Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Austrálie

16. srpna 2012 v 1:13 | Sabina Hlavatá |  ostatní kontinenty

Dějiny Austrálie



Austrálie, oficiálně Australské společenství, je stát na jižní polokouli, který je součástí stejnojmenného kontinentu. Stát je tvořený samotnou Austrálií, dále pak velkým ostrovem Tasmánií a množstvím menších ostrovů v Jižním, Indickém a Tichém oceánu. Jako kontinent je nejmenším a s nejnižší průměrnou nadmořskou výškou. Součástí kontinentu Austrálie je i Papua Nová Guinea a Indonésie. Ale součástí kontinentu ani státu není Nový Zéland.

Původní obyvatelé, nazývaní Aboridžinci, nebo též Austrálci, přišli do Austrálie před cca 42 tisíci let, pravděpodobně přes tehdejší pevninský most z Jihovýchodní Asie. V té době byl kontinent zarostlý tropickým dešťovým pralesem a žila tu zířata, jako třeba gigantičtí klokani nebo vačnatci Diprotodoni o velikosti nosorožce, dál ohromní ptáci a ještěři. Ale to všechno se změnilo s příchodem člověka. Za cca tisíc let Aboridžinci obří býložravce vyhubili a smíšený prales vystřídaly menší rostliny s kožovitými listy.
Ale Aboridžinci dokázali i jiné věci, než ničit. Jejich skalní rytiny jsou staré cca 20 tisíc let a patří tak k nejstaršímu skalnímu umění na světě. Nejradši tvořili na skalních dominantách a námětem byl převážně každodenní život a činnosti domorodců, ale hlavně jejich náboženská víra. Přitom používali čtyři základní barvy. Bílou pro starost a bolest, černou pro pomstu a smrt, žlutou pro hněv a bojovnost a červenou pro radost a lásku.

Aboridžinské umění se nachází i na patrně nejznámnější skalní dominantě Austrálie- Ayers Rock, neboli Uluru



Tasmánští Aboridžinci byli potomky australských Aboridžinců a do Tasmánie se dostali asi před 30 tisíci lety. Stejně jako jejich australští předci, se dělili do kmenů, živili se lovem a sběrem a žili kočovně. Jejich víra byla založena na úctě k zemi a víru v tzv. Čas snů.
Zajímavostí Tasmánských Aboridžinců bylo, že asi před 3500 lety z nějakého důvodu přestali jíst a lovit ryby. Když je před nimi později Evropané konzumovali, dívali se na ně s neskrývaným odporem.

Aboridžinec



Ačkoliv se již od dob Římské říše vyskytovaly úvahy o tzv. terra australis incognita, neznámé pevnině na jihu zeměkoule, objevili Evropané Austrálii poměrně pozdě. Fernão de Magalhães plul kolem ní na své plachetnici docela blízko, již počátkem 16. století. Stejný osud potkal mořeplavce Luise Váeze de Torres, který na plachetnici proplul mezi Austrálií a Novou Guineou. A tak teprve Holanďan Willem Janszoon byl první, kdo r. 1606 prokazatelně vstoupil na australskou pevninu v její severní části (Cape York). Země, kterou nalezl, byla močálovitá a lidé nepřátelští. Nazval ji "Nieu Zelandt" po nizozemské provincii Zeeland, avšak toto jméno se nevžilo a později je použil další Holanďan Abel Tasman pro Nový Zéland.
Abel Tasman připlul k Austrálii z jihu r. 1642 a narazil přitom na ostrov, který pojmenoval po guvernérovi Východoindické společnosti Zemí Van Diemena, který je však od r. 1855 zván po něm. Tehdy se však domníval, že Austrálie a Tasmánie tvoří dohromady jednu pevninu. Tu Tasman nazval Nové Holandsko, měla pro ně nesnesitelné podnebí a hospodářsky byla pro ně zcela bezvýznamná. Místo Austrálie se proto soustředili na mnohem výnosnější Indonésii. Historie poskytla Austrálii ještě jednou oddychový čas, zvláště když o polovinu století později anglický pirát William Dampier potvrdil názor, že Austrálie prý není hospodářsky zajímavá. Teprve kapitán James Cook se na věci díval jinak.

James Cook se narodil r. 1728 v Mart u Yorku, ve Velké Británii. Od třinácti let pracoval jako plavčík na uhelné lodi. V té době se samovzdělával ve všech námořních oborech. R. 1755 nastoupil jako kormidelník válečného loďstva a r. 1759 se zúčastnil plavby do Severní Ameriky v rámci války s Francií. Vynikajícím způsobem tehdy zmapoval ústí řeky Svatého Vavřince, proto od r. 1763 pokračoval mapováním severního pobřeží Kanady.
R. 1768 byl vyslán na svou první tichomořskou expedici. Výpravu pořádala Královská společnost nauk a oficiálním posláním bylo pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč, které mělo sloužit k určení vzdálenosti Venuše od Slunce. Toto pozorování Cook o rok později na Tahity provedl. Ale měla to být jen zástěrka pro skutečný tajný cíl výpravy- prověření, jestli Nový Zéland je nebo není součástí onoho záhadného kontinentu Terra Australis. Ještě ten rok Cook Nový Zéland obeplul a teorii tak vyvrátil. Před opuštěním oblasti se musel Cook rozhodnout, kterou trasou se vrátí do Anglie. Nakonec se rozhodl k návratu západním směrem s tím, že prozkoumá východní pobřeží Nového Holandska (Austrálie), které bylo v té době zcela neprozkoumané. A tak r. 1770 přistál se svou lodí Endavour, jako první u východního pobřeží v zátoce, která působila rajským dojmem. Tvořila ideální kotviště, byla plná bujné vegetace. Nazval ji Botanická zátoka (Botany Bay). Známky života pozorovali teprve po třech dnech. Při další plavbě uvízla loď na korálových útesech. Během opravy lodi mořeplavci dále prozkoumávali okolí včetně vnitrozemí a Cook vyhlásil východní část pevniny oficiálně za kolonii britské koruny, jež se měla jmenovat Nový Jižní Wales. Domů se výprava vrátila r. 1771, díky malárii ve značně ztenčeném počtu.
Na svou druhou velkou plavbu se Cook vydal r. 1772 a k diszici dostal tentokrát dvě lodi. Resolution a Adventure. Účelem výpravy bylo obeplout Zeměkouli po největších možných jižních zeměpisných šířkách opět s cílem nalézt Terra Australis a dále pak podle možností provést průzkum dalších, dosud neprobádaných oblastí oceánů. Rok po vyplutí se Cook vylodil na Cookových ostrovech, které ovšem pojmenoval Herveyovy ostrovy. Poprvé také překročil Jižní polární kruh. Objevil i další ostrovy a skutečně se mu podařilo obeplout Zemi. R. 1775 po návratu do Anglie byl povýšen do hodnosti kapitána a za zprávu o prevenci proti kurdějím byl vyznamenán.
Na třetí a poslední plavbu se vydal r. 1776 s loděmi Resolution a Discovery. Tentokrát byl oficiálním důvodem plavby návrat Omaie, mladého domorodce, kterého do Anglie z Tahity přivezl Tobias Furneaux. Skutečným a tajným účelem výpravy však tentokrát bylo nalezení tzv. Severozápadního průjezdu. Cesty mezi Tichým a Atlantickým oceánem podél severního pobřeží Kanady. Místo toho objevil souostroví, které pojmenoval Sandwichovy ostrovy, ale které dnes známe jako Havajské ostrovy. Severozápadní průjezd ovšem hledal Cook marně. Nakonec se na zimu r. 1779 vrátil na Tahity a to se mu stalo osudným. Dostal se do konfliktu s domorodci a při pokusu zajmout jejich náčelníka byl v následné šarvátce s nimi zabit.

James Cook



Když r. 1776 vyhlásili Spojené státy Americké svoji samostatnost, neměla Anglie kam posílat své vězně. A tak se jim náramně hodila právě před šesti lety Jamesem Cookem objevená a zabraná Austrálie. A tak r. 1788 spustilo prvních 11 lodí, známá První flotila (First Fleet) pod velením kapitána Arthura Phillipa, kotvy v ústí řeky Parramatta. Kapitán Phillip pojmenoval tuto zátoku Sydney Cove po tehdejším anglickém ministru vnitra lordovi Sydneym a založil v Parramattě, dnešní čtvrti Sydney, první sídliště nové kolonie- Nového Jižního Walesu. Za den založení této kolonie se považuje 26. leden 1788, toto datum se dodnes v Austrálii slaví jako Australia Day- Australský den. First Fleet měla na palubě 191 žen a 568 mužů- trestanců. Aboridžinců žilo v té době v Austrálii 500 tisíc až milion.
První roky existence kolonie nebyly lehké, v jejím čele byli krutí vojáci. Vládla zde korupce a hlad. Vedle trestanců přijeli do Austrálie i první svobodní osadníci, i ti však podléhali rozmarům vojáků. Ti si svoji moc upevnili také tím, že se zmocnili důležitého obchodu s rumem. Jejich vojenský sbor tak vešel do dějin pod názvem "rum corps". Přesto se osada rozrůstala. Asi nejvýznamnějším důstojníkem této doby byl William Bligh, který překonal na lodi Bounty vzpouru námořníků. Pokusil se zavést v kolonii pořádek, byl však sesazen vojáky.
Pro Aboridžince znamenalo osídlení evropany pohromu. Často docházelo k potyčkám, domorodci nebyli považováni za lidi a osadníci je zabíjeli s tím, že je ohrožují. Evropani také zavlékali mezi původní obyvatele nemoci a jejich počet byl rychle decimován. Do r. 1920 byl jejich počet ztenčen o cca 250 tisíc.
Tasmánii osídlili Evropani r. 1803, samostatnou kolonií se stala r. 1825, kdy se hlavním městem stal Hobart. Situace pro Tasmánské Aboridžince zde byla úplně stejná. Před kolonizací obývalo ostrov cca 3- 15 tisíc původních obyvatel. Napětí s osadníky vyvrcholilo v Černou válku mezi lety 1828- 1832, po které byli přeživší domorodci dobrovolně přesídleni na Flindersův ostrov. Zde následkem zavlečených onemocnění a nízké míry porodnosti postupně vymírali. Posledních 47 přeživších Tasmánců bylo přesídleno do Oyster Cove na hlavním ostrově, zatímco jejich děti byly poslány do sirotčince v Hobartu. Poslední čistokrevná Tasmánka Truganini zemřela r. 1876, několik tisíc dnešních obyvatel Tasmánie je však jejich potomky, což je důsledkem vztahů tasmánských žen a evropských osadníků.

poslední čistokrevná Tasmánská Aboridžinka Truganini, zemřela r. 1876



Nadvládu Rum corps a Austrálii se podařilo přemoci guvernéru Lachlanovi Macquariemu r. 1809 tím, že přijel z Anglie s vlastním vojskem. Pod jeho správou dosáhla kolonie prvního velkého rozkvětu. Byly založeny nové osady. Tři badatelé, William Wentworth se dvěma společníky, se jako první odvážili přejít hory Blue Mountains a proniknout dále do vnitrozemí, kde objevili rozsáhlou oblast úrodných pastvin. Kapitán John Macarthur položil základní kámen k pozdějšímu blahobytu Austrálie tím, že zde zavedl chov ovcí Merino.
Další kolonií založenou po Tasmánii byl r. 1824 Queensland, který vznikl jako další trestanecký tábor. R. 1859 získal svoji nezávislost.
Zapadní Austrálie vznikla r. 1829, jako svobodná, tedy bez trestanců. Ale později dovozy trestanců dovolila, protože je osídlenci potřebovali jako pracovní sílu.
V Londýně zatím vznikla myšlenka, že by se australská půda mohla prodávat osídlencům ještě doma, v Anglii. Tento nápad byl nakonec r. 1834 schválen parlamentem jako South Australia Act. R. 1836 se pak první přistěhovalci vylodili v nové kolonii, Jižní Austrálii. Zajímavostí této kolinie byla náboženská svoboda.
Méně šťastný průběh mělo založení kolonie Victoria. Její první osadníci, kteří se již r. 1803 usadili na březích zátoky v přístavu Port Phillip Bay, strhli již po krátkém čase své přístřešky, když byli zdoláni tvrdými životními podmínkami a znechuceni odpovědnými politiky. Své stěstí našli na blízkém ostrově Tasmánie. Až r. 1835 podnikli druhý, již úspěšný kolonizační pokus. R. 1837 bylo založeno město Melbourne a konečně r. 1851 byla zřízena i kolonie Victoria. Příčina toho, že se již v témže roce objevila nová kolonie na prvních stránkách novin po celém světě, byla však úplně jinde...

Zlato se v Austrálii nacházelo sporadicky už dříve, ale teprve r. 1851 spustil Edward Hargraves zlatou horečku, když díky zkušenostem z Kalifornie veděl co má hledat, a našel zlato v Novém Jižním Walesu. Hned po zveřejnění se dali do hledání spousty hledačů (diggerů). Zlato bylo objeveno i v dalších oblastech, především ve Victorii a později rovněž v Queenslandu a v Západní Austrálii. Denně přivážely lodě nové diggery z Evropy, Ameriky a Číny. Bydleli ve stanech kolem nalezišť a založili tak mnoho nových osad. S diggery připlouvali i lehkováné dámičky (i známá Lola Montezová, která pletla svými tanci hlavu již bavorskému králi Ludvíkovi I.). Anglická vláda r. 1854 zastavila transporty trestanců do Austrálie, neboť od této doby již byla spíše snem než trestem. Zlatokopové se čím dál více snaili mluvit do politiky. Když chtěla vláda zvýšit daně z nálezů zlata, dolo v osadě Eureka ke srážce s policií. Přestože diggeři podlehli, musela nakonec vláda trochu ustoupit. Hledači si vymohli právo spolurozhodování, a tak spolu se zlatou horečkou začala i demokratizace Austrálie. Jenom Číňané, kteří sem přijíděli ve velkém počtu ze stejného důvodu jako ostatní diggeři, naráželi ještě dlouho na rasistické předsudky.

licence na dolování zlata v oblasti v Jižní Austrálii z r. 1853



Austrálie prožívala zlatý věk, ale rozdělení na kolonie/státy se stalo problémem. Každá kolonie hospodařila totiž samostatně a měla odlišné poštovnictví, mezi sebou vysoká cla a jejich železnice měly odlišnou šířku kolejí. To překáželo především podnikatelům, kteří požadovali hospodářské sloučení kolonií. Tyto federalizační myšlenky přišly Angličanům ve staré vlasti vhod, protože se obávali o úspěšnou vojenskou obranu Austrálie, jejíž zajištění mohlo být zaručeno pouze sjednocenou Austrálií. A tak dne 1. ledna 1901 vzniklo Australské společenství, ovšem stále zůstavalo pod britskou nadvládou, zastoupené generálním guvernérem. Prvním australským zástupcem byl Edmund Barton. Bylo také třeba zvolit nové hlavní město. Hlavními kandidáty se staly Sydney a Melbourne, ale nakonec bylo vybráno zcela nové místo, zhruba napůl cesty mezi oběma městy. R. 1911 bylo z části Nového Jižního Walesu vybráno Teritorium hlavního města (ACT, Australian Capital Territory) a založeno jako hlavní město (od r. 1927) Canberry.

hlavní město Austrálie, Canberry



Mezitím se ji více ne 80 % obyvatel Austrálie narodilo právě zde, a tak se u nich vyvinulo pravé australské povědomí. Přistěhovalectví bylo sice podporováno i nadále, také před První světovou válkou dosáhl počet obyvatel Austrálie počtu pěti milionů, ale na druhou stranu chtěli zůstat "mezi svými". Parlament vydal zákon White Australia Policy, který ztěžoval přistěhovalectví především Asiatům a upřednostňovány byly také některé náboženské skupiny, např. katolíci nebyli tak oblíbení jako protestanti. Zvlátě nežádoucí přistěhovalci pak museli absolvovat záludné zkoušky, jejich úskok spočíval v tom, že pravopisná zkouška mohla být požadována v jakémkoliv evropském jazyce! Tak např. německy píšící židovský čech Egon Erwin Kisch musel r. 1936 napsat diktát v gaelštině, a samozřejmě neuspěl.

Když r. 1914 vypukla První světová válka, vyslechli Australané tuto novinu s nadšením a do velkých měst se ze všech koutů země hrnuli dobrovolníci a hlásili se do kasáren. Osmanská říše, která bojovala na straně Německa, ohrožovala britskou moc nad strategicky důležitým průplavem Dardanely. V letech 1915- 1916 zde pak proběhla bitva o Gallipoli, ve které bojovaly pod britským vedením i Australané a Novozélanďané, oddíly ANZAC (Australia and New Zeland Army Corps). Byly však vinou neschopného plánování anglického velení a početní převahou Turků poraženy. Australané zde poprvé pocítili, že jejich zájmy nejsou vždy totožné s těmi britskými. Toto přesvědčení se dnes nazývá "zrod národa" (Birth of a Nation). Špatné zprávy se rychle rozšířily a zájem o vojenskou službu poklesl. Přesto Australané bojovali i jinde. V bojích ve Francii celkem padlo 60 tisíc australských vojáků.

Památník obětem První světové války, Melbourne



Krach na Wall Street z r. 1929 zasáhl i tak vzdálenou zemi, jakou je Austrálie. Ceny vlny a pšenice, dvou hlavních australských vývozních položek, klesly na nejnižší cenu a následkem byla nezaměstnanost. Kdy r. 1939 chtěl předseda vlády slavnostně zahájit přestřižením pásky provoz přes nový most v Sydney, předešel ho muž na koni, který přesekl pásku šavlí. Byl to člen skupiny Hitlerových stoupenců, kteří ve fašismu spatřovali řešení hospodářského úpadku.

Když r. 1939 vypukla Druhá světová válka, Austrálii zastihla tentokrát zcela nepřipravenou. Loďstvo sestávalo ze dvou křižníků. Armádní letadla byla naprosto zastaralá. Proto byl průmysl co možná nejrychleji přeorientován na zbrojní výrobu. Za krátkou dobu bojovali Australané v severní Africe, ve Středomoří a v Řecku. Japonským útokem na Pearl Harbour r. 1941 zasáhla válka Tichomoří. Austrálie se začala obávat japonského útoku a reakce Británie se zdála nedostatečná. Proto se obrátili australané o pomoc na USA. Vrchní velitel americké armády, generál Douglas MacArthur souhlasil, ale jako protislužbu nasadil australské oddíly do bojů v pralesích Nové Guiney, zamořených malárií. Teprve po velkých ztrátách se podařilo zatlačit Japonce zpět. Obyčejný australský lid strádal pod vysokými válečnými daněmi a mnoho druhů zboží denní potřeby bylo jen na příděl. Když válka r. 1945 skončila, vydechla úlevou i Austrálie.

Ještě dvakrát přinutily závazky v zahraniční politice Austrálii k účasti ve válce: r. 1950 v Korejské válce a r. 1963 ve válce Vietnamské. Branci do armády byli přitom vybíráni losem! Po celé zemi protestovali studenti proti účasti ve válce.

Po válce Austrálie naprosto otočila v otázce přistěhovalectví a zahájila podporu hromadné migrace z Evropy, a po r. 1970 i z Asie a dalších částí světa. R. 1967 se Aboridžinci stali rovnoprávnými občany. To všechno zajistilo Austrálii dnešní multikulturnost. Země ožila i kulturně, r.1973 dostal Patrick White jako první Australan Nobelovu cenu za literaturu. Byla také otevřena austrlská dominanta, Opera v Sydney.

Ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny r. 1986 přijetím tzv. Zákona o Austrálii, odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie.

Když Austrálie r. 1988 oslavovala 200. výročí osídlení tohoto kontinentu bělochy, připravili Aboridžinci, královně Alžbětě II., která se účastnila otevření nové budovy parlamentu, slavnostní uvítání svými zástupci. Za dvě století, která uplynula mezi příchodem Jamese Cooka do zátoky Botany Bay a tímto slavnostním setkáním, se událo mnoho nového, avšak potíže ve vztazích mezi původními Austrálci a bílými přistěhovalci nejsou ani dnes zcela odstraněny a stále panuje napětí. Především ve velkoměstech dochází často ke konfrontacím a Aboridžinci žijí na hranici chudoby. Přitom velice často holdují alkoholu a jako drogu čichají benzin. Kojenecká úmrtnost je dvojnásobná, nezaměstnanost čtyřnásobná a průměrná délka života je o 15-17 let kratší než u ostatní populace.
Kromě toho dnes vzrůstá nové etnické napětí související se vzrůstem přistěhovalecké vlny z Asie.
Problém současnosti je i v hospodářské oblasti. Ceny za vyvážené komodity klesají, nezaměstnanost roste a možností průmyslové výroby je v zemi nedostatek. Pro mnoho lidí u skončil sen o "ráji přistěhovalců".

Co se vám vybaví, když se řekne Austrálie? :-D Opera v Sydney byla otevřena r. 1973.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama