Vítejte


na stránkách věnovaných světovým dějinám, trošce historie umění a genealogii rodu Salomon von Friedberg


Ve školách se učí dějiny světově nejdůležitějších událostí a chronologicky. Chápu ten účel, ale tady na těchto stránkách to máme prostě jinak. Jedete na dovolenou do zahraničí a chcete se nejdřív dozvědět dějiny oné země? Tady je najdete. Nebo jste prostě jen nadšenec do dějepisu (jako já :-D ) a klasické studium už znáte zleva doprava a zpátky? Tady si užijete.

Původně jsem chtěla sepsat dějiny všech států, o kterých bych jen dokázala najít informace, ale to už asi nezvládnu. I tak se tu dá najít pěkný soubor zemí a byla by škoda se o to nepodělit. Také berte v úvahu, že od doby kdy jsem články psala uběhla nějaká ta troška vody a tak poslední informace jsou aktuální k době sepsání. Nakonec jsem také už nezvádla jazykovou korekturu, proto prosím tolerujte gramatické chyby a překlepy.

Podklady k článkům jsem hledala na internetu. Našla jsem si vždycky všechny informace co jsem dokázala a skládala z nich příběh. Někdy to byl pěkný oříšek, když se zdroje rozcházely, připomínalo to až detektivní práci. Ale byla to i zábava. Výsledkem by měla být ucelenost a taková pravdivost informací, jaká se při popsaném postupu jen dá.


Aktualizace k 12.6.2018
Po dějinách světa a umění jsem se vrhla na dějiny vlastního původu. Po letech genealogického výzkumu mám sestavený rodokmen a sepsanou rodinnou kroniku. Kroniku zatím nemohu zveřejnit, dokuď nevyřídím všechna potřebná povolení, ale zatím alespoň jednoduchý rodokmen dávám k dispozici.


Ať se Vám zde líbí. :-)

Anglie část 2.

2. srpna 2012 v 2:07 | Sabina Hlavatá |  Evropa
Alžběta I., replika Globe, W. Shakespeare a Ch. Marlowe



Alžběta I. zemřela r. 1603 bez dědice a anglickým králem se stal Jakub I., který byl Alžbětiným nejbližším protestantským příbuzným a v té době byl již králem Skotska, kde panoval jako Jakub VI. Tak, celkem jednoduše a bez problémů, skončila dynastie Tudorovců, na anglickém trůně a začala dynastie Stuartovců.
Jakub I. tak byl prvním králem, který vládl celé Velké Británii, ačkoliv požadavek na titul "král Velké Británie" mu Parlament zamítl.
Jakub se snažil vládnout jako absolutistický panovník, ale to v Anglii, s Parlamentem, nikdy nebylo úplně možné. Jakub se také s Parlamentem kolikrát nemohl dohodnout a často reagoval tím, že Parlament rozpustil, což mu bylo dost vytýkáno.
Pokračovala zlatá éra literatury a divadla. Do popředí zájmu se dostal např. sir Francis Bacon. Sám král Jakub psal knihy a zájem o umění měla i jeho manželka.
R. 1605 bylo odhaleno Spiknutí střelného pachu. Skupina, která měla v plánu vyhodit do vzduchu celý Parlament i s králem. Celkem známý je člen této skupiny, Guy Fawkes, který byl po dopadení mučen a popraven.
Finanční problémy řešil král tak, že zaváděl nové tituly a prodával je. Tak vznikl titul "baronet", v několika verzích (skotský baronet, irský baronet,...).
V době Jakubovi vlády byla Anglie úspěšná v expanzní činnosti. Začala kolonizace severní Ameriky (mimo jiné díky odchodu nespokojených Puritánů), v Indonésii byla založena anglická osada a plně se rozvinul obchod a vliv s Britskou východoindickou společností.
Jakub I. zemřel r. 1625 a nahradil ho jeho syn, Karel I. Stuart.

Karel zdědil po svém otci absolutistické sklony a pohrdavost vůči Parlamentu. A to byl kámen úrazu. Karel chtěl, stejně jako jeho otec, sjednotit všechny země Britských ostrovů a k tomu navíc pod jednotnou katolickou vírou, což byl v převážně prostestantské Británii problém.
První obava přišla, když si vzal za ženu katoličku. Nastaly obavy, že budoucí vládce bude katolík. Obavy z prokatolicismu se ještě potvrdily, když Karel začal reformovat Anglikánskou církev, aby byla víc katolická, a to za použití násilí. Další problém byl s Parlamentem. Aby měl král peníze, potřeboval Parlament. Ale přitom chtěl vládnout sám a to Parlament nehodlal dopustit.
Hned na začátku vlády se Karel zapojl do probíhající Třicetileté války, vyhlášením války Španělsku. Ale ta nedopadla dobře. Parlament z toho vinil vévodu z Buckinghamu, ale král se postavil na jeho stranu a Parlament rozpustil. Vládl pak sám dvanáct let. Jenže se s vými náboženskými reformami narazil ve Skotsku na odpor. R. 1639 vypukla první válka biskupů. Král potřeboval peníze z daní, aby mohl podniknout do Skotska tažení, ale šlechticové odmítli je vybrat. A tak nakonec musel král souhlasit s dohodou, ve které přislíbil Skotsku náboženskou svobodu. Ale nehodlal se vzdát a pro peníze na další tažení se rozhodl svolat Parlament. Ten mu je sice přislíbil, ale vzápětí začal probírat a vznášet petice proti králově nezákonému jednání. Král ihned Parlament rozpustil. Protože tento parlament jednal pouze pár týdnů, nazývá se Krátký parlament. Takže ani ve druhé válce biskupů nemohl uspět a znovu musel souhlasit s dohodou. Tentokrát, že zaplatí skotům válečné výlohy (a tady vznikl ten paradox, kdy jako král anglický, i skotský, vlastně zaplatil válku proti sobě a dvakrát :-D). V kritické finančí situaci znovu svolal Parlament (Dlouhý parlament), který toho rychle využil, aby se uchránil před králem. Bylo uzákoněno, že Parlament se musí svolávat nejméně jednou za tři roky, že nesmí být rozpuštěn bez souhlasu jeho členů a další.
Následně byl obviněn ze zrady králův věrný, hrabě ze Straffordu. Parlament požadoval jeho smrt. Král se ho chtěl zastat, ale Strafford sám, aby zabránil válce, královi napsal, ať ho nebrání. A byl popraven. Do toho všeho povstli Irové. Král toho měl dost. Chtěl nechat několik ministrů Parlamentu zatknout, ale byl odmítnut. A to byl konec. Takové odmítnutí králi, jasně ukázalo, že král nemá moc. Země se rozdělila na parlamentaristy a roajalisty (nebo jinak katolíky a puritány) a vypukla občanská válka. Tato Anglická občanská válka trvala mezi lety 1642- 1651. V první fázi války byl král poražen a nucen uprchnout do Skotska, kde se stal vězněm. Druhá fáze vypukla, když se Karel snažil spojit se Skoty nabídnutím nové církevní reformy. I druhou fázi vyhráli parlamentaristé. Karel byl obviněn ze zrady, souzen a 30. ledna 1649 popraven.

Po Karlově smrti byla vyhlášena republika (Commonwealth of England). Parlament získal výkonnou i zákonodárnou moc. Ale Anglická občanská válka ještě nebyla u konce. Ještě tu byla třetí fáze. Irsko se spojilo se zbylými roajalisty a parlamentalisté se museli vypořádat ještě s nimi. A za to už byl přímo odpovědný Oliver Cromwell, když vtrhl do Irska a zmasakroval jak roajalisty, tak tamní irské obyvatele. A to takovým způsobem, že se tato událost hluboce vryla do irské paměti a byla jednou z příčin irsko-anglické a katolicko-protestantské nevraživosti během posledních tří století.
R. 1651 se Cromwell utkal v bitvě u Worchesteru s Karlem II., synem krále Karla I., který se zatím stal skotským králem. Ale Cromwell zvítězil a Karel byl nucen vrátit se do exilu.
Po tom, co vyřešil problémy na válečném poli, vrátil se Cromwell do Londýna a okamžitě nechal rozpustit Parlament. Následně byla, r. 1653, vydána nová Ústava a ta určovala Olivera Cromwella doživotním lordem protektorem.
Jeho vláda nebyla kupodivu špatná. Jeho hlavními cíly bylo obnovení svobody vyznání, vytvoření stabilní vlády a ekonomická prosperita (z toho důvodu např. pozval zpět do země Židy, které vyhnal Eduard I 350 let před tím). Cromwell zemřel r. 1658. Ačkoliv jeho titul nebyl dědičný, protektorem se stal jeho syn Richard Cromwell. Jenže ten neměl dostatečnou podporu a tak již o rok později podepsal rezignaci.

Oliver Cromwell



Pozice vůdce Velké Británie byla volná a toho využil Karel II. Stuart. R. 1660 byl nejprve korunován v Irsku a vzápětí na to i v Anglii.
R. 1666 vypukl Velký londýnský mor. Do Anglie se dostal pravděpodobně z Holandska, které s ním mělo problémy už od r. 1654. Londýnský mor zasáhl samozřejmě i další oblasti Anglie, ale v Londýně byl počet obětí nejvyšší. Morová vlna Černá smrt, ze 14. století byla ve skutečnosti ničivější. Velký se mu říká proto, že to byl jeden z posledních rozsáhlých výskytů moru v Evropě. Za oběť mu padlo 70-100 tisíc lidí, asi pětina obyvatel. Z Anglie se mor rozšířil, díky obchodu, do Francie, kde ho zastavila až následující zima.
Morovou nákazu v Londýně paradoxně zastavilo jiné zlo. Velký požár Londýna, z r. 1666. Požár začal drobnou nehodou, ale díky dlouhodobě teplému a suchému počasí, vytrvalému větru a hořlavým materiálům, ze kterých se v té době stavěly domy, se rychle rozšířil po celém centru Londýna. Požár trval tři dny. Obětí na životech nebylo zřejmě zas tak moc, ale o domov přišlo kolem 100 tisíc lidí, což byla asi jedna šestina. Plus shořelo mnoho dalších staveb. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Požár nejen zarazil šíření moru, ale Londýn byl rekonstruován tak, aby k podobné události už nemohlo tak snadno dojít a i hygiena města se zlepšila, vystavěním kanalizace.

dobová ilustrace k moru a obraz Velý požár Londýna



R. 1685 Karel II. zemřel a králem se stal jeho bratr, Jakub II. Stuart. Jakub byl povahou spíš vojákem a námořníkem, než králem. V době vlády svéh bratra zastával post Prvního lorda admirality a svůj první úspěch zaznamenal r. 1664, když odebral holanďanům New Amsterodam, který byl pak přejmenován na jeho počest na New York (tehdy byl vévodou z Yorku).
Ale s Jakube byl podobný problém, jako s jeho popraveným otcem. Ale zatímco Karel I. měl jen prokatolické sklony, Jakub přímo byl katolík. Stejně jako otec si ještě vzal za manželku katoličku a hned v prvních letech vlády, se snažil prosadit svobodu vyznání a posílit svou vládu dosazením katolíků na důležitá místa. Tím si absolutně znepřátelil Parlament. Ten se obrátil na Jakubova protestantského příbuzného, Viléma III. Oranžského a požádal ho, aby se ujal vlády. To se nazývá Slavná revoluce.
Vilém se nedal pobízet dvakrát, postavil armádu a země se k němu připojila. Jakuba zradily i obě dcery (jedna byla Vilémovou manželkou) a byl nucen emigrovat do Francie. V Evropě byl tento akt přijat s nepochopením a nevolí, vůči Vilémovi. Ale kupodivu i v Anglii se někteří přidali na Jakubovu stranu, vč. arcibiskupa, hlavy protestantské Anglikánské církve, který byl původně jedním z hlavních králových protivníků. Ve Skotsku a Irsku muselo být uznání Viléma vynuceno silou. Ale ještě dlouho poto působilo hnutí Jakobitů, kteří prosazovali právo Jakuba.
Jakub se sice pokusil získat trůn zpět, výbojem přez Irsko (které věc pojalo jako svůj boj za nezávislost, což Jakub nezamýšlel), ale byl poražen. Jakub se vrátil do Francie a irské povstání bylo rok na to Vilémem krvavě potlačeno.

Do Jakubovi smrti r. 1701, měla Velká Británie v podstatě tři panovníky. Jakuba II. Stuarta, který se trůnu nevzdal a přezto, že žil v exilu, byl za právoplatného krále považován. A Viléma III: Oranžského s jeho ženou Marií II. Sturatovnou, kteří byli oba společně korunováni po Slavné revoluci r. 1689.

Jakub II. Stuart, Marie II. Stuartovna a Vilém III. Oranžský



S novými panovníky byl r. 1689 přijat i jeden z nejdůležitějších zákonů v anglické historii- Bill of Rights, který omezoval výsady panovníka a řešil otázku následnictví.
Vládu si Vilém a Marie rozdělili pěkně. Marie vládla, když byl Vilém na taženích a i tak se s ním radila. A ukázala se jako silná panovnice. Když byl Vilém doma, vládl on, ale Marie dál rozhodovala v církevních záležitostech.

Marie zemřela r. 1694 a Vilém vládl dál sám, ale r. 1702 také zemřel. Podle zákona Bill of Rights se stala královnou sestra Marie, Anna Stuartovna a protože panovaly obavy, že i ona zemře bez potomků a mohl by se vrátit Karel II., vydal Parlament zákon, který určoval k následnictví Hannoverskou dynastii, pokuď zemře Anna bez potomků, což se také stalo.
Tento postup vedl nakonec ke sjednocení Anglie a Skotska, ke kterému došlo r. 1707. Království se od té doby nazývalo království Velké Británie.

Po většinu vlády se Anna věnovala bojům ve Válce o španělské dědictví, díky které nakonec získala Gibraltar a Menorcu, dva důležité ostrovy ve Středozemí. Jinak během její vlády sílila moc Parlamentu a hlavně dvě policiké strany, Toryové a Whigové.
Anna zemřela r. 1714 a sní skončila vláda Sturtovců a začala vláda příbuzné Hannoverské dynastie.

Prvním příslušníkem Hannoverské dynastie na britském trůnu se stal protestant Jiří I. Jiří pocházel z Německa, anglicky neuměl a vláda ho nezajímala. To jen posílilo vliv Parlamentu a v té době hlavně strany Whigů. V té době byly položeny základy pro post ministerského předsedy. Vlivem špatné finanční spekulace došlo k ekonomické krizi.

Jiřího I. vystřídal r. 1727 Jiří II. ten vedl válku se Španělskem, která se později stala součástí Války o rakouské dědictví. Ovšem v této válce nešlo Británii ani tak o rakouský trůn, jako spíše o to, aby ho nevyhrála Francie, která by pak měla příliž velký vliv a také šlo o kolonie. A v otázce kolonií byla Británie v této době velice úspěšná. Nejdůležitějších bylo třináct kolonií v severní Americe, ale ani vliv v Kanadě a Indii nebyl nepodstatný. Ovšem spory v otázce kolonií vedly k Sedmileté válce.

R. 1760 nastoupil na trůn Jiří III. Sedmiletá válka skončila r. 1763 a Británie se stala jednoznačným vítězem, když díky koloniím dosáhla obrovského rozmachu. Díky vynálezu parního stroje nastala Průmyslová revoluce a Británie se stala průmyslovou velmocí. To sebou ovšem neslo i negativa, v podobě vzniku dělnické chudé vrstvy a dělnických slumů. R. 1775 začala Americká válka za nezávislost, která vedla k osamostatnění amerických kolonií a vzniku USA. R. 1800 bylo ke království Velké Británie připojeno Irsko. Země se od té doby nazývala Spojené království Velké Británie a Irska. Ve FRancii vypukla Velká francouzská revoluce a když se k moci dostal Napoleon, panovaly vážné a opodstatněné obavy, že bude chtít vpadnout do Anglie. Napoleon se o to , r. 1805, skutěčně pokusil, ale došlo k námořní bitvě u Trafalgaru, kde britský viceadmirál Royal Navy, Horatio Nelson, drtivě Naoleona porazil.

Jiří III. celý život trpěl nemocí, šlo patrně o Porfýrii, která se s jeho věkem zhoršovala. Od r. 1811 za něho vládl jako princ regent jeho syn, Jiří IV. Oficiálně na trůn nastoupil r. 1820, po smrti svého otce. Jiří IV. proslul pouze svým rzmařilým životem a nešťastným vztahem se svou manželkou, kterou nenáviděl.

R. 1830 se stal králem Vilém IV. Vládl pouhých sedm let, protože byl v době nástupu na trůn již stracem, ale přezto zvládl udělat sociální reformy, které měly ulehčit strádající dělnické vrstvě, zrušil otrokářství v celém impériu a upravil volební systém tak, aby mohla volit členy Parlamentu i střední vrstva.

R. 1837 se stala královnou populární Viktorie a začala Viktoriánská epocha.
Viktorie byla korunována 28. června 1838 a jako první si vyvolila za své sídlo Buckinghamský palác. R. 1840 se provdala za svého bratrance, prince Alberta.
Viktoriánská epocha je obdobím stability, prosperity a koloniálního rozkvětu. V této době dosáhlo Britského impérium svého největšího rozmachu. Také došlo k přetransformování politických stran. Z Wighů se stala Liberální strana a z Toryů Konzervativní strana.
R. 1845 došlo v Irsku k Velkému irskému hladomoru, který měl za důsledek masivní emigraci, převážně do USA.
R. 1851 se uskutečnila první Světová výstava. Mimo jiné na ní byla představena fotografie.
V letech 1854- 1856 se Británie účastnila Krymské války, ve které výrazně pomohla omezit moc a růst Ruska.
R. 1861 zemřel Viktoriin manžel, princ Albert. Viktorii to těžce poznamenalo, po zbytek života držela smutek.
Indie byla součástí Mughalské říše a vládl jí císař Indie, Velký moghul. R. 1857 se císař vzdal trůnu a říše zanikla. V Indii pak pokračovala jako kolonie Britská Indie. Obrovský vliv a takřka nezávislou na britském panovníkovi, tu byla Britská východoindická společnost, ale r.1874 byla oficiálně rozpuštěna a její území přešla přímo pod britskou korunu. Královna Viktorie se r. 1876 stala císařovnou Indie a tento titul po ní dědili další nástupci trůnu, až do r. 1947, kdy se Indie osamostatnila a kolonie Britská Indie zanikla.
R. 1863 projely první vlaky nově vzniklým Londýnským metrem.
V dalších letech bylo vybudováno plynové osvětlení a vytápění. Charles Darwin vydal svůj spis O původu druhů, který odstartoval rozvoj přírodních věd.
V letech 1880- 1902 vedla Británie v jižní Africe dvě Búrské války. Vítězstvím v nich opět rozšířila svou velmoc.
R. 1882 osvětlily Londýn eletrická pouliční světla.
R. 1900 vyvrcholilo nespokojení dělníků vznikem Labouristické strany, která se stal protiváhou konzervativců.
Královna Viktorie zemřela 22. ledna 1921. Vládla úctyhodných 63 let. Své děti pořídila šikovně pospojovat snad se všemi evropaskými dvory, díky čemuž bývá nazývána Babičkou Evropy.

královna Viktorie



Králem po Viktorii se stal její syn Eduard VII., ale ten již byl členem dynastie Sachsen-Coburg-Gotha.
Eduardova vláda se vyznačuje především snahou o smíření a ukončení dlouholetých konfliktů s ostatními evropaskými zeměmi. Např. r. 1904 byla podepsána Srdečná dohoda mezi Anglií a Francií. R. 1908 byl Eduard prvním anglickým panovníkem, který navštívil Ruské impérium. Významně také reorganizoval armádu a námořnictvo.

R. 1910 nastoupil Jiří V. R. 1917, pod vlivem První světové války, změnil jméno své dynastie na Windsorskou. Zřekl se také všech svých německých titulů. Když byl ruský car Mikuláš II. svržn Říjnovou revolucí, Jiří osnoval plán na jeho záchranu, ale ta se nepodařila. V Británii pak alespoň nalezli azyl přeživší členové ruské carské rodiny. Velká hospodářská krize z r. 1929 se dotkla celého světa, s vyjímkou Ruska. Vinna se přikládala demokracii a to podnítilo rozkvět socialismu, fašismu a komunismu. R. 1931 se Britské impérium přeměnilo na Britské společenství národů, kdy kolonie získaly v podstatě rovnoprávnost s Británií a staly se samostatnými královstvími, s britským panovníkem v čele. Od toho roku započala britská dekolonizace a společenství se začalo postupně rozpadat.

R. 1936 vládl Eduard VIII. Pouhý měsíc po nástupu na trůn, ještě ped svou korunovací, požádal Parlament o svolení k sňatku s dvakrát rozvedenou američankou Wallis Simpsonovou. Právně si ji vzít mohl, ale nechal se přesvědčit, že by lid takovou královnu nepřijal a raději podal abdikaci. Panoval 325 dní.

Žezlo bylo okamžitě předáno jeho bratrovi Jiřímu VI. Předsedou vlády byl v té době Neville Chamberlain, který prosazoval tzv. appeasement vůči Hitlerovi, taktiku zachování míru za každou cenu. Tento postup je dnes těžce kritizován a pod jeho vlivem byla podepsána i Mnichovská dohoda. Král byl nucen ústavou předsedu vlády podporovat.
R. 1940 se předsedou vlády stal Winston Churchill. Hitler už ovládal většinu Evropy a nyní se soustředil na Velkou Británii. Britská armáda byla zničená poa kcích ve Francii. Jedinou nadějí se stalo letectvo Royal Air Rorce. Proti němu postavili němci svoji Luftwaffe a také ponorky. Ale Němci naštěstí podcenili britský radarový systém a průmysl, který dokázal rychle nahrazovat zničené stroje.
Během války král a královna dodávali morální podporu obyvatelům. Setrvali v Londýně (a jen těsně unikli smrti při bombardování Londýna), navštěvovali bombardovaná místa a dokonce byli součástí přídělového systému.
R. 1947 se Britské společenství národů přejmenovalo na Commonwealth. Dekolonizace pokračovala mírovou cestou. Některé státy se rozhodly z Commonweatlu vystoupit, ale fakticky zůstaly pod britskou správou. Některé se staly nezávislými úplně. Šestnáct zemí je součástí Commonwaealthu dodnes.
R. 1950 byl vytvořen tutil hlava Commonwealthu, který náleží britskému panovníkovi.

Od r. 1952 vládne Spojenému království Velké Británie a Severního Irska Alžběta II. Jejím manželem je její vzdálený příbuzný, princ Philip, kterého si vzala r. 1947.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama