Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Japonsko

2. srpna 2012 v 0:53 | Sabina Hlavatá |  Asie

Dějiny Japonska



Dějiny Japonska jsou dějinami ostrovního národa, který zažil dlouhá období dobrovolné izolace od okolního světa i období radikálních změn a přejímání cizích vzorů. Dělí se na několik období a poobdobí.

Prvním obdobím je prehistorické období Džómon, které trvalo zhruba od prvního osídlení do r. 300 př.n.l. Úplně první lidé, tedy naši staří známí Homo, přišli do Japonska kolem r. 30 tisíc př.n.l. Dostat se sem mohli díky pevninskému mostu v době Ledové, který spojoval Japonský ostrov Hokkaidó s pevninou, z Korejského poloostrova a možná i vodní cestou z Jihovýchodní Asie, což by samozřejmě předpokládalo znalost stavby, alespoň člunů. Kultura Džómon je nejznámější svojí typickou keramikou, která jí i celému období dala název. Samotné slovo znamená "provazový vzor". Ale vyráběli se i sošky zvířat a žen. Tato keramika se klade do období 10 tisíc- 7500 př.n.l. a tradičně se o ní tvrdí, že je nejstarší na světě. Ale existují zprávy které naznačují, že někde na Sibiři byla nalezena keramika ještě starší. Ovšem, úplně nově se stáří japonské keramiky změřilo uhlíkovou metodou a ta ho klade až do r. 14500 př.n.l., což je naprosto neuvěřitelné, protože to by byla nejen skutečně nejstarší keramika na světě, ale také nejstarší civilizace. Prvenství s nejstarší kulturou si zatím drží oblast Jihozápadní Asie, kde se nachází nejstarší chrám, starý možná až 12 tisíc let př.n.l.

keramika období a kultury Džómon



Období Jajoi probíhalo cca mezi lety 300 př.n.l.- 250 n.l. I v tomto období se vyráběla keramika. Ačkoliv byla jednodušší, zdobila se jen rytinami jednoduchých geometrických tvarů, už jí bylo víc druhů, až pět. Byla dokonalejší, protože se vypalovala a je možné, že se používal i hrnčířský kruh. Kultura Jajoi už znala i pohřební keramiku. Jinak je pro toto období typický vývoj, který se sem dostal z jiných oblastí, jako Číny a Koreji, kde byla kultura vyspělejší. Tak sem byla přinesena znalost zpracování železa a bronzu (čili Japonsko vstoupilo do obou dob, Železné i Bronzové, najednou), tkalcovství, nové způsoby zemědělství, jako třeba pěstování rýže a nové rostliny, např. Moruše. V povodí řeky Abe byl vybudován rozsáhlý zavlažovací systém. Ke konci období se objevily tzv. Dótaku. Bohatě zdobené zvony z tenkého bronzu.

Dótaku, bronzový zvon z konce období Jajoi



Období Jamato probíhalo cca mezi lety 250- 710. Dělí se na období Kofun, které trvalo cca do r. 538 a období Asuka.
Doba Kofun se dá shrnout do tří slov, mohyly, písmo, dynastie. Stavěly se ohromné megalitické hrobky, mohyly, japonsky Kofun, odtud název podobdobí. Tyto mohyly měli často zvláštní tvar klíčových dírek a stavěly se samozřejmě jen pro vládnoucí a významné. Dovnitř se mrtvým přidávaly duté teraokotové sošky, zvané Haniwa. V písemné formě máme o tomto období zprávy pouze z Číny a Koreje, protože japonci sice z Číny čínské písmo převzali, ale omezili se pouze na korespondenci se svými sousedy. V západní části Japonska, na ostrově Hónšú, v regionu Asuka, se dostala k moci první dynastie, a to dynastie Jamato.
V období Asuka dynastie Jamato dávala dohromady svůj stát. Stát se centralizoval, společnost byla rozdělena do skupin podle řemesel a japonci nejen, že čínské písmo přizpůsobili svému jazyku, ale konečně začali psát také vlastní texty. Z Číny se sem dostala další novinka, Budhismus. Ke konci 6. století dynastie Jamato ztrácela svůj vliv, až se k moci dostalo několik dynastií, a ty už byly všechny výrazně budhistické.

největší Kofun v Japonsku, město Daisen, prefektura Ósaka



První období Tradičního Japonska, je období Nara, trvající cca mezi lety 710- 794. R. 702 byl vydán zákoník Taihó a bylo zvoleno první trvalé hlavní město, Fudžiwara. R. 708 byly vydány první mince, byly měděné. Ale směnný obchod tu přesto nějakou dobu ještě přetrval. Císařovna Gemmei založila nové město a r. 710 sem hlavní město přeložila. Bylo to město Heidžó- kjó, dnešní Nara, v centru ostrova Honšú. Tím začíná období Nara. Bylo celkem normální, že v té době byla císařovnou žena, ale když se r. 770 jeden mnich pokusil po smrti císařovny získat trůn pro sebe, byl sice vyhnán, ale od té doby se žádná žena nesměla stát císařovnou. Správně byl na vrcholu moci císař, ale ve skutečnosti byl pod vlivem svého dvora. Na jeho kněžské povinnosti dohlížela Rada pro záležitosti kultu a Státní rada stála v čele vlády. Japonsko bylo rozděleno na 66 provincií, které spravovali guvernéři. R. 712 a 720 byly sepsány první kroniky, nazvané Záznamy starých věcí. Původním náboženstvím japonců byl Šintoismus a i když se v tomto období Budhismus stal státním náboženstvím, bylo zcela běžné, že se lidé hlásili k oběma vírám. Nikdo jim v tom nebránil, nikdo jim nic nevnucoval a nakonec, takto to v Japonsku funguje dodnes. Ovšem díky rozšíření Budhismu ustoupilo do pozadí původní pohřbívání a módním se stal žeh. R. 752 nechal císař Śómu v klášteře Tódaidži vztyčit známou sochu Buddha Vairóčana, která patří dodnes k největším bronzovým sochám na světě. Rozvoj Budhismu měl také za následek bohatsví klášterů, které si tak mohli dovolit vydržovat vlastní vojska a ohrožovat císařský majestát. I proto bylo r. 784 hlavní město přesunuto do Nagaoka- kjó a r. 794 bylo znovu přesunuto do Heian- kjó, dnešního Kjótó.

socha Buddha Vairóčana, jedna z největších bronzových soch na světě, výška 14, 98 m



Období Heian, mezi 794- 1185. V předchozím období patřila většina zemědělské půdy císaři a zemědělci si jí od něj pronajímali, za naturální daň. Zbytek půdy si podržely rody vládnoucí na konci období Jojai. V období Heian přecházela půda stále víc do soukromého vlastnictví, kdy v čele celých hospodářství stál buď někdo vlivný z císařského dvora, nebo alespoň venkovský šlechtic. Tím došlo k přenesení moci právě na tyto vlastníky hospodářství a na některých místech vznikly vyloženě vlastní rodové vlády. Jedním z těchto rodů byl rod Fudžiwara, který se díky moci a sňatkové politice spříznil s císařským vládnoucím rodem a díky tomu se Fudžiwarové od r. 858 stali regenty vládců a to dokonce tak, že dělali regenty i vládcům, kteří byli dospělí. Z tohoto stavu se dokázali císaři vymanit, až r. 1072, když jeden z nich, císař Gosandžó, abdikoval ve prospěch svého syna, který nebyl s Fudžiwarovými příbuzný. Ovšem neudělal to z dobrého srdce, měl v plánu vládnout za svého syna, pěkně v pozadí. To se mu sice moc nepodařilo, protože půl roku na to zemřel, ale v následujících letech se tento styl vládnutí ujal a dokonce dostal pojemnování, Insei. Ale Fudžiwarové se nevzdávali a Insei, stejně jako rodové boje o moc oslabili vládu, čímž se posílila moc vojenských klanů z provincií, které také soupěřili mezi sebou. Postupně se nejsilnějšími staly dva rody, Minamotové a Tairové. R. 1156 zemřel císař Gotoba a o následníctví se začali prát dva jeho synové. Oba rody, Minamotové i Tairé, se přidali každý na jednu stranu a byla z toho velká strkanice. Na jejím konci byli Minamotové prakticky vyvraždění a Tairové získali šanci příbuzensky se zpříznit s císařkým rodem a tím se dostat na trůn, což se r. 1180 také stalo. Ovšem to se vzbouřili ostatní méně významné rody a byla z toho Genpeiská válka. Do čela malých rodů se postavil Joritomo Minamoto, jeden z přeživších Minamotů, a spolu se svým bratrem dobili Heian- kjó, vyhnali všechny Tairy a ještě je definitivně porazili v bitvě u Dannoury, r. 1185.
Pokuď jde o kulturu, japonci přestali částečně opouštět čínský vliv a soustředili se víc na tvoření vlastních věci a zvyků. Čínské písmo bylo foneticky převedeno na japonské Hiragany a Katakany, psaly se básně a romanticky laděné příběhy. Rozvinuly se zenové obřady, jako ikebana, čajový obřad, svátek pozorování květů sakury Hanami. Hlavní roli hráli krásno a dojem.

dívka provádějící zenový čajový obřad



Období Kamakura, mezi 1185- 1333. Joritomo Minamoto dostal r. 1192 od císaře dědičný titul Seii taišógun, obvykle zkracovaný na Šógun. Jednalo se nejen o novou nejvyšší vojenskou funkci, ale Šógunové měli právo být císařskými regenty. Ovšem r. 1199, když Minamoto zemřel, člen rodu Hódžó převzal moc jako regent Šóguna, tzv. Šikken a funkce Šóguna tak na čas ztratila svůj význam, protože Hódžóvé vládli pomocí nastrčeným Šógunů. R. 1221 se proti rodu Hódžó postavil vládnoucí císař Gotoba, ale povstání které vyvolal, bylo potlačeno a Gotoba byl poslán do vyhnanství. Změna způsobu vlády vyvolala potřebu nového zákoníku, který byl vydán r. 1232 a nazýval se Zákoník Džóei. V něm bylo poprvé uzákoněno feudální uspořádání v Japonsku.
Mezitím začal v Číně řádit mongolský dobyvatel Kublaj- chán. Podmanil si jihočínskou říši Sung a po Japonsku vyžadoval uznání svrchovanosti. Ale to japonci odmítli a tak tam Kublaj- chán r. 1274 podnikl invazi. Mongolské vojsko bylo organizovanější a disponovalo modernějšími zbraněmi, japonci prakticky nebyli schopní obrany. Kublaj- chán získal ostrovy Cušima a Iki, ale pak se odehrála bitva v zátoce Hakata a ta rozhodla o vítězství Japonska, ačkoliv mu k tomu notně dopomohl hurikán, který mongolské vojsko těžce pošramotil. Je neuvěřitelné, že přesně stejná situace se opakovala ještě jednou. R. 1281 zaútočil Kublaj- chán na stejném místě ještě jednou. Dva měsíce se pokoušel vylodit a zdolat valy, které tu japonci vybudovali, než přišel další hurikán a opět smetl mongolské vojsko. Není divu, že japonci uvěřili v boží ochranu. Oba hurikány pojmenovali Kamikaze.
V tomto období se také rozšířil kult bojovníků- Samurajů. Samurajové sloužili císaři, nebo prostě svému pánu a byli velice zvláštní. Už stát se samurajem nebylo lehké. Pro tuto kariéru byli vybíraní mladíci už v deseti letech a byli voděni na různá strašidelná místa, aby se naučili postavit strachu. Čest pro ně znamenala všechno, uráželi se pro každou zdánlivou maličkost a jediné co pro ně bylo víc než čest, byla jejich služba. Velmi známý je jejich zvyk sebevraždy, Seppuku, který je u nás znám spíše jako Harakiri, což je, ale hanlivé označení a samurajové by ho patrně nikdy nepoužili. Seppuku se provádělo z několika důvodů. Např. když samuraj přišel o svého pána, nazýval se Ronin a mohl spáchat sebevraždu. Ovšem v období Eda bylo toto z hospodárných důvodů zakázáno. Dalším důvodem byl protest. Sebevražda byl jediný zůsob, jak mohl samuraj protestovat proti činům svého pána. A tak dále, těch důvodů pro spáchání Seppuku bylo mnohem víc. Pokuď nešlo o boj, byli samurajové jemní. Ovládali čajový obřad, ikebanu, i skládání básní. Z bojového umění samurajů se vyvinuly dnešní Kendžucu, či jeho sportovní varianta Kendó a také džutdžucu, nebo-li džudo.
Japonci dosáhli i vrcholu při výrobě mečů. Mezi nejznámější patří Katana. Meče byly tak dokonalé, že se staly předmětem uctívání.

kult bojovníků Samurajů vznikl v období Kamakura



Období Muromači, mezi 1333- 1568, se opět dělí na dvě podobdobí, období Nanbokučó, trvající do r. 1392 a období Sengoku.
Období Nanbokučó je obdobím dvou císařství. Severní císařský dvůr, založený Ašigakou Takaudžim v Kjótu, potom co zničil šogunát Kamakura a svrhl rodinu Hódžó a Jižní císařský dvůr, založený císařem Godaigo v Jošinu, spolu padesát let bojovaly o vládu nad Japonskem, dokuď r. 1392 Jižní císařství nekapitulovalo. I přesto jsou dnes za legitimní císaře Japonska považováni císařové Jižního dvora, protože měli po celou dobu ve svém držení císařské odznaky moci.
V následujícím období Sengoku si, ale šogunát Ašigaka nedokázal udržet autoritu. Mocnými se stávali různí Daimjó, páni provincí a vůdci klanů, kteří se zodpovídali pouze císaři. Šógun nakonec úplně ztratil vliv a Daimjó spolu začali vést sto let trvající války o moc. Jedná se patrně o nejčernější část japonských dějin. R. 1510 se do Japonska dostaly, opět z Číny, první palné zbraně. R. 1521 se narodil legendární bojovník Šingen Takeda. Nebýt předčasné smrti tohoto výborného stratéga, mohlo se mu možná podařit Japonsko sjednotit.

japonské císařské insignie- odznaky moci



Období Azuči - Momojama, mezi 1568- 1600. Druhou šanci sjednotit Japonsko měl další hrdina, Nobunaga Oda. V jeho stopách kráčel i Hidejoši Tojotomi, ale až Iejasu Tokugawa založil r. 1603 nový šogunát Tokugawa a s pomocí svých předchůdců tak sjednotil Japonsko.

Iejasu Tokugawa, sjednotitel Japonska



Období Edo, mezi 1600- 1867. Iejasu Tokugawa vyhlásil šogunát na hradě Edo, v dnešním Tokiu, které se postupně stalo hlavním městem a rozrůstalo se do obrovských rozměrů. V této době začal také japonský izolacionusmus. Až na drobné obchodní styky s Čínou a Holandskem, a diplomatické styky s Koreou a Okinawou, přes přístav v Nagasaki, bylo Japonsko prakticky odříznuté od světa. Nikdo nesměl dovnitř, nikdo nesměl ven a co nebylo japonské, bylo zakázané. O kontakt se snažilo Rusko, Francie i USA, ale bezvýsledně. Japonsko se tvářilo, jakoby zmizelo ze světa. Tento stav trval až do r. 1853 kdy USA prolomilo tuto izolaci pod pohrůžkou násilí. Komodor Matthew Calbraith Perry nejprve doručil dopis amerického prezidenta Filmorea, ale když byl odmítnut, zavedl flotilu do Tokijského zálivu a tam prováděl manévry, aby demonstroval svou sílu. Pod touto pohrůžkou Japonsko povolilo a otevřelo své přístavy. O rok později byla podepsána první mírová obchodní smlouva, s USA, a následovaly smlouvy s Británií, Ruskem, Holandskem a Francií. Tyto tzv. Ansejské dohody měli za následek japonskou vnitropolitickou krizi. Přijetí smluv bylo rozhodnutím Šoguna, ale císař s tím nesouhlasil. Proti byli i samurajové a od r. 1859 se množili atentáty na cizince. Krize vyvrcholila r. 1868, kdy šógun Jošinobu Tokugawa rezignoval. Moc císaře byla obnovena, šogunát skončil.

Tokio 1942 a Tokio dnes



Období Meidži, mezi 1867- 1912. Letopočty ohraničují vládu císaře Meidži, vlastním jménem Mucuhito, který provedl v Japonsku řadu reforem, které ho prudce modernizovali, za podpory západních mocností. R. 1867 vešla v platnost vyhláška, která zakazovala nošení mečů na ulici a zrušila samuraje. Samurajové sice měli dostat důchod, ale ten byl nakonec tak malý, že rychle zchudli. To, anebo hájení tradic a nezávislosti, jak se často uvádí, je vedlo o rok později ke vzpouře, která mohla být potlačena pouze díky tomu, že císařské vojsko už disponovalo puškami a děli. V poslední bitvě u Širojamy byl zbytek armády samurajů zmasakrován. Padlo cca 40 tisíc samurajů a vůdce povstání, Takamori Saigó, spáchal po těžkém zranění Seppuku. Zánik samurajů a rozvoj průmyslu jsou hlavními poznávacími znameními tohoto období. Mimoto bylo součástí reforem přejmenování hlavního města z Edo na Tokio, upevnění císařství a císařské moci, ustanovení parlamentu, sněmu a nejvyššího soudu, zavedení poštovní služby, přijetí jednotné moderní měny a otevření burzy. Vybudovány, nebo inovovány byly nejen průmysl, ale také železnice, armáda, loďstvo a architektura.
R. 1904 se Japonsko dostalo do sporu s Ruskem o Korejský poloostrov a Mandžusko. Spor přerostl v Rusko- japonskou válku, která trvala do r. 1905. Japonsko tuto válku vyhrálo především díky účinějším zbraním, kvalitnějšímu výcviku a vyšší morálce. Díky výhře získalo Japonsko jižní část ostrova Sachalin, rozhodující vliv v jižním Mandžusku a hlavní vliv v Koreji, kterou anektovalo r. 1910.

Takamori Saigó, poslední samuraj



Období Taišó, mezi 1912- 1926. V První světové válce se Japonsko přidalo na stranu Spojenců a r. 1914 vyhlásilo válku Německu. I přes celkově malou účast ve válce, získalo Japonsko za odměnu nadvládu nad několika tichomořskými osrovy a bylo přijato do Společnosti národů. R. 1923 zasáhlo region Kantó na východě ostrva Honšú, zemětřesení o síle 8, 3. Obětí bylo cca 143 tisíc lidí.

Období Šówa, mezi 1926- 1989. V meziválečném období podnikl císař Hirohito cestu do Evropy a stal se tak vůbec prvním japonským vládcem, který kdy vycestoval do zahraničí. Ale na síle začala nabírat armáda. Hospodářskou krizi a růst počtu obyvatel měl být vyřešen invazí do Čínského Mandžuska a pak dál, proti Mongolsku a SSSR. Invazi Japonsko podniklo r. 1931. V Mandžusku vytvořilo loutkový stát Mandžukuo a na trůn dosadilo posledního japonského císaře Pchu- Ia, což Čínskou republiku zrovna nenadchlo. I světové mocnosti byli proti a požadovali ztažení japonských jednotek, ale Japonsko reagovalo vystoupením ze Společnosti národů a ve výbojích do Číny pokračovalo. R. 1932 se údajně armáda už úplně vymkla kontrole vlády, ale novější výzkumy tvrdí, že Hirohito měl kontrolu, nebo alespoň dal souhlas, s děním v Číně, následným masakrům a vstupu Japonska do Druhé světové války.

R. 1936 podepsalo Japonsko Pakt proti Kominterně a přiklonilo se tak k Německu a toto spolčení do Osy potvrdilo ještě r. 1940. Když němci ovládli Francii, rozhodli se japonci využít jejího oslabení a donutili francouzskou vládu podepsat dohodu o společné obraně asijské Francouzské Indočíny, čímž prakticky získali její kontrolu a odrazový můstek pro další výboje. Ale to už toho USA měly dost, zmrazily japoncům aktiva ve svých státech a uvalily embargo na ropu. K tomu se přidaly i další státy, které s Japonskem obchodovaly a tak mělo Japonsko na výběr. Buď se ztáhnout z asijského kontinentu, nebo se pokusit dosáhnout ropných ložisek v Zadní Indii a bojovat. Vybralo se druhou možnost. Británie poslala dva obrnené bitevní křižníky do Indického oceánu, aby Japonsko zastrašila, ale... R. 1941 se ke břehům Havajských ostrovů nenápadně přiblížilo 6 japonských letadlových lodí. 353 letadel vzlétlo a vybombardovalo základnu US Navy Pearl Harbor na ostrově Oahu. Zemřelo 175 japonců a 2388 američanů. Japonci paradoxně zničili většinu bitevních lodí, ale letadlové lodě se v tu dobu všechny nacházeli mimo přístav a právě tyto lodě později sehráli klíčovou roli v Tichomořské válce.
USA vyhlásilo Japonsku válku a oficiálně se tak připojily ke Druhé světové, která se tím stala skutečně celosvětovou.
Japonský útok na Pearl Harbor ochromil americké námořnictvo na půl roku a mělo tedy tuto dobu k pokračování ve svých invazích. R. 1942 se odehrála bitva v Korálovém moři, kterou sice japonci nad USA vyhráli, ale nepodařilo se jim vylodit se v Austrálii a to byl pro Spojence úspěch. Navíc japonsko nedokázalo ztráty nahrazovat tak rychle, jako USA.
Dalším krokem USA byl bombardový letecký útok na Tokio a jeho okolí. Doolittlův nálet měl víc psychologiký dopad, než skutečné ztráty.
Na tahu bylo Japonsko, které chtělo zopakovat svůj úspěch z Pearl harboru a napadnout američany ovládané atolové ostrovy Midway. Souběžně měly být dobyty Aleutské ostrovy. Jenže američanům se krátce před útokem podařilo prolomit japonský komunikační kód, takže překvapení se nekonalo. Americké námořnictvo zničilo všechny japonské letadlové lodě a tím byla válka pro Japonsko prohraná.
Když byla japonská expanze zastavena, soustředily se Státy na získání zpět toho, co japonci před tím získali, Válka v Tichomoří pokračovala. Po získání Aleutských ostrovů byly na řadě Šalamounovy ostrovy a Nová Guinea, kde měli japonci základnu Rabaul. Ale než se američani dostali k Rabaulu, museli získat ostrov Guadalcanal. Bitva o něj se odehrála r. 1943 a Spojenci v ní zvítězili. Byla to, po Midway, druhá klíčová bitva v Tichomořské válce. Následovalo osvobození Marshallových ostrovů a namáhavá bitva o Saipan, na Marianách. Ani v bitvě na Filipínském moři japonci nedokázali obrátit válku ve svůj prospěch. Získání Marián umožnilo američanům zapojit do války letadlové bombardéry a začít ostřelovat japonská průmyslová centra. Následoval výsadek amerických jednotek na Filipínách a tři dny trvající bitva u Leyte, z r. 1944, kde ani použití kamikaze japonce nezachránilo před definitivním rozdrcením jejich flotily.
Ačkoliv byla válka pro Japonsko prohraná a japonská města byla vytrvale bombardována, japonci stále tvrdošíjně bojovali. Jak v bitvě o Iwodžimu, tak v bitvě o Okinawu. Výzvu ke kapitulaci Japonsko odmítlo a nový prezident USA, Harry S. Truman, rozhodl o použití jaderných zbraní. 6. srpna 1945 byla svržena atomová puma Little Boy na japonské město Hirošimu, o tři dny později Fat Man na Nagasaki. Do čtyř měsíců zemřelo v obou městech víc než 200 tisíc obyvatel, z toho většinou civilistů. Následně vyhlásila Japonsku válku i SSSR a v operaci Srpnová bouře osvobodila od japonských jednotek čínské Mandžusko. 15. srpna Japonsko vyhlásilo kapitulaci, podepsalo ji 2. září 1945. Válka v Tichomoří, jako poslední konflikt Druhé světové války, skončila. Poválečné Japonsko přijalo Tři nejaderné zásady, odsuzující národní atomové zbrojení a dodnes je státem, který nejvíc bojuje za úplné odstranění atomové hrozby.

Nagasaki, před a po svržení atomové pumy



Poválečné Japonsko zcela změnilo svůj postoj a reformovalo se. Byla přijata nová ústava a zaveden unikátní hospodářský systém. Při splnění centrálního hospodářského plánu byly poskytovány slevy a podnikání byla ponechána scela volná ruka. Do armády se neinvestovalo, ale do válek se Japonsko na straně USA zapojovalo. Hojně se využívala nejmodernější technika. To všechno mělo za následek vyšvihnutí Japonska na třetí místo ve světovém žebříčku HDP, do konce 60-tých let.
V 70-tých letech Japonsko zasáhla ropná krize, ale když provedlo základní restrukturalizaci ekonomiky a obnovilo své členství v mezinárodních organizacích, hospodářský růst pokračoval., k druhému místu světového HDP. V 90- tých letech nastala ekonomická stagnace.

Období Heisei, od r. 1989. R. 1989 císař Hirohito, nejdéle panující vládce Japonska, zemřel a pro Japonsko nastala nová éra, období Heisei. R. 1995 zasáhlo ostrov Awaji zemětřesení o síle 7, 2. Kvůli složité a zastaralé byrokracii byly zpožděny dávky finanční pomoci a při nové výstavbě porušovány předpisy a používán nekvalitní materiál. Téhož roku zaútočili stoupenci náboženské sekty Óm šinrikjó v Tokijském metru jedovatým plynem sarinem. Tato událost podnítila diskuse o japonské společnosti a náboženské svobodě. R. 2005 se v Japonsku konala výstava Expo. R. 2007 zasáhla Japonsko světová finanční krize.
Japonsko leží na místě, kde se setkávají čtyři tektonické desky, proto se jedná o místo častých zemětřesení a to je třeba důvod, proč mají tradiční japonské domy papírové stěny. Ale 11. března 2011 zasáhlo zemi zemětřesení o síle 8, 9. Silnější od r. 1900 bylo už jen zemětřesení v Indickém oceánu z r. 2004, které mělo sílu 9, 1. Zemeřesení následovala vlna tsunami, vysoká až 39 metrů a je největší zaznamenanou tsunami za posledních 123 let. Hlavní ostrov Hónšú se posunul o 2, 4 m a zemská osa se vychýlila přibližně o 16 cm, čímž se naklonila celá planeta. V jaderné továrně Fukušima I. došlo k havárii, celá oblast je uzavřena kvůli kontaminaci a problémy nastaly i v továrně Onagawa. 5,6 milionu domácností je bez elektřiny. Počet obětí ještě není znám, ale zatím je evidováno přes 15 tisíc mrtvých a 10 tisíc pohřešovaných. Japonsko zažilo nejhorší katastrofu svých dějin a dle odhadů se z nich bude vzpamatovávat několik desetiletí.
Výborně udělané srovnávácí fotografie před a po, jsou na této adrese: http://www.abc.net.au/news/specials/japan-quake-2011/

vlna Tsunami, která zasáhla Japonsko po zemětřesení v březnu 2011



Zdroj: Wikipedie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama