Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Čína

2. srpna 2012 v 0:52 | Sabina Hlavatá |  Asie

Dějiny Číny



Homo erectus žil na území dnešní Číny mezi 2, 24 mil. - 250 tis. lety. Nejstarší nálezy Homo sapiens sapiens jsou dva. Jeden se odhaduje na stáří 67 tisíc let, druhý na 18 tisíc let.
První vládci Číny jsou bohové a mýtické postavy, vyskytující se pouze v legendách a nijak nedoložené. Měli jimi být Tři Vznešení a pět Vladařů.
K prvním třem vládnoucím dynastiím, tzv. Tři dynastie čínského starověku, sice již existují nějaké ty doklady, ale stále ještě jsou polomytické.

Žlutý císař, jeden z legendárních prvních Pěti vladařů



První dynastie- Sia, 2100- 1600 př.n.l. Území které jednotlivé dynastie ovládaly dostávaly zpravidla jméno právě podle vládnoucí dynastie. Sia se nacházela zhruba ve středu Číny. První vládci ještě neměli tituly císařů, ale byli to králové, nebo vévodové. Nálezy z tohoto období jsou hrobky a bronzové předměty.

Dynastie Šang, 1600- 1100 př.n.l. Dynastie sídlila na severovýchodě Číny, kolem Žluté řeky. Panovníci této dynastie obhajovali svou vládu na základě zbožštění svých předků. Součástí tohoto kultu Předků byla téměř každodenní komunikace s nimi za pomoci alkoholového opojení, vykonávání lidských obětí a věštění pomocí zvířecích kostí a želvích krunýřů. Právě díky záznamům věšteb máme o této dynastii docela spolehlivé záznamy a jak z toho vyplívá, v této době vzniklo čínské písmo, tzv. Čínské znaky. Jedná se nejdéle soustavně používané písmo na světě. Společnost té doby byla otrokářská a vedle písma bylo známo zpracování bronzu a výroba hedvábí.

věštba na želvím krunýři, dynastie Šang



Dynastie Čou, 1100- 221 př.n.l. Čou byly kmeny ze západu, které napadli a svrhli dynastii Šang, aby se sami ujali vlády. Aby Čou svržení předchozí dynastie omluvila a legalizovala svou vládu, odvolávala se na tzv. Mandát nebes, na který se od té doby odvolávali všechny dynastie. Šlo o to, že zatímco Šang mohli vládnout díky božským předkům, další dynastie vládnou díky Nebesům a Nebesa propůjčí tu moc pouze tomu, kdo bude vládnout spravedlivě. V praxi to pak znamená, že v Číně se vladařem může stát doslova kdokoliv, což s porovnáním s evropskými králi je přesný opak.
Ale moc Čou postupně klesala. Centrum moci se kolem r. 700 př.n.l. přesunulo ze Západní Čou do Východní Čou a nastalo období Jara a Podzimu, které skončilo r. 476 př.n.l. V oblasti Čou v té době existovalo cca 170 menších celků, z nichž jen asi 12 mělo větší význam, a tyto celky mezi sebou začaly válčit o moc. Na druhou stranu nastal, ale také rozvoj literatury, filosofie a techniky. V této době žil třeba známý filosof a státník Konfucius. Konfucius vyznával humanitu a sebezdokonalování a jeho učení výrazně zasáhlo do dějin čínského náboženství.
Od r. 403 př.n.l až do konce dynastie trvalo období Válčících států. Z předchozích 170 celků už jich zůstalo pouhých 7, ovládaných sedmi významnými rodinami. Toto zmenšování počtu se stalo díky tomu, že se větší celky spojovaly proti menším, které potom ovládly. Takže nešlo o zmenšování území, pouze o vládu. Těchto zbývajících sedm celků a rodin spolu pak dál bojovalo a údajně šlo o ještě brutálnější války. Ale na jejich pozadí se stále rozvíjela kultura- věda a umění. Ve filosofii se Konfuciovým pokračovatelem stal jeho žák Mencius, který ještě rozvinul jeho učení. Byl také vyvinut administrativní systém schopný spravovat i územně rozlehlé státní celky.

Konfucius



Dynastie Čchin, 221- 206 př.n.l. Čchin Š'-chuang-ti byl příslušníkem rodiny Čchin, jedné z výše jmenovaných sedmi rodin, který nakonec vyhrál velké období válek, když zůstal jako poslední na bitevním poli a ovládl území ostatních. Stal se tak sjednotitelem Číny a prvním císařem. Mezinárodně užívaný výraz pro Čínu též pravděpodobně pochází ze jména této dynastie. Prvním hlavním městem sjednocené Číny se stal Sien-jang, poblíž dnešního Si-an. Císař provedl reorganizaci státní správy, takovou zajímavostí je, že platy úředníkům se vyplácely v naturáliích, konkrétně v obilí. :-) Bylo sjednoceno písmo, ustanoveny jednotné míry a váhy, zavedeny měděné a zlaté mince a také začala výstavba Velké čínské zdi. Totiž, již v o období Válčících států existovaly jakési hradby a ty byly teď doplňovány a ucelovány. Ovšem nejde o dnešní Velkou čínskou zeď úplně. Ta dostala svou podobu až za dynastie Ming, tato zeď byla severněji a dnes z ní jsou jen trosky. Ale byl císařem neoblíbeným, protože vládl jako diktátor. Konfuciány a své oponenty pronásledoval a nechal pohřbívat zaživa, spaloval konfuciánské knihy. Výstavba paláců, silnic a monumentální hrobky probíhala formou nucených prací. Jeho hrobka- Mauzoleum císaře Čchin, je známá díky Terakotové armádě. Armádu čítá 8 tisíc vojáků z terakotové hlíny a nenajdete mezi nimi dva stejné. Sochy v sobě ukrývají také mnoho skrytých významů a symboliky. Vedle velikášství a stihomamu ještě v posledních letech života, úzkostlivě dbal na to, aby ho nikdo neviděl. Proto se stala zvláštní věc. Císař r. 210 př.n.l. zemřel a v poslední vůli odkázal zem svému nejstaršímu synovi. Ale to se nehodilo císařovu hlavnímu eunuchovi. A tak přesvědčil prvního rádce a společně utajovali císařovu smrt a zfalšovali jeho poslední vůli. Podle té se měl novým císařem stát nejmladší syn. Tomu nejstašímu pak poslali jménem otce příkaz, aby se zasebevraždil. Plán vyšel. Nejstarší syn se zabil a nejmladší, neschopný a krutý Chu-chaj, se stal císařem a brzy také loutkou v eunuchových rukách. Eunuch pak ještě zvládl obvinit prvního rádce a celou jeho rodinu ze spiknutí a nechat je všechny popravit.
Ovšem jen další přísné tresty, vysoké daně a nucené práce vedly k povstání. A náš neuvěřitelný eunuch se zase předvedl. Z obavy, že bude obviněn z neschopnosti vypořádat se se vzpourou namluvil císaří Chu-chajovi, že je palác obklíčen a přiměl ho tak spáchat sebevraždu. Na trůn pak pomohl jeho synovci. Ale ten se ani nestihl stát císařem. Vládl jako král pouhých 46 dní, než nechal eunucha zavraždit a vzdal se povstalcům. Vůdce povstalců, Liou Pang ušetřil jeho život, ale udělal ho pouhým úředníkem. Bohužel brzy musel předat hlavní město jinému povstalci. Ten už milosrdný nebyl. Synovce zabil, vyplenil hrobku prvního císaře, spálil paláce, včetně posledních kopií konfucijských knih, které první císař ve své knihovně zachoval, když ostatní spálil. Nakonec, ale Liou Pangovi podlehl a ten se stal zakladatelem nové dynastie.

Terakotová armáda, Dynastie Čchin



Dynastie Chan, 206 př.n.l.- 220 n.l. Vláda této dynastie byla mezi lety 9- 25 n.l. krátce přerušena vládou dynastie Sin, proto se dělí na období před Sin- tzv. Západní Chan a období po Sin- tzv. Východní Chan.
Období dynastie Chan je označováno za zlatou éru a sami číňané se označují za Chany. V době Zpadního Chanu bylo hlavním městem Čhang-an, dnešní Si-an. Kočovné kmeny, které Čínu ohrožovaly, byly vytlačeny na východ. Území Číny bylo rozšířeno a její součástí se stala severní Korea a jižní Mandžusko. To výrazně napomohlo obchodu. Obchodovalo se hlavně s hedvábím, vznikla známá Hedvábná stezka a poprvé byla dovezena vinná réva. Byl vynalezen papír.
Dynastie Sin se k moci dostala potom, co se příbuzný a regent nezletilého císaře Wang Mang po palácovém převratu sám prohlásil císařem. Okamžitě zahájil reformy. Např. zavedl nové mince, ale provedl také reformy, které zhoršily postavení už tak chudých rolníků. Situaci mu neulehčila ani Žlutá řeka, která nejprve několikrát protrhla hráz a nakonec úplně změnila svůj tok. Záplavy pak zapříčinily hladomor a další povstání, tzv. Rudých obočí, už Wang Mang nebyl schopen ustát. Nakonec byl povstalci zabit a tak měla dynastie Sin pouze jednoho vládce a dynastie Chan se vrátila k moci.
Období Východního Chan už, ale nedosáhlo slávy prvních Chanů. Mohl za to i fakt, že většina císařů byly děti, od kojenců, do patnácti let. Do vlády se tak mohl zapojit kdokoli vypočítavý od dvora. Proti tomu pak vzniklo několik sekt, které podnikaly povstání. Největší, povstání Žlutých turbanů, se odehrálo r. 184. Ke konci období už byla vláda císařů pouze formální a Čína se rozpadla na tři království.

několik plemen psů pochází z Číny, např. Šarpej byl chován již za dynastie Chan



Období Tří království. Království Cchao-Wej mezi lety 220- 265. Království Šu-chan mezi lety 221- 263. Království Východní Wu mezi lety 222- 280. V tomto období byla Čína rozdrobena na tři království, která mezi sebou bojovala. Všechna království měla svého císaře a všichni tito císaři věřili, že právě oni jsou právoplatnými nástupci dynastie Chan.
Království Cchao-Wej bylo tím nejsilnějším a království Šu-chan zaniklo, protože si ho Cchao-Wej podmanilo. Na dvoře Cchao-Wej měla velké slovo šlechtivká rodina S'-ma a její hlava S'-ma Jen r. 265 odstranil císaře svého království, sám nastoupil na trůn pod jménem Wu Ti a založil další dynastii, dynastii Ťin.

Dynastie Ťin, 265- 420. R. 280 císař Wu ti dobil Východní Wu a Čína tak byla znovu sjednocena. Ale když Wu ti r. 290 zemřel, spory uvnitř dynastie vyústily v sérii vnitřních bojů, tzv. Spory osmi knížat. Nepokojů využili nepřátelské kočovné kmeny a dobily značné území na severu. Dynastii se, ale r. 317 podařilo obnovit svůj vliv alespoň na jihu. Hlavní město bylo přesunuto do Ťien-kchangu, v oblasti dnešního Nankingu. Toto období se pak dál nazývá Východní Ťin, zatímco předchozí bylo Západní Ťin.

Tchao Čchien, slavný čínský básník žijící za dynastie Ťin



V období jižních a severních (nečínských) dynastií, mezi lety 420- 581, byla Čína rozdělena na severní a jižní oblast. Na jihu se vystřídalo 6 vládnoucích dynastií, na severu 16 království. Království měli na svědomí protomongolské kmeny, hlavně Sien-pejové. Ale Sien-pejové uznávali čínskou vzdělanost a tak tuto kulturu neničili. Naopak, uzavírali smíšené sňatky, přejímali domácí kulturu a zakládali panovnické dvory v čínském stylu.
V této době se v Číně začal víc rozšiřovat buddhismus, spolu s příchodem indického mnicha Bódhidharma. Spolu s konfucianismem a taoismem splynul celkem snadno. V každodenním životě se číňané vždy řídili konfuciánskými zásadami, pro rituální očišťování a vymítání zlých duchů vyhledávali taoisty a při pohřebních obřadech vyvolávali buddhistické duchy. Své počátky v této době má i bojové umění Šaolinů- Kunf-fu. Koncem 6. století. byl také vynalezen dřevotisk.

klášter Šaolin, založen v 5. století



Dynastie Suej, 581- 618. Rozdíly mezi životem na jihu a na severu Číny se pomalu stíraly. Na hranicích obou částí žila rodina Jang. A z té právě pocházel vojevůdce, který r. 581 znovusjednotil Čínu a vládl jako císař nové dynastie. V následujícícm období klidu a míru pokračoval kulturní a hospodářský rozkvět země. Byly realizovány velké stavební projekt, jako třeba Velká kanál. Připojena byla severní část Tibetu a jižní Vietnam, ale neúspěšné tažení v Koreji vyčerpalo státní finance a vedlo k povstání, po kterém byl císař vyhnán a r. 618 zabit.

Velký kanál, nejdelší lidmi vybudovaná vodní cesta na světě



Dynastie Tchang, 618- 907. Novým císařem se stal jeden z generálů zapojených do povstání. R. 627 se císařem stal Tchaj-cung, jeden z nejúspěšnějších císařů všech dob, za jehož vlády započalo v období prosperity a rozmachu. Provedl řadu důležitých reforem ve státní správě, zemědělství, vojenské oblasti i obchodě. Za jeho vlády došlo k významnému územnímu rozmachu, na jihu byl k říši připojen severní Vietnam, na západě rozsáhlé oblasti ve Střední Asii a po dlouhých bojích i Korea. Metropole Čchang-an (dnešní Si-an) se stala největším městem tehdejšího světa. Rozjov nastal i v umění, především v básnictví. Na sklonku života císaře Tchaj-cunga získávala stále větší moc jedna z jeho konkubín, která po jeho smrti roku 647 vládla jako císařovna Wu Ce-tchien do roku 705. Ale zvětšující se území vyčerpávalo státní finance tak se v podstatě opakovala situace z dřívějška. Začalo docházet k povstáním, vzdálenější konce říše přestalo být možné kontrolovat a oslabení moci dynastie vedlo k jejímu pádu.

mapa Číny za dynastie Tchang



Období Pět dynastií a deset království, mezi lety 907- 960. Po pádu dynastie Tchang byla Čína opět rozdělena na severní a jižní část. Zatímco na severu se vystřídalo pět dynastií, na jihu existovalo deset království. Tentokrát nebylo rozdrobení tak chaotické a sjednocení přišlo ze severu.

Dynastie Sung, 960- 1279. Po dalším sjednocení obrátila Čína pozornost na sever, k nepřátelské kitanské říši Liao. Po první porážce následovala rozvleklá válka, která kvůli neschopnosti vítězství žádné strany skončila mírem. Ovšem džurdženský stát Ťin byl úspěšnéjší. Porazit Kitany a zajal čínského císaře. Části císařské rodiny se podařilo uprchnout na jih. Sever pk byl připojen k Ťin a na jihu pokračovala dynastie Sung, v období Jižní Sung.
Říši Ťin vyvrátili r. 1234 mongolové, ale pro Čínu to znamenalo jen nového a ještě nebezpečnějšího nepřítele. R. 1274 vpadla do Číny dvěstětisícová mongolská armáda a dobytí hlavního města Li-an a zajetí císaře znamenalo konec dynastie Sung. Poslední centrum odporu bylo zlikvidováno r. 1279 porážkou poslední sungské flotily poblíž Kantonu.
Ale jinak bylo dlouhé období dynastie Sung velmi úspěšným. Poprvé byly zavedeny papírové bankovky, bylo založeno vojenské námořnictvo, poprvé byl použit střelný prach a kompas. R. 1045 kovář Pi- Šeng vynalezl knihtisk, ale ten kvůli počtu znaků v čínském písmu neznamenal takovou revoluci, jako později v Evropě. Technologie, věda, filosofie, matematika, inženýrství a další intelektuální činnosti v říši Sung vzkvétaly. Rozkvět měl za následek obrovské znásobení obyvatelstva.

dřevěná soška bohyně Kuan-jin, dynastie Sung



Mongolská dynastie Jüan, mezi lety 1271- 1368. R. 1206 sjednotil Temüdžin mongolské kemny, stal se prvním velkým chánem- Čingischánem a tak vznikla Mongolská říše, svého času druhá největší říše v dějinách lidstva. R. 1274 se součástí Mongolské říše stala Čína, kterou dobil a připojil Čingschánův vnuk Kublaj-chán a založil tu novou dynastii Jüan. Hlavním městem se poprvé stal Khanbalik, dnešní Peking. Ale mongolové nebyli připravení spravovat obrovskou říši, kterou vytvořili. Ta se nakonec rozpadla na čtyři části, tzv. Chanáty. Pod Jüanskou dynastii spadala Čína, Mongolsko a připojen byl Myanmar- dnešní Barma, a Korea. Další invaze se Kublajovi nepodařily. Nicméně kultura na dvoře Kublaj- chána oslnila i benátského kupce Marca Pola, který zde pobýval mezi lety 1275- 1292 a vše pak vylíčil v jasných barvách ve svém díle Milion. Není se čemu divit, Kublaj hostil na svém dvoře vědce, umělce a zástupce jednotlivých náboženství a států, včetně evropských.
Z dlouhodobého hlediska však mongolové nedokázali kontrolovat rozsáhlou emi, která navíc o nadvládu cizího národa nestála. Stát chudl a rozsáhlé povodně z r. 1351 spokojenosti zrovna nepřidaly.

budování terasovitých rýžových polí začalo za dynastie Jüan



Dynastie Ming, mezi lety 1368- 1659. Oslabenou mongolskou dynastii svrhl žebravý mnich, vůdce povstání, Ču Jüan-čang, který jako císař Chung-wu založil dynastii Ming, která se stala nejstabilnější a nejdéle vládnoucí čínskou dynastií. R. 1368 se prohlásil císařem, ale definitivně vyčistit zemi mu trvalo dalších třináct let.
Říše Ming pozvedla Čínu na světovou úroveň. Během vládnutí dynastie byla dostavěna Velká čínská zeď do podoby, jak jí známe dnes.
Z tohoto období pocházejí tři ze Čtyř klasických čínských románů, což jsou čtyři velká románová díla, terá byla vybrána čínskými učenci jako nejvýznamnější díla čínské literatury. Jedná se o díla Příběhy od jezerního břehu, Příběhy Tří říší, Putování na západ a poslední, en v červeném dmě, byl napsán r. 1791.
V Pekingu nechal císař vybudovat nové císařské sídlo, známé Zakázané město. Komlex budov ve vnitřní části města, obehnaný zdí a vodním příkopem. Stavba byla dokončena r. 1420 a o rok později bylo hlavní město přesunuto právě do Pekingu, z Nankingu. V Zakázaném městě se směl zdržovat jen císař s doprovodem, ostatním byl vstup zakázán pod trestem smrti. Nepřístupné bylo až do r. 1911.
Velký rozmach prožívala v době Ming i námořní plavba. Byla vybudována mocná flotila, která podnikala dálkové plavby. Nejúspěšnějším byl admirál Čeng Che, který se během sedmi výprav dostal až do východní Afriky a významně tak napomohl rozšíření čínského obchodu. Zvláštností flotily byl počet lodí, kterých bylo snad až 250, ale především obrovské rozměry plavidel (největší tzv. Lodě pokladů), o kterých s dodnes debatuje.
Konec dynastie Ming byl zapříčiněn několika faktory. R. 1556 postihlo Čínu obrovské zemětřesení, o síle zřejmě až 8,3 stupňů, kterému za obět padlo cca 830 tisíc obyvatel. Zemětřesení sice nebylo nejhorší katastrofou v dějinách země, ale škody byly obrovské. A pak tu byli nepřátelé. Čínské lodě napadali především japonští piráti a japonský vpád do Koreje r. 1592 sice dynastie ještě zvládla, ale následující válka odčerpávala finance znatelně. Oslabení hospodářství vedlo k povstáním. Při největším r. 1644 dobili povstalci Peking. Číňané zavolali na pomoc mandžuská vojska, která byla vpuštěna do země. Ale mandžuové využili situace a povstalce sice porazili, ale vyhlásili novou dynastii. Poslední císař dynastie Ming spáchal sebevraždu. Dynastie sice ještě pokračovala s hlavním městem v Nankingu, jako Jižní Ming, ale nakonec r. 1659 nové mandžuské dynastii podlehla.

Velká čínská zeď, Zakázané město, model Lodi pokladů v porovnání s Kolumbovou lodí



Mandžuská dynastie Čching, mezi lety 1644- 1911. Mandžuové byli potomky džürčenských kmenů z říše Ťin. Mandžui začali sami sebe nazývat až se vznikem dynastie Čhching, r. 1836. V té době vzniklo také mandžuské písmo. První čchingští císařové platili za nejdynamičtější v celých čínských dějinách. Po upevnění moci se vrhli na rozšiřování říše a za vlády této dynastie bylo území Číny největší ve svých dějinách. Dobytí území provázely vlny čínských osadníků, kteří se pokoušeli původní obyvatelstvo asimilovat. Na Sibiři se pak sráželi s ruskými dobrodruhy a lovci kožešin, ale r. 1689 byla uzavřena mírová Něrčinská smlouva. Mandžuové se snažili zachovat si vlastní identitu a zdůrazňovali rasovou čistotu. Zakázali smíšené čínsko- mandžuské sňatky a podporovali odlišnosti ve zvycích. Severní Mandžusko bylo přistěhovalcům uzavřeno a spravovala ho ryze vojenská vláda. V 18. století začala v Evropě Průmyslová revoluce a Čína ztratila post nejvyspělejší země.
Díky britské Východoindické společnosti získala Británie výhradní monopol na obchod s Čínou. Ale císaři dělali všechno proto, aby tento obchod omezili a kontrolovali. Výsledkem však bylo pouze korupční prostředí a znevýhodnění cizinců. Dalším problémem bylo, že britové chtěli čínské zboží, především hedvábí a čaj, ale neměli zboží na oplátku. Jejich hlavní komodita, vlněné látky, v Číně neměly cenu. Nakonec britové našly vhodnou protiváhu. Opium. Tato droga se v Číně stala velmi žádanou. Odhaduje se, že r. 1835 bylo cca dva miliony číňanů závislých. Taková situace ovšem vedla k hospodářské krizi. R. 1799 byl proto import opia zakázán. A tak, jak už to tak bývá, vznikl černý trh, vesele prosperoval a korupce, mnohdy závislých úředníků, bujela. Proto bylo r. 1839 vydáno ještě mnohem přísnější rozhodnutí. Cizí dovozci opia měli být potrestáni stětím a čínští překupníci uškrcením. Ovšem britská vláda nehodlala nechat popravovat své občany a tak vypukla První opiová válka. Skončila r. 1842 vítězstvím Británie. Británie získala mnoho výhod, ale obchod s opiem legalizován nebyl.
Ovšem díky těmto událostem došlo k prudkému poklesu hospodářské situace Číny a opět začaly vzpoury. Nejvýznamnější bylo povstání Tchaj-pching (1850-1864), během kterého povstalci v době svých největších úspěchů kontrolovali většinu celé jižní Číny. Přesto se však všechna povstání podařilo mandžuským císařům potlačit.
Posledním císařem mandžucké dynastie a císařem vůbec, byl Pchu-I. Narodil se r. 1906. Korunován byl ve dvou letech, v Zakázaném městě a až do svých osmnácti Zakázané měto nikdy neopustil. Čínou zmítalo revoluční hnutí a r. 1912 byl Pchu-I sesazen. R. 1917 byl sice znovu korunován, ale funkce mu nevydržela ani dva týdny. Bývalý císař byl vykázán ze Zakázaného města, které bylo otevřeno veřejnosti jako muzeum a žil jako chudák. R. 1932 podnikli japonci invazi do Mandžuska, kde ustanovili loutkový stát Mandžukuo. Pchu-I byl jmenován jeho vůdcem. Ale v závěru 2. světové války byl zajat sovětskou armádou a souzen jako válečný zločinec. Po devíti letech strávených v čínském vezení, žil a pracoval jako obyčejný člověk. A stejně tak byl po své smrti r. 1967 i pochován.

poslední čínský císař, Pchu-I



Čínská republika byla vyhlášena r. 1912 a prvním prezidentem se stal Sunjatsen, zakladatel a hlavní představitel Čínské národní strany- Kuomintang. Tato strana byla jedinou vládnoucí stranou v Číně, až r. 1921 vznikla Komunistická strana Číny. Země byla politicky rozpolcena a vypukla občanská válka za národní sjednocení, která měla být součástí Studené války. A do tohoto stavu vypukla Druhá světová válka. Japonci r. 1937 podnikli invazi do Číny a rozpoutali Druhou čínsko- japonskou válku. Japonci se dostali až do hlavního města tehdejší Číny, Nankingu a páchali tu neuvěřitelné krutosti, známé jako Nankinský masakr. Během masakru byli hromadně popravováni zajatí čínští vojáci, ale i znásilňovány, mučeni a vražděni civilisté. Přesný počet obětí není znám. Podle jednoho odhadu bylo zavražděno 230 tisíc lidí, jiný odhad tvrdí až 430 tisíc. Třetina města a třičtvrtě obchodů bylo vypáleno a vyrabováno. Tento akt byl označen za válečný zločin a japonci za něj byli po válce souzeni Tokijským tribunálem. Odsouzeno bylo několik velitelů, ale hlavní viníci, císař Hirohito a jeho strýc, souzeni nebyli. Sětová válka donutila Kuomintang a Komunisty spolepracovat, ale sotva r. 1945 skončila, občanská válka pokračovala. A to až do r. 1949 kdy komunisté vyhráli. Kuomintang se stáhl na Tchaj-wan, kde dodnes existuje Čínská republika, ale pevninská Čínská lidová republika, kterou vítězní komunisté vyhlásili, její samostatnost neuznává. Napětí mezi oběma státy trvá dodnes a fakticky občanská válka ještě neskončila.
Čínskou lidovou republiku vyhlásil r. 1949 komunistický vůdce Mao Ce-tung. Mao Ce-tung byl nadšeným ideologistou a okamžitě začal s tranzformací Číny podle komunistického vzoru a vytvořil tak vlastní variantu marxismu- Maoismus. Byla uzákoněna pozemková reforma, znárodněna průmyslová výroba, a vyhlášeny programy gramotnosti, očkování, zvýšení kvality zemědělství a další. Okamžitě byli také anektovány sousední území, r. 1949 Východní Turkestán a r. 1950 Tibet. Dnes se jedná o autonomní oblasti Sin-ťiang a Tibet. Vládce Tibetu, čtrnáctý dalajláma, byl ponechán, ale pozemkové reformy vedly r. 1959 k ozbrojeným vzpourám proti čínské nadvládě. Politika Mao Ce-tunga nedovolovala jakékoliv projevy nelibosti vůči režimu a tak dalajláma uprchl ze země na poslední chvíli. Dodnes žije v exilu a jezdí po celém světě, kde hledá pomoc pro osvobození své země.
ČLR figurovala také v Korejské válce, probíhající mezi lety 1950- 1953.
R. 1956 byla vyhlášena kampaň Sta květů, v jejímž rámci byli intelektuálové vyzváni, aby dali kritikou podněty pro další zlepšení země. Když se, ale kampaň postupně zvrhla v kritiku vládního režimu, následovala kampaň proti pravičákům, která odsoudila statisíce lidí, převážně intelektuálů, k smrti nebo k převýchově. R. 1958 byl vyhlášen Velký skok vpřed ve kterém se mělo za pomoci adikálních opatření dosáhnout rychlého zvýšení produkce. Ale výsledkem byl hladomor, kterému za oběť padlo 20- 40 milionů lidí a ekonomický propad. R. 1959 odřízl Mao Ce-tung Čínu od většiny zemí komunistického sovětského bloku. Údajně byl přesvědčen, že se blíží atomová válka se SSSR a započal mohutné zbrojení, které jen podpořilo hospodářský propad. Někdy v této době začala Čína také regulovat počet dětí. V současné době platí, že páry z nichž oba jedinci pocházejí z jedináčků mohou mít dvě děti, v rozmezí čtyř let. Komu dítě zemřelo, nebo má handicapované, může si pořídit druhé. Všichni ostatní mohou mít pouze jedno dítě. R. 1964 se Čína zařadila mezi státy disponující atomou výzbrojí. R. 1966 byla vyhlášena Kulturní revoluce. Jejím cílem mělo být vymýcení starých zvyků a přerod v moderní společnost. Důsledkem byl vznik tzv. Rudých gard, obránců kultu Mao Ce-tunga, kteří zatýkali každého nepohodlného, přičemž jako záminka stačila znalost cizího jazyka, pobyt v zahraničí, vlastnictví cizojazyčné knihy, nebo fakt, že u sebe osoba v danou chvíli neměla Rudou knížku. Krutost těchto gard byla neuvěřitelná. Při výsleších používali 75 způsobů mučení a dopouštěli se dalších zločinů. Nepřirozenou smrtí zemřelo údajně 7, 73 milonů lidí.
Ke konci života už Mao Ce-tung pomalu ztrácel svůj vliv, především už se díky svým neúspěchům nedokázal postavil nové komunistické generaci. Když r. 1976 zemřel, stala se vdova po Mao Ce-tungovi, Ťiang Čching vůdcem skupiny známé jako Gang čtyř, která měla hlavní úlohu při Kulturní revoluci a nyní se pokoušela převzít moc v zemi. To se gangu, ale nepodařilo a všichni jeho představitelé, včetně vdovy byli odsouzeni ze spiknutí proti státu. Trest smrti byl později změněn na doživotí, ale nakonec byli všichni propuštěni. Ťiang Čching spáchala r. 1991 sebevraždu.
S novým vůdcem došlo ke zlepšení ekonomické situace a částečnému uvolnění mezinárodních vztahů.
R. 1989 došlo k protestům studentů, které byly sice potlačeny, ale komunistické vedení země se generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách.
R. 1997 byl k ČLR připojen Honkkong a r. 1999 Macao.
R. 1999 byl vyhlášen tzv. Boj proti zlým kultům. Jeho terčem jsou náboženské skupiny, které nepodléhají komunistickému vedení. Což jsou třeba křes´tané, budhisté a další.
R. 2003 vytvořila současná vláda koncept Harmonická společnost, který má vycházet ze socialismu sloučeného s demokracií a podporovat myšlenky konfuciánství, ale všechno naznačuje, že se jedná jen o další propagandu. Pronásledování, nesvoboda, propaganda, zatýkání, mučení, cenzura, to všechno jsou běžné praktiky současné Číny. I ekonomický růst je vykoupen devastací životního prostředí a pošlapáváním lidských práv.
Současným prezidentem je Chu Ťin-tchao.

mapa dnešní Číny



Zdroj: Wikipedie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama