Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Jižní Amerika

2. srpna 2012 v 1:06 | Sabina Hlavatá |  Amerika

Dějiny jižní Ameriky



Nejstarší obyvatelé přišli na území Ameriky z Asie, přišli však z různých oblastí a lišili se vnější podobou. Na kontinent se dostali přechodem přes Beringův průliv, který se v době poslední Doby ledové nacházel v poklesu hladiny o 85 metrů a nabízel tak pruh k přechodu, široký 1600 km. K přechodu nedošlo najednou, ale naopak velmi pozvolna a navíc jak se stalo už celkem nikdo nepochybuje, ale kdy se stalo se stále ještě vyloženě odhaduje, zatím se datuje do cca 40 tisíci let př. n. l. Na jih Jižní Ameriky pak indiáni doputovali kolem r. 9000 př. n. l. Je rovněž možné, že se obyvatelé na kontinent dostali nejen přes Beringův průliv, ale i z asijských ostrovů přes moře. Bez zajímavosti jistě není, že s teorií přechodu přes průliv přišel jako první čeký antropolog Aleš Hrdlička. Důvody proč lidé migrovali nejsou zcela jisté, ale patrně budou stejné, jako tomu bylo v pravěku u všech migrací. Potrava se uvádí jako nejčastější důvod. Skupiny táhly za stády a patrně si ani neuvědomili, že přešli na jiný kontinent.
V jižní Americe obývaly nejrozvinutější kultury především peruánské Andy a pobřeží. S vyjímkou Inků nepoužívali žádné písmo, proto o nich nemáme moc informací a nedosáhly takového rozvoje, jako jejich středoameričtí sousedé. Přesto jsou to zajímavé kultury. Byla zde vysoká hustota obyvatelstva, kamenné silnice, rozvinutý obchod, práce s kovy (zvláště zlatem) a textilem a hrnčířství. Keramika se zde začala vyrábět kolem 1800 př.n.l. Zemědělství bylo založené na pěstování manioku, kukuřice a bavlny a chování lam. Protože v Andách je málo půdy, brzy zde začala vznikat terasovitá pole a akvadukty.

K nejstarším a nejvyspělejším kulturám v oblasti And patří kultura Chavín. Vyskytovala se tu mezi lety 900- 200 př.n.l. a nejznámější lokalitou je Chavín de Huántar, město s budovami z kamene a pálených cihel. Pravděpodobně se jednalo o lovce lebek. Náboženství zde bylo důležité, ale jména jejich božstev neznáme. Zajímavostí je pravděpodobně z rituálních důvodů zbudovaný důmyslný kanalizační systém pod hlavním chrámem, který měl v chrámu vytvářet působivé zvukové efekty. Vliv chavínské kultury se projevoval až do doby Inků.

hlavní chrám v Chavín de Huántar



Kultura Močiků se sídlem v Huacas de Moche zde sídlila mezi lety 100 př.n.l.- 700 n.l. Šlo o vyspělu, rozvrstvenou, výbojnou kulturu s velmi vyspělou keramikou, ovšem zvláštními motivy. Nejčastěji šlo sošky zmrzačených lidí či spoutaných vězňů a zajatců, nebo erotické motivy. Časté jsou také výjevy ze žvýkání koky. V náboženství hrál hlavní roli Měsíc, přesto největší stavbou svého druhu na kontinentu je Pyramida slunce. Je dodnes částečně dochovaná, z nepálených cihel, dlouhá nejméně 350 metrů a vysoká 40 metrů. Močikové mají také na svědomí nejvýznamnější archeologický nález v oblasti, kompletní hrobku nazvanou Pána ze Sipanu. Zajímavé jsou také důkazy o úspěšném provádění chirurgie- trepanaci lebek.

Pyramida slunce je největší pyramidou v jižní Americe



Kultura Nazca, žijící na Peruánském pobřeží mezi lety 370 př.n.l.- 450 n.l., je nejznámější díky svým obrazcům na planině Nazca. O kultuře samotné toho moc nevíme. Vyvynula se z kultury Paracas a u obou byly také nalezeny důkazy o trepanaci lebek, plus ještě deformování a dál pohřbívání ve skrčené poloze. Geoglyfy na planině patří k záhadám, které přes mnoho teorií nebyly dodnes uspokojivě vysvětleny.

Opice, jeden z více než tříset záhadných obrazců kultury Nazca



Mezi lety 500- 1000 se poprvé začaly prosazovat kultury na břehu jezera Titicaca. Důležitá byla dvě centra, Huari a Tíwanaco. Ale zatímco Huari bylo plnohodnotným městem, Tíwanaco sloužilo jako náboženské centrum. Z pozůstatků Tiwanaca je známá zejména Brána slunce. Města byla opevněná a spojována silnicemi a byl zde znám systém roboty, který později převzali i Inkové. Úpadek této říše zůstává nevysvětlen. Huari bylo opuštěno ještě pře r. 800 a krize se rozšířila po celém území.

brána a obří socha v Tíwanacu



Na severu v oblasti dřívější Močické kultury se mezi lety 1250- 1460 prosadila kultura Chimú, jejímž centrem bylo město Chan Chan. Ve středu města se nachází několik opevněných budov s jediným vchodem, vlastní půdou a zásobárnou vody. Každá z těchto budov byla sídlem a po smrti mauzoleem panovníka, který měl ve společnosti nejvyšší postavou a byl ztotožňován s bohem. Tím se nechali inspirovat i Inkové, kteří sice dobili a začlenili do své oblasti Chimů, ale natolik obdivovali jejich uměleckou zučnost, že řemelsníky odvedli, aby pracovali pro největšího Inku.

pozůstatky města Chan Chan



Poslední velkou předkolumbovskou říší v andské oblasti byla Incká říše s centrem v Cuzcu na břehu jezera Titicaca. Ve svém vrcholném období zasahovala do šesti dnešních jihoamerických států a měla kolem 30 milionů obyvatel. Správa obrovské říše probíhala díky rychlým poslům, kteří využívali velmi stavitelsky zručně postavených silnic. Inkové mluvili Kečuánsky, což je dodnes nejrozšířenější používaný domorodý jazyk a záznamy dělali pomocí uzlíků na provázcích, tzv. quipu. Měli rozsáhlé znalosti, ale přitom takovou základní věc jakou je kolo, neznali. Nejvyšším bohem Inků byl bůh stvořitel Viracocha, ale Inkové nebránili porobeným národům nechat si své původní náboženství. Vládcové- Inkové, byli považováni za ztělesnění boha a mohli mít neomezené množství manželek a milenek. Ale dalším inkou mohl být jen syn zplozený z manželství s inkovou vlastní sestrou. To ovšem vedlo k častým brarovražedným bojům.
Zakladatelem Cuzca a stavitelem ústředního slunečního chrámu Coricancha byl kolem r. 1200 mýtický inka Manco Capac a zpočátku šlo o malý městský stát. Ale postupně se rozšiřoval a po porážce a obsazení sousedních Chimů nastalo vrcholné období Incké říše. Pachacútec Yupanqui, který vládl v letech 1438- 1471, je prvním doloženým vládcem. Uskutečnil správní reformy, zavedl kečuánštinu jako jediný úřední jazyk, přestavěl Cuzco, vystavěl pevnost Sacsayhuamán patrně i královský velkostatek a kultovní centrum Machu Picchu. Život na jeho dvoře přibližuje nejznámější incké drama Apu Ollantay. Jeho expanzní politikou bylo alé kmeny vyhladit, ale větší přivést do říše pomocí úplatku a výhod.
Když do jižní Ameriky přišli španělé, vládl jako nejvyšší inka- Sapa Inka (syn slunce), Huayna Cápac. Ale španělé sebou přivezli epidemii černých neštovic a těm r. 1527 podlehl i Huayna a jeho nejstarší syn. Jejich smrt vyvolala spory o následnictví mezi dalšími dvěma syny, Huáscarem a Atahualpou, které přerostly v občanskoou válku a to velmi usnadnilo situaci španělům. Legitimním vládcem se měl stát Huascár, ale jeho nevlastní bratr Atahualpa vystoupil proti němu a prohlásil se také Inkou. Nakonec se mu podařilo se svými stoupenci obsadit Cuzco a Huáscara zajmout. Dal ho pak, i s jeho rozsáhlou rodinou popravit, aby nezačali spolupracovat se španěly. Ale korunu si moc dlouho neužil. R. 1532 byl na setkání s Francizcem Pizarrem ve městě Cajamarca Pizarrem zajat. Atahualpa pak během svého věznění dvakrát slíbil, že naplní místnost kde byl držen zlatem a stříbrem kam až dosáhne, výměnnou za své propuštění. Údajně šlo o cca 2700 kg zlata a 13 tun stříbra. Atahualpa dvakrát místnost naplnil, ale Pizarro ho nepustil. Nakonec byl po vykonstruovaném procesu odsouzen a popraven uškrcením. Dobít Cuzco už pak nebyl pro Pizarra větší problém. R. 1535 založil blízko pobřeží Ciudad de las Reyes (Město králů), pozdější Limu, hlavní město Peru. Pizarro ale Inckou říši nezničil úplně. Když nový Inka, Manco Cápac II. slíbil věrnost španělskému králi, Pizarro mu funkci ponechal. Ale Manco časem došel k názoru, že ho španělé jen ponižují a využívají. Proto vyvolal obrovské povstání. Dva roky obléhal Cuzco, ale nedařilo se mu ho dobít. Když se mu to nepodařilo ani v Limě, ztáhl se se svými věrnými do těžko dostupných oblastí na východním úpatí And, kde založil nové město Vilcabamba. V Cuzcu zatím r. 1538 došlo k rozporu o dělbu kořisti, mezi Pizarrem a jeho spojencem Diegou de Almagra. Pizzaro nakonec Almagra přemohl a nechal popravit, ale jeho syn a příznivci uprchli do Vilcabamby. Manco je přijal jako spojence, ale právě oni ho r. 1544 zavraždili, po tom co v Limě v jeho domě r. 1541 zavraždili i Pizarra. To byl konec Incké říše, i když Vilcabamba vydržela až do r. 1572, než byla také dobita a poslední inka Túpac Amaru, byl po odsouzení popraven stětím hlavy. Tím zanikl poslední pozůstatek někdejší Incké říše a conquista oblasti byla definitivně ukončena.
Machu Picchu objevil r. 1911 archeolog z Yaleovi univerzity, Hiram Bingham, když hledal právě Vilcabambu. Město, které bylo sice opuštěno, ale nikdy dobito conquistadory, patří mezi Sedm nových divů světa.

Machu Picchu



Kryštof Kolumbus byl sice původem Benátčan, tedy Ital, ale objev Nového světa udělal pod španělskou korunou a tedy pro Španělsko. Jenže papež se obával konfliktu mezi Španělskem a Portugalskem, což byly v té době dvě hlavní katolické námořní velmoci a proto byla již r. 1494 uzavřena smlouva z Tordesillas, kterou byla určena dělící hranice. Původně šlo o severojižní linii cca 480km západně od Kapverd, ale po tvrdých jednáních se Portugalcům podařilo tuto hranici posunout na 1770 km. Španělsku mělo připadnout území západně od linie, tedy Amerika a Portugalcům území na východ, tedy Afrika a Asie, ale pak se ukázalo, a spekuluje se o tom, jestli to Portugalci už věděli předem, že oním posunutím linie získali Brazílii. A tak se v Jižní Americe prosazovaly především tyto dva státy.

Když Kolumbus objevil Novou zemi, doplul vlastně jen k ostrovům.Střední Ameriky. Teprve při třetí výpravě z r. 1498 doplul na americké pobřeží, do jihoamerické Venezuely a to bylo poprvé, co evropani vkročili na pevninu Ameriky. Ovšem po jeho objevech se strhla přímo bouře a hned několik odvážlivců se vydávalo prozkoumat nově objevená území. Mezi prvními byl r. 1499 Alonso de Hojeda. R. 1500 Pedro Álvares Cabral oficiálně objevil Brazílii. Mezi lety 1501- 1502 podnikl cestu Amerigo Vespucci, který všem pěkně zamotal hlavy. Snažil se najít cestu do Indie, což byl prvořadý cíl už pro Kolumba a díky tomu jako první pochopil, že objevená země je celý kontinent. Napsal o svém objevu dopis, který byl r. 1503 vydán jako leták Mundus Novus. Leták se rychle rozšířil po Evropě a díky němu došlo údajně k omylu. Německý kartograf Martin Waldseemüller se díky letáku domníval, že Ameriku objevil Vespucci a v mapě, kterou r. 1507 dokončil, tak byl nový kontinent poprvé pojmenován na jeho počest, jako Amerika. R. 1520 se Fernão de Magalhães vydal na svou cestu kolem světa, na které zaprvé, obepluj jako první Ameriku a je po něm pojmenován Magalhãesův průliv, zadruhé jeho výprava opravdu jako první obeplula svět a tím dokázala, že je Země kulatá. A jako posledního bych uvedla Francisca de Orellana, který r. 1541 prozkoumal a pojmenoval Amazonku. Orellano hledal bájné El Dorado a řeku pojmenoval podle kmene se kterým se po cestě utkali, protože boj vedly ženy, jako bájné Amazonky z řecké mytologie.

Waldseemüllerova mapa z r. 1507, ve které byl nový kontinent poprvé označen jako Amerika



Španělé začali s osidlováním své části Ameriky od severu. Po středoamerickém Novém Španělsku vzniklo i v Jižní Americe místokrálovství. Místokrálovství Peru bylo vyhlášeno španělským králem Karlem V. r. 1542 a hlavním městem byla Lima. Jednalo se o celkem bohatá území, především díky těžbě zlata a stříbra a vykořisťování Indiánů, na kterých se uplatňovala tzv. Mita, neboli daň placená prací. Ačkoliv to byl systém krutý a pro mnoho Indiánů smrtelný, v podstatě tu existoval už před příchodem Evropanů. Ovšem území místokrálovství se stále zvětšovalo a komunikace se stávala stále obtížnější. Proto bylo později rozčleněno. Jako první se z místokrálovství Peru vyčlenilo r. 1717 místokrálovství Nová Granada. Jeho hlavním městem byla Bogota a obsahovalo zejména území dnešního Ekvádoru, Kolumbie, Panamy a Venezuely. Místokrálovství Río de la Plata bylo vyčleněno r. 1776. Obsahovalo dnešní Argentinu, Paraguay, Uruguay a Bolívii. Hlavním městem bylo Buenos Aires.

Největší postavou válek jihoamerických států za nezávislost na Španělsku je Simón Bolívar. Své mládí strávil většinou v Evropě. Do své vlasti, Venezuely, se defintivně vrátil r. 1807 a ihned se zapojil do hnutí o osamostatnění. Kolumbie vyhlásila nezávislost r. 1810 a Venezuela r. 1811. Povstání ve Venezuele byl nejprve neúspěšné, ale Bolívar se přesunul do Kolumbie, kde zorganizoval armádu, se kterou pak dobil hlavní město Venezuely. Bolívar získal titul Osvoboditel. R. 1814 se mu nakrátko podařilo osvobodit o hlavní město Kolumbie, ale po své porážce odešel hledat pomoc na Jamajku a Haity. R. 1816 se opět vrátil s vojkem. R. 1819 vznikla Velká Kolumbie, která v podstatě obsahovala stejné státy jako místokrálovství Nová granada a Bolívar se stal jejím prezidentem. Jako další se podílel na osvobození Peru a r. 1821, kdy se Peru osamostatnilo, se stal prezidentem i tam. R. 1822 se osamostatnil Ekvádor a připojil se k Velké Kolumbii. R. 1825 bylo Horní Peru na jeho počest nazváno Bolívie. Bolívar snil o jednotné Jižní Americe, ale jeho formální návrh na sjednocení získaných států nebyl podpořen. Ale státy Velké Kolumbie byly příliž rozdílné ve svých názorech a kulturách, než aby se daly udržet pohromadě. Bolívarovi bylo umožněno se o to pokusit vydáním dekretu s neomezenou mocí v jeho prospěch, r. 1828, ale výsledkem byl neúspěšný atentát. Zklamaný Bolívar odstoupil z prezidentského úřadu Venezuely a r. 1830 se Velká Kolumbie rozpadla, když se oddělila Venezuela a Ekvádor. Bolívar se vzdal prezidentství i v Kolumbii a odešel do ústraní, kde krátce na to téhož roku zemřel. Kolumbie a Panama pak pokračovaly jako Republika Nová Granada do r. 1858, Granadská konfederace do r. 1863 a Kolumbie do r. 1903, kdy se Panama od Kolumbie osamostatnila a začlenila se tak do států Střední Ameriky.

obraz Simón Bolívar, autor Andrew Howat



Státy místokrálovství Río de la Plata to svým umístěním mezi španělským a portugalským územím neměly nikdy jednoduché. Navíc třeba mezi lety 1806- 1807 vpadli do místokráloství Britové a to se muselo bránit ještě jim. Nezávislost na Španělsku vyhlásila jako první Paraguay, r. 1811, Uruguay následovala r. 1814 a Argentina r. 1816. Velkou postavou povstání, zvláště v Uruguay, se stal José Gervasio Artigas a Uruguay si musela svou nezávislost získat dokonce dvakrát, protože se dostala na nějakou dobu pod vládu Brazílie. Ale r. 1825 bylo domluveno příměří a Uruguay získala na Brazílii nezávislost. Ale hned mezi lety 1839- 1851 opět muselo bránit svou suverenitu, během války s Argentinou.

Když Portugalci získali smlouvou z Tordesillas Brazílii, zdaleka nebyla tak velká jako dnes. Navíc pro Portugalsko byly zajímavější kolonie v Asii a problémy v domovské zemi a tak se z Brazílie ze začátku dovážela jen cukrová třina, káva a vzácné dřeviny. Amazonie připadala Španělsku, ale to v této části Ameriky nekolonizovalo, takže Portugalci ji začali prozkoumávat, za účelem získávání otroků a nakonec ji smlouvou z Madridu i získali a tím své území významně rozšířili. Ale pak byla r. 1693 v Brazílii objevena bohatá ložiska zlata. Brazílie se stala největším vývozcem tohoto kovu na světě a rázem byla zajímavá. Země zbohatla a populace stoupla. R. 1789 proběhlo první povstání jehož účelem mělo být osamostatnění, ale to bylo potlačeno. Největšího významu dosáhla Brazílie až r. 1808, kdy sem uprchl portugalský dvůr krále Jana VI. po tom, co byla Brazílie napadena Napoleonem. Brazílie byla zrovnoprávněna s Portugalskem a tak r. 1815 vzniklo Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves (Algarves je dnešní jižní Portugalsko). Po Napoleonově pádu byl r. 1820 král vyzván k návratu do Portugalska, což učinil a Brazílie se tak měla stát znovu kolonií. Ovšem, to se brazilanům nelíbilo a r. 1822 vyhlásili nezávislost. Tak vzniklo Brazilské císařství a prvním císařem se stal syn portugalského krále Petr I. Brazilský. Brazílie tak byla jedinou Americkou kolonií, kde došlo k nezávislosti bez násilí.

znak Spojeného království Portugalska, Brazílie a Algarves



Osudy Guayany a Surinamu jsou zcela odlišné od ostatních států Jižní Ameriky. Především proto, že šlo o území kolonizovaná Brity. R. 1667 vyměnili Britové Surinam s Nizozemci za jejich Nový Amsterodam, dnešní New York a tak zde kolonizoval další národ. Oba, Britové i Nizozemci, sem pak dováželi obrovské množství otroků z Afriky. Nizozemci zrušili otroctví r. 1863 a začali do Surinamu vozit pracovníky z Indie, Číny a Jávy. Proto je zdejší obyvatelstvo dodnes velmi pestré. Guayana získala automonii r. 1953 a nezávislost r. 1966. Mezi lety 1970- 1985 byla socialistickou zemí. Surinam získal autonomii r. 1954 a nezávislost r. 1975. Až do r. 1988 se potácela v občanských válkách, kdy se dědicové kdysi uprchlých černochů pokoušeli převzít moc v zemi. Ale od r. 1990 se začíná rozvíjet, ačkoliv je stále závislá na dodávkách z Nizozemí.

R. 1864 zabralo španělské loďstvo peruánské ostrovy Chinca. V Peru došlo následně k povstání, na stranu Peru se přidal Ekvádor, Chile a Bolívie a proběhla První tichomořská válka, která skončila poražením Španělska.

Petr II. Brazilský, který byl druhým a posledním brazilským císařem, vládl mezi lety 1831- 1889. Byl to vynikající panovník, který přinesl zemi stabilitu a pokrok. Sbal na vzdělávání a bojoval proti otrokářství. Ale udělal chybu, protože zaútočil na Uruguay. Ta požádala o pomoc paraguay a byla z toho Paraguayská válka, mezi lety 1864- 1870. Paraguay prohrála a byla válkou totálně zničená. Ztratila velké části svého území, hospodářství bylo rozvráceno a z původních asi 1,4 milionů obyvatel přežilo jen asi 230 000 (z toho asi 30 000 mužů); hospodářství rozvráceno. Válka také zmenšila popularitu císaře Petra a r. 1889 došlo v Brazílii k převratu. Monarchie byla svržena a císař musel odejít i s rodinou do exilu, kde nakonec také zemřel. Nová brazilská vláda utvořila novou federativní Brazílii po vzoru USA. Toto uspořádání Brazílie trvá dodnes. Hlavním městem Brazílie je město Brasília, plánovitě vybudované v letech 1956- 1960 v brazilském vnitrozemí. Největším městem s deseti miliony obyvatel je Sao Paulo.

Otroctví bylo v Brazílii zrušeno r. 1888



Mezi lety 1879- 1883 proběhla Druhá tichomořská válka, mezi Chile a spojenci Peru s Bolívií. V provincii Atacama bylo nalezeno těžiště ledku a Chile s Peru se nemohly dohodnout, komu naleziště patří. Na stranu Peru se přidala Bolívie a válka vypukla. Chile v ní nakonec vybojovalo velké vítězství. Bolívie ztratila některá území a s tím i přístup k moři. Některé peruánské oblasti Chile okupovalo až do r. 1929, kdy je po dohodě Peru vrátilo. A Chile se stalo nejbohatší zemí Jižní Ameriky.
Ovšem už r. 1891 vypukla v Chile občanská válka mezi příznivci parlamentu a prezidenta. Skončila prezidentovou porážkou a jeho sebevraždou. Parlament pak vládl až do r. 1924, kdy proběhl převrat a následovala léta nestability, až do r. 1932. R. 1970 se země stala socialistickou. Z obavy, že by se Chile mohlo stát další komunistickou zemí, zinscenovala armáda r. 1973 puč, po kterém nastoupila tzv. Pinochetova diktatura, Augusta Pinocheta. Tisíce lidí byly pozatýkány a povražděny tajnou službou, byla vydána nová ústava, která rozpustila parlament, zavedla přísnou cenzuru a pozastavila činnost politických stran. Následovala vlna emigrace. Diktatura trvala až do r. 1988.
Pro Peru znamenala léta po válce několik převratů, ekonomickou krizi a vznik teroristických skupin. Po r. 1992 došlo ke zlepšení ekonomiky a vypořádání s teroristy, ale také k rozvoji korupce. V současnosti je Peru a dobré cestě se s ekonomickou krizí vypořádat. Bolívie se z války vzpamatovala docela rychle, protože na jejím území bylo r. 1900 nalezeno těžiště cínu. Ale v letech 1932- 1935 vedla válku s Paraguayí. Výsledkem bya ztráta dalšího území. Od r.1943 nálsedovala série vojenských diktatur a krvavých pučů. R. 1952 byli vojáci zbaveni moci a vlády se ujala civiliní vláda. Indiáni dostali volební právo. Další vlna vojenských vlád trvala mezi lety 1964- 1982. Po r. 1993 začal rozvoj infrastruktury a ekonomiky a země se zařadila k demokratickým státům. Ale problémem dones zůstává velký rozdíl mezi chudou a bohatou částí země. R. 2007 vyhlásila bohatá východní část autonomii, ale ta nebyla formálně uznána a to je zdrojem současného napětí. V současnosti je Bolívie údajně zemí s největší zločinností na světě.

Augusto Pinochet, jehož diktatura měla na svědomí chilskou národní genocidu



V Argentině došlo takřka hned po vyhlášení nezávislosti k občanské válce, která trvala až do r. 1880. Po r. 1850 došlo k přílivu emigrantů do země. To přispělo k výstavbě železnice a obydlení i jihu země. Vedle chovu dobytka se významným stalo i pěstování obilí. Mezi lety 1916- 1930 došlo k ekonomickému rozkvětu, který byl krátce poznamenán světovou ekonomickou krizí po Druhé světové válce, ale nebyla zde tak výrazná. Přesto stačila k politické destabilizaci. Všechny pokusy o vytvoření stabilní civilní vlády až do r. 1943, kdy převzala moc v Argentině armáda, ztroskotávaly.
R. 1946 se prezidentem stal Juan Perón. Jeho politika zlepšila situaci dělníků, ale jeho uspěchaná touha po industrializaci přivedla zemi do těžké hospodářské krize. Následující konflikt s katolickou církví se stal záminkou pro vojenský převrat. R. 1955 byl Perón nucen odejít do exilu. Situaci nebyly schopny stabilizovat další vlády ani demokratická, ani vojenská. R. 1973. Tehdy byl znovu zvolen prezidentem Perón. Ale už o rok později zemřel a vlády se ujala jeho třetí žena Isabela. Sesadit jí musela až armáda, r. 1976.
Mezi lety 1976- 1983 byl prezidentem Jorge Rafael Videla a během jeho vlády probíhala tzv. Špinavá válka. Šlo o vládou podporované násilí. Oběťmi tohoto teroru se staly tisíce odpůrců vlády. Celkový počet mrtvých je odhadován mezi deseti až třiceti tisíci. Náprava této genocidy přišla až s dalším prezidentem, kterým se stal Raúl Alfonsín. Ještě r. 1982 proběhla také válka o Falklandy. Původně měla odvrátit pozornost od vnitřního dění v Argentině, ale Británie zareagovala nečekaně tvrdým protiútokem a tak válka jen přispěla k Videlově pádu.
V současnosti je Argentina demokratickým státem a usiluje o zlepšení ekonomické situace.

Juan Perón vděčil za svou popularitu především své ženě Evě, zvané Evita



V Kolumbii probíhají od konce 19. století boje mezi jednotlivými politickými stranami. R. 1960 vznikla FACR (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) a mírnější ELN (Národní osvobozenecká armáda).. Proti nim stojí kolumbijská armáda a organizace AUC (Spojená sebeobrana Kolumbie), která vznikla až r. 1997. K praktikám všech patří mimo jiné i únosy, vraždy a zastrašování. FACR je navíc zapojen do obchodu s drogami a AUC dokonce přímo jsou drogové kartely. Vláda se proti rebelům a drogám snaží bojovat už dlouhá léta. S drogamy je v Kolumbii problém zhruba od r. 1960 a nejznámější je Mendelínský kartel Pablo Escobara, který po Escobarově smrti r. 1993 nahradil kartel z Cali.

Kolumbie je nechvalně proslulá jako drogová mocnost



Zdroj: Wikipedie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vozbujdenie vozbujdenie | E-mail | Web | 20. května 2018 v 2:35 | Reagovat

To je důvod, proč tento problém je třeba vyřešit. Sexuální síla mužů – kombinace určitých faktorů, které společně tvoří společný názor. Například, v této kategorii je schopnost přivést dívku k orgasmu, silné erekci, velké velikosti a objemu penisu, schopnost mít sex několik hodin, a 4-5 krát denně. Bohužel, ne každý člověk nebo mladý člověk může chlubit takovou výdrž a sexuální vitality. http://vozbujdenie.com/titan-gel-na-slovensku-skutocne-recenzie-a-vysledky-ako-ho-pouzivat-a-ako-si-ho-objednat.html  Naneste tenkou vrstvu Titan Gel po celé délce penisu Jemně prsty vmasírujte do pokožky. Kde je možné zakoupit Titan Gel? Titan Gel si můžete zakoupit prostřednictvím oficiálních internetových stránek. Jedno balení stojí $ 39 a můžete si vybrat z několika různých nabídek. Například můžete si koupit startovací balíček, který zahrnuje Titan Gel a pumpu za $ 41.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama