nadále vydávly své vlastní peníze, ale byla vyrovnána jejich hmotnost a ustanoven kurz 1:1. Tato měnová unie skončila vystoupením Švédska a vypuknutím První světové války, r. 1914.

Během První světové války zůstaly severské země neutrální. Jediným výsledkem pro ně tedy byla nezávislost Finska, z r. 1918. Ještě téhož roku došlo ve Finsku k rychlé občanské válce, ve které padlo cca 30 tisíc obyvatel, což v té době znamenalo zhruba 1%. Finsko se mělo původně stát monarchií. Všechno už bylo připraveno, králem se měl stát německý princ Fridrich Karel Hessenský, byli ustanoveni regenti, vyrobena koruna,... ale kvůli porážce Německa ve válce byla myšlenka na království opuštěna a Finsko se stalo republikou. Prvním prezidentem se pak r. 1919 stal Kaarlo Juho Ståhlberg.

replika nikdy nepoužité koruny nakonec nevzniklého Finského království



R. 1920 se Norsko stalo součástí Společnosti národů.

Když vypukla Druhá světová válka, mělo Finsko s Ruskem sice chladné vztahy, ale také dohodu o neútočení. Jenže tu byly nedořešené územní problémy a když Rusko požadovalo po Finsku vydání některých území a Finsko odmítlo, Rusko na Finsko znenadání r. 1939 zaútočilo. Tak začala Zimní válka, která sice travala jen přes zimu, do dalšího roku, ale po níž Finsko ztratilo Karélii. Jenže celá věc pokračovala v Pokračovací válce, mezi lety 1941- 1944. Šlo o to, že podle mírové smlouvy po skončení Zimní války, mohli rusové operovat, a operovali, ve finských vodách. Finsko tedy nevidělo problém umožnit, jako protiváhu, stejnou věc nacistickému Německu. Toho se Rusko leklo a Finsko napadlo. Pokračovací válka byla uzavřena mírem mezi Finskem a Ruskem. Ale s tím nesouhlasilo Německo a tak došlo ještě k Laponské válce, která skončila r. 1944 finským vítězstvím, kdy se jim podařilo vyhnat němce ze své země.
Když válka vypukla, Hitler usoudil, že Norsko by bylo skvělé jako základna pro ponorky a Dánsko pro letiště. Tak vznikl plán na operaci Weserübung. Jenže nebezpečí si uvědomil i norský král Håkon VII. a navázal prostřednictvím své anglické manželky kontakty s britskou vládou. Britové začali zaminovávání norských vod, čímž však podnítili německý útok. K tomu došlo r. 1940. Dánsko se vzdalo okamžitě a bez boje. Norsko se za pomoci britských a francouzských spojenců bránilo. Došlo k bitvě o Narvkik a všechno vypadalo pro spojence dobře, ale pak došlo k napadení Francie a spojenci se ztáhli. Němci tu pak později instalovali loutkovou vládu.
Okupace Dánska byla zpočátku pozoruhodná sou mírností, ale r. 1943 se situace začala přiotřovat. Jakmile začali němci hrozit převozem dánských židů do koncentračních táborů, dánská vláda je během jedné noci shromáždila a převedla do sousedního neutrálního Švédska. Tak se Dánsko stalo jediným státem, který dokázal zachránit své židovské obyvatele. Ke konci války bylo pro nacistické Německo stále těžší mít Dánsko pod kontrolou, ale země byla plně osvobozena až příchodem spojeneckých jednotek dorazivších na konci války, r. 1945.
Švédsko tak bylo jedinou severskou zemí, kterou válka přímo nezasáhla. Své neutrality využilo k tomu, aby využilo svého nerostného bohatství k posílení průmyslu a stalo se jednou z nejbohatších zemí.

Hned po skončení Druhé světové války se Norsko a Dánsko staly jedněmi ze zakladatelských zemí OSN a r. 1949 NATO. K OSN Švédsko přistoupilo r. 1946 a Finsko r. 1955, NATO mají obě země uzavřeno partnerství pro mír. S vyjímkou Norska jsou pak všechny státy také součástí EU.

Mezi lety 1833- 1896 žil švédský chemik a vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Když zemřel, ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude vložen do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě (r. 1968 bylo přidáno i ocenění za ekonomii). Tato Nobelova cena je vyplácena pouze z peněz ze závěti, kterou spravuje švédská Akademie věd a jejíž porota také od r. 1901 její vítěze vybírá. Všechny až na Nobelovu cenu míru, o které rozhoduje norský Nobelův výbor, jmenovaný norským parlamentem a předává ji norský král.

Alfred Nobel, po kterém zbyly nejen Nobelovi ceny, ale také chemický prvek Nobelium, pojmenovaný na jeho počest



Zhruba mezi lety 1950. 1960 došlo v Dánsku k tzv. Vzpouře proti autoritám. Šlo o snahu studentů vysokých škol o zrovnoprávnění studentů a profesorů. Např. přestali svým profesorům vykat a od té doby vykání z dánského jazyka prakticky vymizelo. Tato studentská revoluce vedla i k zpřístupnění univerzit chudším studentům.

R. 2005 proběhla kauza karikatur proroka Mohameda, kdy bylo v dánském deníku zveřejněno dvanáct karikatur Mohameda. To vyvolalo mezinárodní ohlas a při protestech zemřelo v Africe a Asii 139 osob.

V současnosti patří Dánsko ke státům s nejvyšší životní úrovní na světě. Královnou je od r. 1972 Markéta II. z rodu Glücksburků. Mezi zajímavosti patří druhý největší visutý most na světě a nejstarší zábavní park v Evropě Tivoli.

R. 2011 došlo ve vládní čtvrti v norském hlavním městě Oslu k explozi, která zabila 8 lidí. Asi dvě hodiny na to muž převlečený za policistu zaútočil střelbou na tábor Svazu dělnické mládeže na ostrově Utøya. Zemřelo 68 osob ve věku 14- 51 let. Za oba činy, které otřásly světem, byl zadržen Anders Behring Breivik. Breivik se k činům přiznal. Asi 90 minut před útokem v Oslu Breivik rozeslal na 1003 mailových adres dokument o 1518 stranách podepsaný Andrew Berwick a nazvaný 2083: A European Declaration of Independence. Ve svém manifestu propaguje své silně protiislamistické názory. Důvody pro jeho jednání nejsou známy, ačkoliv byl podroben psychologické analýze, podle které mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie. Někteří odborníci se domnívají, že vzhledem k tomu by za svůj čin neměl nést trestní zodpovědnost. Jiní ovšem tvrdí, že takto promyšlený čin nemůže být výplodem schizofrenní mysli. Ovšem všichni se shodují na Breivikově nadprůměrné inteligenci. Termín soudního jednání byl předběžně stanoven na 10. března 2012.

Současným králem Norska je Harald V. Norsko patří mezi bohaté země díky rybolovu a podmořským zásobám zemního plynu. Mezi zajímavosti patří Lærdal, nejdelší dopravní tunel na světě dlouhý 24,5 km.

Současným králem Švédska je Karel XVI. Gustav a následnicí je princezna Viktorie Švédská.

Finskou prezidentkou je Tarja Halonenová.

Island



Z geologického hlediska je Island poměrně mladý ostrov. Začal se tvořit asi před 20 miliony lety sérií sopečných výbuchů. Zůstal také jedním z psosledních větších ostrovů neobydlených lidmi.
První osídlení je nejisté. Na ostrově se našly římské mince z 3. století, ale ty sem mohly být dovezeny později Vikingy. Existují náznaky, že ještě před Vikingy tu mohli žít mnichové z Irska, ale to se zatím nepodařilo prokázat.
Jména prvních osadníků jsou zapsána v Landnámabók- Knize o záboru země a jako první je zde uveden nor Naddoddr, který byl i jedním z prvních osadníků Faerských ostrovů. Naddoddr na Islandu stanul kolem r. 860 a nově objevenou zemi nazval Sněžná země- Snæland. Dalším návštěvníkem byl švédský námořník Garðar Svavarsson. Ten dal zemi jméno Garðar to Islet, zkráceně Garðarshólmi- Gardarův ostrov. Garðar také zanechal na ostrově první trvalé obyvatele, uprchlé otroky. Ale dnešní jméno dal Islandu- Ledové zemi, poslední zmíněný objevitel, nor Flóki Vilgerðarson, který sem připlul kolem r. 865 a kterému se pro zvláštní způsob jakým zemi objevil, přezdívalo Havran Flóki.
Otroci, z nichž jméno je známo u jednoho- Náttfariho, se obvykle opomíjejí a za prvního stálého obyvatele Islandu se považuje norský uprchlík před zákonem, Ingólf Arnarson. S rodinou se na ostrově, v zálivu Kouře- dnešním hlavním městě Reykjavíku, usadil r. 874.
Překlad Knihy o záboru země je k nalezení zde

Na Island se dalo utéct před zákonem, stejně jako tu získat levné pozemky a proto další osídlení na sebe nenechalo dlouho čekat. Většinou se jednalo o obyvatele norského, skotského a irského původu, přičemž skotové a irové byli zpravidla troky. Kolem r. 930 byl založen první parlament, tzv. Althing, který spolu s manským a faerským patří k nejstarším na světě. Jeho rozhodnutím zde bylo v letech 999- 1000 přijato křesťanství. Ve 13. století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v r. 1397 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska. Následovalo dlouhé období hospodářského úpadku. K tomu ještě výrazně napomohla série sopečných výbuchů sopky Laki, které Island postihly r. 1783. Na 70% dobytka bylo vyhubeno a následující zimu zavládl hladomor. O život přišlo cca 25% obyvatel. V krátkém období r. 1809 se jeden dánský obchodník prohlásil islandským panovníkem a vztyčil svojí vlajku tvořenou modrým listem se třemi bílými treskami, jejíž vyobrazení se ovšem nedochovalo. Tři tresky, ale na červeném podkladu, se staly symbolem Islandu, než byl jako znak zvolen sokol. Po rozpadu Dánska- Norska r. 1814 připadl Island Dánsku, které mu r. 1874 udělilo autonomii- vnitřní samostatnost. R. 1875 přišlo další neštěstí a hladomor v podobě výbuchu sopky. Tentokrát to byla Askja. Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo, především do severní Ameriky. Osamostatňování Islandu pokračovalo r. 1918, kdy byla dohodnuta úplná autonomie. Island existoval jako samostatné Islandské království, ale s Dánskem měl společného krále, Kristána X., tudíž s ním tvořil personální unii.
Když vypukla První světová válka, Dánsko bylo neutrální a tak byl neutrální i Island. Ale Dánsko pak bylo obsazeno. Island odmítl nabáídku britské ochrany, ale britové se obávali, že by nepřátelé mohli ostrov zabrat a proto ho raději zabrali sami. Stalo se tk r. 1940, bleskovou operací Fork. O rok později převzali okupaci- obranu zatím neutrální USA. R. 1944, po celonárodním referendu, Island zrušil unii s Dánskem a pokračoval jako samostatná republika Island. Prvním prezidentem se stal Sveinn Björnsson. R. 1949 se Island stal součástí NATO. R. 2008 postihla Island ekonomická krize, která vyústila v pád vlády. Od r. 2009 je země kandidátem na členství v EU. Je také členem EHP, od r. 1994 a Schengenu, od r. 2000. Současným, pátým prezidentem, je Ólafur Ragnar Grímsson.

vlajka Islandu



Grónsko



Ačkoliv svým umístěním patří Grónsko k severní Americe, historicky je spjato víc se severskými evropskými státy a v současnosti je součástí Dánského království. Proto je uvedeno zde.

Tento největší ostrov na světě, který je z většiny pokryt druhým největším ledovcem na světě, byl poprvé osídlen kolem r. 2500 př.n.l. předky eskymáků, jako součást osídlení amerického kontinentu. V té době nabízel ostrov poměrně příznivé klima, pro trvalé osídlení. Jako první významnější se tu usadila kultura Sarqaq (Saggag), jejíž stopy se ale ztrácejí kolem r. 800 př.n.l., kdy došlo k výraznému ochlazení. Další byla mezi lety 500 př.n.l.- 1000 n.l. kultura Dorset, u které důvod odchodu není jistý. Mohlo se jednat o ochlazení, ale mohly tu být i jiné důvody.
Za evropského objevitele Grónska se považuje viking Gunnbjørn Ulfsson, který sem dorazil kolem r. 875 a nazval ostrov po sobě Gunnbjørnland (nebo Gunnbjarnarsker). Po tomto objeviteli je také pojmenována nejvyšší hora Grónska, Gunnbjørn. Dalším návštěvníkem byl možná nor Snäbjorn Galti. Ale za nejslavnějšího objevitele Grónska se považuje Erik Rudý, který tu přistál r. 982 a tři roky se zabýval zkoumáním ostrova a hledáním nejlepšího místa k osídlení. Když se vrátil na Island, začal ostrov mohutně propagovat a údajně, aby navnadil k jeho kolonizaci, začal ho nazývat Grønland- Zelená země. Nakolik ovšem Grónsko skutečně v té době zelené bylo, je diskutabilní. Propagace se Erikovi celkem vydařila a od r. 986 žilo na ostrově cca 700 trvalých obyvatel, ve dvou osadách, z nichž Erik jednu- dnešní hlavní město Nuuk, tehdy Západní osadu- vedl. Erikovým synem byl Leif Eriksson, který jako první doplul do Kanady a založil tam osadu Vinland a také se zasloužil o rozšíření křesťanství v Grónsku.
Ovšem kolem r. 1000 dorazili z Isladnu nový kolonisté a přivezli sebou epidemii, která místní osídlení zdecimovala. Obětí byl i Erik. Ale přez tuto katastrofu osídlení vydrželo. Zhruba v té době se také začali do Grónska z Ameriky stěhovat Inuité kultury Thule. Ale pak došlo k dalšímu ochlazení a to pravděpodobně zapříčinilo konec osídlení. Poslední písemná zmínka o původně vikingských obyvatelích Grónska pochází z r. 1408. Poslední osada byla opuštěna r. 1550. Nicméně biskup pro Grónsko byl volen až do 17. století.
K dalšímu evropskému osídlení došlo až r. 1721 norským misionářem Hansem Egedem. R. 1741 založil v Grónsku potomek českých vystěhovalců, Jakub Severin tři obchodní osady. Nejčastějšími návštěvníky osad se stali holandští, dánští a němečtí velrybáři. R. 1814 získalo Grónsko Dánsko a r. 1951 uzavřelo Dánsko dohodu s USA o společné obraně ostrova. R. 1979 získalo Grónsko autonomii a r. 2008 bylo odhlasováno, že tato autonomie by měla být ještě větší. R. 1987 byla založena první a dosud jediná universita v zemi, Grónská universita.

vlajka Grónska





Zdroj: Wikipedie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama