Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Jihozápadní Asie část 2.

2. srpna 2012 v 1:55 | Sabina Hlavatá |  Asie
bazilika Svatého hrobu, Jerusalem



Na záčátku letopočtu západ tedy patřil římanům, severovýchod Arménii a zbytek Parthské říši. V Persidě vládl rod Sásánovců a po čtyřech letech bojů, se Ardašírovi I., r. 224 podařilo Parthskou říši převzít a vytvořit z ní říši Sásánovskou, která je druhou Perskou říší, tedy Novoperskou. Korunovat se Ardašíd nechal r. 226 a téměř okamžitě začal válku s Římskou říší. Válka sice skončila r. 233 nerozhodně, ale připravila Sásánovcům cestu, pro další vývoj. Ardašírův syn, Šápúr I. proslul jako největší bojovník v dějinách Persie. Podnikl tři úspěšné výpravy proti římanům a během té poslední dokonce zajal římského císaře Valeriana. Také získal pro říši Arménii a zakládal po celém území nová města. V této době se začal nejvíc rozmáhat Zoroastrismus, jedno z nejstarších náboženství na světě. Jak s postupem let nabývalo na síle a vlivu, nepřátelství s Římem se odrazilo i v této stránce a perští křesťané se stávali obětí perzekucí. Sásánovská říše bojovala s tou Římskou po většinu doby své existence a i když Šapúr I. Arménii získal, v dalších letech byla i s Gruzií znovu ztracena. Přesto tyto dlouhé boje přinesly Persii obdiv a respekt celé Evropy. Dalším významným vládcem Sásánovské říše byl Šápúr II., který vládl plných 70 let. Perzekuce křesťanů za jeho vlády dosáhly vrcholu, ale jinak se období jeho panování označují v íránské tradici jako zlatý věk. V dalších letech procházela říše krizí a pomalu upadala, podobně jako antický svět na západě.

zajetí římského císaře Valeriána sásánovským králem Šápúrem I.



R. 395 se Římská říše rozdělila na Západořímskou a Východořímskou Byzantskou říši. Od Sásánovců byl sice dočasně klid, ale pro změnu začali útočit Hunové, se svým nálčelníkem Attilou. Theodosius II. nechal zesílit hradby hlavní města Byzantské říše, Konstantinopole, ale Huny musel odvrátit od jejich plenění placením ročního poplatku. Theodosiův nástupce Marcianus platit odmítl a Attila vytáhl na Západořímskou říši. Ovšem Attila r. 453 padl a s ním opadla veškerá hrozba. Přesto r. 476 Západořímská říše padla. R. 527 se vlády nad Byzantskou říší ujal její nejvýznačnější panovník, Justinián I. Uzavřel mír se Sasánovci a vytáhl do boje za zpětným získáním bývalých území Římské říše. Do jisté míry se mu to i podařilo. Získal zpět celou Itálii, jih Španělska a sever Afriky, kde především porazil Vandaly a získal Kartágo. Ale Justinián neproslul jen svými vojenskými úspěchy, nýbrž i kulturním rozvojem své říše a to i přesto, že r. 529 nechal uzavřít athénskou Akademii. Mimo jiné nechal Justinián např. vybudovat monumentální baziliku Hagia Sofia, představující po tisíc let největší křesťanský chrám na světě.

Hagia Sofia, založena Justiniánem I.



Ovšem i situace v Sásánovské říši se po bojích na východě s Hefthality, velkém období sucha a nepokojích způsobených zoroastrickým reformátorem a kazatelem Mazdakem, podstatně zlepšila. Panovníkem se stal Husrav I., který je také považován za jednoho z nejlepších panovníků říše. Byl velmi vzdělaný, provedl důležité reformy a významně rozšířil říši o Jemen a dál do střední Asie. Ale jak se situace v Byzantské i Sásánovské říši zlepšila, znovu vypukly vzájemné boje. Syn Husrava I., Hormizd IV. byl naopak tak špatným vládcem, že byl svržen. Následník princ Husrav uprchl do Byzantské říše a králem se stal nesásánovec Bahráma VI., z rodu Mihránů. Ale Byzantská říše zasáhla. R. 591 byl Bahráma poražen a princ se jako Husrav II. ujal vlády. Ovšem upevnil svou moc natolik, že r. 603 na Byzantskou říši zaútočil. Zpočátku se zdálo, že bude v bojích ještě úspěšnější, než kdysi Šapúr I. Podařilo se mu získat velké území, včetně asi třetiny Byzantské říše a celý Egypt. R. 619 dobil jerusalém a ukořistil kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus. Byzantsku říši zužovali i Avaři a slovanské kmeny, které už delší dobu útočili na Balkán. Ale pak se to všechno nějak obrátilo a Husrav o všechno co vybojoval, zase přišel, včetně Svatého kříže, který byl vrácen do Jerusaléma a byzantinci drtivě porazli i Avary a Slovany. A to byl začátek konce Sásánovské říše.

R. 570 se ve městě Mekka v dnešní Saudské Arábii, narodil Mohamed. Už v té době byla Mekka důležitým náboženským centrem, protože v jejím středu stojí Ka´ba, svatostánek, údajně postavený samotným Abrahámem. R. 610 měl Mohamed údajně své první vidění. V tomto vidění s ním mluvil archanděl Gabriel a sdělil mu, že po Abrahámovi, Mojžíšovi a Ježíšovi, je Mohamed čtvrtým prorokem Boha- Alláha. Mohamed si proroctví sdělovaná prostřednictvím těchto vidění zapisoval a tak vznikl Korán. Asi od r. 613 začal Mohamed své nové náboženství Islám, které má být pokračováním Judaismu, ze kterého vychází i Křesťanství, kázat. Jenže elita Mekky se obávala ohrožení obchodu a zisků, plynoucího z poutníků putujících do Ka´ba. R. 622 byl Mohamed nucen prchnout do Medíny, i se svou rodinou a žáky. Tento rok je také prvním rokem nového islámského letopočtu. V Medíně se Islám velmi dobře ujal a Mohamed začal rychle získávat další a další přívržence. Ale nezapomněl na Mekku a toužil se pomstít. R. 630 s desetitisíci svými přívrženci na Mekku zaútočil a dobil ji. ISlám si podrobil celý Arabský poloostrov. R. 632 řídil Mohamed osobně pouť do Mekky a tento zvyk v téměř nezměněné podobě přetrvává dodnes. Každý muslim musí alespoň jednou za život vkonat pouť do Mekky, na jejímž konci musí sedmkrát obejít Ka´ba. Za pár měsíců na to, po krátké nemoci ve věku 63 let, Mohamed zemřel.

Mekka dnes, centrum Islámu



Mohamed nezanechal po své smrti žádné instrukce ohledně svého nástupnictví a tak se vlády ujal jeho tchán, Abú Bakr, jako první chalíf. Začalo období Chalifátu.

Abú Bakr okamžitě zahájil expanzi Islámu, ale již r. 634 zemřel. Ovšem jeho nástupce v expanzi pokračoval. Ještě toho roku byli k poslednímu králi Sásánovské říše, Jazkardovi III. přišli r. 634 vysláni poslové a vyzvali krále, aby přestoupil k Islámu, nebo platil medínskému chalífovi tribut. Král to samozřejmě odmítl a muslimská vojska okamžitě zaútočila. Do r. 651 byla zem jejich a Sásánovská říše přestala existovat, spolu s vládou Zoroastrismu.

Krátce po zničení Sásánovské říše došlo mezi muslimy ke sporům o následnictví a rozštěpení na Sunnity a Šííty. R. 661 se k moci dostala dynastie Umájjovců, která Arabskému chalifátu vládla z Damašku, v dnešní Sýrii. Za jejich vlády se Chalifát rozšířil po severní Africe, Indie a mezi lety 674- 678 obléhali i samotnou Konstantinopol, ale byzantinci se dokázali ubránit, díky použití Řeckého ohně, který byl tehdy použit poprvé.
Umájjovská architektura, Damašek



R. 750 vystřídali Umájjovce Abbásovci a hlavním městem se stal Bagdád. Ale dynastie Umájovců pokračovala ve Španělsku, kde byl založen Cordóbský emirát, který se později změnil na zcela samostatný Chalifát. Z rodu Abbásovců byl i chalífa Hárún ar-Rašíd. Za jeho vlády se Bagdád stal střediskem kultury, obchodu a vzdělanosti. Hárún si dopisoval s Karlem Velikým a dokonce mu do Cách poslal dva vzácné dary. Živého slona a vodní hodiny, v Evropě něco nevídaného. Harún sám pak proslul v příbězích Tisíce a jedné noci.

Abu Dulafova mešita, Sámarra, Abbásovské období



V dalších desetiletích se Abbásovský Chalifát začal rozpadat na menší státní celky. Nejen ve španělské Cordóbě, ale i v Maroku, Tunisu, Afghánistánu a v Egyptě vznikly samostatné Chalifáty, pod vedením vlastních chalífů z rúzných rodů. Nejvýznačenějšími vedle Bagdádských Abbásovců, se stali Fátimovci v Egyptě, kteří založili Káhiru. Ačkoliv rozpad neznamenal oslabení, protože všechny celky nadále spojoval Islám, dění využila Byzantská říše, kde po letech bojů proti arabům, ale i dalším sousedům, jako třeba Bulharům a Rusům, nastalo období odechu a dokonce rozkvětu v podobě tzv. Makedonské renesance.

R. 1037 založil kmen turků Seldžuckou říši. I tato říše byla islámská, přesto r. 1055 Seldžuci napadli a dobyli Bagdád. Tím ovládli celý Chalifát, ale výkoná moc zůstala v rukou Abbásovců.

Křesťanská církev se snad nikdy interně nedokázala shodnout v deatilech svého učení. Proto se pořádaly koncily, na kterých se měly nejasnosti upřesnit. Jenže výsledky takových koncilů nepřijali vždycky všichni a tak nejen, že vznikaly po celá léta různá odštěpení od základní křesťanské církve, ale rozpad Římské říše znamenal i čím dál tím větší vzdalování mezi západním křesťanstvím a východním. Důsledkem toho bylo Velké schizma z r. 1054, které navíc bylo dalším důvodem pro odcizení.
Po vzniku Seldžucké říše přibyl té Byzantské další nepřítel. A tak byzancký císař Alexeios I. Komnenos požádal o pomoc papeže v Římě, Urbana II. Protože rozkol nebo ne, pořád to byla jedna církev a Alexeios navíc myslel, že se mu dostane jen pár vojáků k posile jeho vyčerpané armády. Jenže papež se toho chytil. Nejen, že to byla příležitost jak schizma zmírnit, ale zároveň potřeboval body k dobru ve svém boji o investituru. Osvobození Svaté země od muslimů by znamenalo hodně bodů a tak r. 1095 na Clermonském koncilu svolal První křížovou výpravu. Alexeios tak dostal v to co doufal a ještě mnohem víc. I v to co nedoufal, protože umožněním západu vměšovat se do záležitostí východu, zpečetil osud Byzantské říše.
Papežova výzva měla v Evropě obrovský ohlas. Tak velký, až to bylo na škodu. Venkované vzali celou věc až příliž vážně. Vyhlásili svatou válku, v Německu pořádali pogromy na Židy a po cestě do Byzantské říše loupili a vraždili. Alexeios byl zklamán a rychle odeslal tyto nezkušené hrubiány do rukou turků, kteří si s nimi lehce poradili. Až r. 1096 se na výpravu vydala rytířská vojska. První křížová výprava dopadla úspěšně. Křižáci získali od turků mnohá dřívě byzantská území a dosáhli i hlavního cíle- jerusaléma. Ale nesplnili slib daný Alexeiovi, že Byzanci území vrátí. Místo toho na nich začali zakládat Křižácké státy, což byl důvod k nepřátelství. Ale na druhou strany Křižácké státy byly pro Byzantskou říši ochraným valem proti turkům. Křižácké státy byli Jerusalémské království, Antiochijské knížectví, Eddeské hrabství a hrabství Tripolis, které vzniklo r. 1109.
Když se muslimovi Zengímu podařilo získat Eddeské hrabství, vyvolalo to r. 1147 Druhou křížovou výpravu. Do této výpravy už se zapojili i králové. Německý Konrád III. a francouzský Ludvík VII. Účastnilo se i množství šlechty, z českých hlavně pak kníže Vladislav II., přemyslovec, který se později stal českým králem. Vrcholem této výpravy mělo být dobytí Damašku, ale to se nepodařilo. A tak jediným úspěchem bylo dobytí portugalského Lisabonu, anglickými křižáky po cestě ze Severního moře do Byzanské říše. Neúspěch přinesl posílení muslimů.
Následníkem egyptských Fátimovců se stal zakladatel Ajjúbovské dynastie sultán Saladin. Sjednotil Egypt a Sýrii a r. 1187 dobyl Jerusalém, což vyvolalo Třetí křížovou výpravu, r. 1189. I tentokrát se výpravy účastnili králové, francouzský Filip II. August, anglický Richard I. Lví srdce a dokonce římsko- německý císař, Fridrich Barbarossa. Třetí výprava měla několik fází. První skončila, když se Barbarossa nešťastnou náhodou utopil a nahradil ho jeho syn Fridrich V. Švábský. Ve druhé Richard dobil Kypr a spolu s Filipem dobili Akkon. Filip se pak vrátil do Francie, ale Richard se rozhodl zůstat a bojovat dál. Dosáhl ještě úspěchů, ale dobít Jerusalém se mu nepodařilo. Výprava skončila r. 1192 příměřím, kdy Saladin povolil křesťanům navštěvovat Jerusalém.

V Seldžucké říši zatím příbuzní vládce založili Rúmský sultanát a Seldžucká říše jako taková zanikla r. 1194.

V Byzantské říši se k vládě dostal rod Angelovců s Izákem II. Toho r. 1195 sesadil a oslepil jeho bratr Alexeios III., za jehož panování zmítaly říši na všech stranách propukající revolty, výboje Bulharů a neustávající nájezdy Turků. V Evropě už se zatím uvažovalo o Čtvrté křížové výpravě. Západ sice stále pálilo, že nemá v rukách Jerusalém, ale nakonec byl za cíl vybrán Egypt. Ovšem bénátský dóže, který měl křižáky přepravit, požadoval výměnou získání města Zadara, v dnešním Chorvatsku, které bylo křesťanské. Po dlouhém váhání křižáci svolili a r. 1202 Zadaru dobili přesto, že to papež zakázal. Výpravě do Egypta nic nestálo v cestě. Jenže byzantský Izák II. měl syna, Alexeia IV. a tomu se podařilo uprchnout a spojit s Křižáky. Nasliboval jim všechno možné, aby je přesvědčil vytáhnout nejprve na Konstantinopol. A opět tu bylo rozhodnutí, jestli ano, nebo ne, protože východní církev sice byla ortodoxní a tím té latinské vzdálená, ale pořád to byli křesťani. A opět bylo rozhodnuto, že ano. A papež tažení tentokrát povolil, protože žil v domnění, že má jít pouze o dosazení Alexeia IV., čímž by došlo ke sjednocení východních a západních křesťanů. Konstantinopol byla dobita r. 1203.
Alexeios III. uprchl, Izák II. byl zachráněn z vězení a spolu s Alexeiem IV. se ujali vlády. Oba ovšem svrhl Alexios V., r. 1204. ento Alexios byl nepřítelem západu a správně tušil, že se křižáci vrátí, aby napadli město. Ale nepodařilo se mu ho ubranit. Tři dny křižáci plenili Konstantinopol a výsledkem bylo nejen zničení města, potažmo celé Byzantské říše, ale rozkol v křesťanské západní a východní církvi, který přetrval osm set let.

Křižáci



Když r. 1206 mocný Čingischán sjednotil mongolské kmeny, začali podnikat mohutnou expanzi, která přinesla konec několika říším. S peršany se mongolové utkali r. 1243 v bitvě Köse Dağ, která skončila pro Rúmskou říši špatně a ta se stala vazalem mongolského Ilchánátu, jedné ze čtyř částí mohutné Mongolské říše, založeného r. 1256. Dva roky na to vedl Čingischánův vnuk Hülegü dobývání Bagdádu, které bylo úspěšné a jeho dobytí mongoly znamenalo zánik Abbásovského Chalífátu, v Persii. Ilchanát by si pravděpodobně podmanil i malý křižácký stát Jerusalémské království, ale místo toho se soustředil na získání Egypta, kde vládla dynastie Mamlúků. Egypt se Ilchanátu, ale získat nepodařilo, Jerusalémské království zachovalo neutralitu a tak se Ilchánácká moc nakonec ustálila na území Persie.

Hülegü, Čingischánův vnuk a zakladatel Ilchanátu



Jerusalémské království zaniklo r. 1291, když Egypt dobyl jeho hlavní město Akkon. Jednalo se o poslední křižácký stát a po jeho ztrátě byli křižáci definitivně vyhnáni ze Svaté země.

V Ilchanátu vládli tedy mongolové a ti byli většinou budhisty. Probíhala tu sice snaha misonářů o přestup ke křesťanství, ale ten nebyl u mongolů zakořeněný a neujal se. Za to během vlády ilchána Mahmúda Gazana, mezi lety 1295- 1304 došlo k silné islamizaci, který stejně vyznávala většina obyvatel.

V druhé polovině 13. století přitáhl na území Rúmského sultanátu poslední svaz migrujících turikických kmenů, Oguzové. Za významnou roli v bojích získali část území na severozápadě dnešního Turecka, které se stalo východiskem k formování pozdější mocné Osmanské říše. Za jejího vlastního zakladatele je považován Osmán I. Gází, který se k moci dostal r. 1299. R. 1303 zemřel poslední sultán Rúmského sultanátu a říše se rozpadla na několik znesvářených celků. Rúmský sultanát oficiálně zanikl r. 1307. Některé z těch celků přijali svrchovanost Osmana, čímž se značně rozšířila Osmanská říše. Další rozšíření přinesla pirátská mořská expanze. Osman I. mimo jiné formoval Korán do dnešní podoby. R. 1326 přijali osmanové titul sultán.

Po r. 1335 se Ílchanát dostal do úpadku a zanikl. Na území mimo Osmanskou říši se pak vystřídalo množství dalších říší a vládnoucích rodů. Z nich nejvýznamější je patrně Tímúrovská říše, existující v letech 1370- 1526, kterou založil mocný dobyvatel pocházející z Uzbekistánu, Tamerlán.

R. 1354 dobyli osmánští turci přístavní pevnost Gallipoli a začali s dobýváním Balkánu, tedy evropského území. Rozhodující pak byla bitva na Kosově poli v Srbsku, r. 1389, kterou Osmanská říše vyhrála, ačkoliv obě strany utrpěly značné ztráty. Turci pak pokračovali až k Dunaji, do Valašska a Uher, ale právě tady je na hlavu porazil český Zikmund Lucemburský.
R. 1453 dobyl osmanský sultán Mehmed II. Konstantinopol, což byl definitivní konec Byzantské říše. Mehmed město přejmenoval na Istanbul a učinil z něj hlavní město. Osmanká říše se pak rozšiřovala po zbytcích Asie a do Afriky. Sultán Selim I. Hrozný dobyl Sýrii, Palestinu a Egypt a prohlásil se r. 1517 chalífou, tedy vůdcem celého islámského světa.
Po Selimovi nastoupil vládu jeho syn Sulejman I. Nádherný, který bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších osmanských sultánů. R. 1526 porazil v bitvě u Moháče vojska Ludvíka Jagellonského, který při ústupu utonul. Osmani se několikrát utkali i s Habsburky a r. 1529 se dostali až k Vídni, ale kvůli špatnému počasí se ztáhli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jiří Jiří | E-mail | 29. března 2016 v 22:11 | Reagovat

Velké díky a uznání,přeji at se vše daří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama